Některé druhy motýlů (odborně Lepidoptera) prožijí celý život na jednom místě, jiné ale dokážou uletět i tisíce kilometrů. A důvody, které je k tomu vedou, mohou být různé. Ti, kteří přezimují v tropech či subtropech, se na léto stěhují do oblastí v mírném pásmu. Letní teploty zde jsou příhodné pro kladení vajíček a housenky získávají vyhovující prostor s bohatými zdroji potravy. S ochlazením se motýli navracejí zpět do teplých krajin.
Některým druhům však nejde ani tak o počasí, jako spíše o dobré jídlo. Za gurmánskými zážitky jsou některé z nich ochotny uletět i stovky kilometrů. Příkladem je krásný madagaskarský motýl druhu Chrysiridia rhipheus.
Jeho housenky jsou totiž velice vybíravé a požírají jedině listy čtyř druhů jedovatých pryšcovitých stromků, které rostou v suchých opadavých lesích na různých stranách ostrova. V období sucha se motýli stěhují na východ a po jeho skončení zase na západ.
Jak motýli poznají, na kterou stranu letět?
Základním orgánem sloužícím motýlům k orientaci jsou tykadla. Sídlí v nich tzv. vnitřní hodiny, jejichž správné seřízení podle Slunce zajišťuje, že se migrující motýli neodchýlí od žádané trasy. Hodiny se dokonale sladí s úhlem paprsků dopadajícího světla, a to i v případě zatažené oblohy. Motýli totiž na rozdíl od lidí vnímají také ultrafialovou část světelného spektra.
V tykadlech motýlů je rovněž umístěn tzv. vnitřní kompas využívající magnetismus. Velmi silné magnetické pole odchýlí motýly od žádaného směru. Noční druhy motýlů se stejným způsobem orientují podle Měsíce a hvězd. Bez tykadel jsou motýli úplně ztracení, ale orientují se také zrakem podle krajiny, pomáhá jim tvar pobřeží, hory, a dokonce i silnice.
A kdo jim řekne kam a kudy se vydat?
Motýli si musí během letu na velké vzdálenosti poradit sami. Na rozdíl od ptáků s sebou při tahu většinou nemají nikoho zkušeného, kdo už cestu absolvoval. Migrují totiž jen jednou za život. Potomci motýlů, kteří už na místě určení byli, si informace nezbytné pro cestování nesou zapsané v genech.
Nejznámější motýlí cestovatel
Monarcha stěhovavý
Asi nejznámější motýl, který migruje tisíce kilometrů, je monarcha stěhovavý (Danaus plexippus). Monarcha je středně velká babočka s výraznými oranžovými barvami a černou kresbou. Je známý tím, že každý rok v obrovských hejnech putuje do středního Mexika, kde přežívá zimu.
Protože tato cesta je dlouhá skoro 4 000 km a cestou čeká mnoho překážek (např. sucho, hurikán a jiné), ne všichni monarchové dosáhnou svého cíle. Vysoko v horách středního Mexika klesají v zimě větve stromů pod tíhou shluků monarchů stěhovavých. Někteří sem přiletí až z oblasti Velkých jezer na hranicích USA a Kanady. Cesta jim trvá třeba i tři měsíce.
Pokud tu přežijí teploty kolem 0 °C, vydají se v létě zase na sever, kde se teprve začnou rozmnožovat. Cestou kladou vajíčka na listy klejichy a živí se jejím nektarem. Zpět se vracejí potomci ze čtvrté či páté generace.
V létě žijí monarchové stěhovaví maximálně čtyři týdny. Přezimující motýli se díky „úspornému režimu“ – diapauze, kdy se nerozmnožují, dožívají sedmi měsíců. Monarchy můžete dnes zahlédnout třeba i na Kanárských ostrovech nebo na Madeiře. Jejich počty však stále klesají, od 90. let 20. století jich zmizelo přes 90 procent!
Nejrozšířenější motýl na světě
Babočka bodláková
Možná by se mohlo zdát, že je to takový obyčejný motýlek, kterého v létě potkáme na našich loukách, nicméně babočka bodláková je skutečná královna. Jedná se o nejrozšířenějšího motýla na světě, který nežije jen v Jižní Americe a Austrálii. V létě se vyskytuje až u severního polárního kruhu.
Během tahu se motýli rozmnožují a na sever se dostane třetí generace. V České republice, stejně jako v celé Evropě se babočka bodláková vyskytuje jen od jara do podzimu. Původně si odborníci mysleli, že pochází ze severní Afriky. Nedávno se však podařilo prokázat, že někteří jedinci se narodili v tropické Africe. Délkou letu 15 000 km tak překonají i monarchy stěhovavé.
Nejen s motýlími cestovateli se můžete potkat v pražské Troji ve skleníku Fata Morgana. Právě tu probíhá výstava Motýli: Dobrodružná cesta. Do Prahy postupně doputuje přes 5 000 kukel z motýlí farmy v anglickém Stratfordu nad Avonou. Z nich se tu líhnou nádherní tropičtí motýli několika desítek druhů.
Nevětším exemplářem výstavy je noční martináč Attacus atlas s největší plochou křídel. V porovnání třeba s drobnými babočkami rodu Heliconius je to skutečný obr. Nepřehlédnutelní jsou motýli Morpho s blankytně modrými křídly nebo velcí soví motýli Caligo. Uvidíte i motýly Methona confusa s průhlednými křídly a samozřejmě i monarchu stěhovavého.
Součástí přehlídky živých motýlů ve skleníku Fata Morgana je i výstava vyhynulých druhů tropických motýlů s názvem Ztracená krása, která se koná mimo skleník, ve výstavním sále. Atraktivní exponáty pocházejí z Afriky, Indonésie, Nové Guineje či Himálaje.
Od 30. dubna do 18. května se před skleníkem Fata Morgana prostřednictvím panelů seznámíte i s našimi motýly a dozvíte se něco o jejich ochraně. Výstava motýlů v botanické zahradě se koná až do 2. června.
