Za šavlozubé šelmy označujeme jednoduše ty, kterým ze zavřené tlamy trčely špičáky. Dnes nežije žádná, v pravěku však šavlozubost vznikala opakovaně u různých skupin kočkovitých šelem z Afriky, Evropy i Ameriky.
V tuto chvíli nás bude zajímat pouze Jižní Amerika, odkud známe hned dva druhy „šavlozubých tygrů“ smilodonů. Nebyli to ale první šavlozubci tohoto kontinentu – tohle prvenství náleží dravým vačnatcům, kteří vyhynuli ještě před příchodem smilodonů.
Šavlozubí vačnatci v Americe
Třetihorní Jižní Ameriku obývaly nejméně tři druhy šavlozubých vačnatců. Největším a nejznámějším je jako jaguár velký Thylacosmilus atrox. Jeho druh vědci popsali v roce 1933, v roce 1997 k němu přibyl nejprimitivnější zástupce čeledi Anachlysictis gracilis. Záhadné zvíře, ze kterého byl na nalezišti La Venta v kolumbijské poušti Tatacoa nalezen jen kus čelisti a pár dalších úlomků kostí.
Dost na to, abychom věděli o jeho existenci a mohli jej popsat jako příbuzného tylakosmila (a také v roce 2010 popsaného třetího druhu jménem Patagosmilus), ale příliš málo na to, abychom o něm dokázali říct něco víc.
Skoro kompletní kostra
Situaci však nyní zásadně změnil nový objev téměř celé kostry a lebky, který pochází ze stejného naleziště. Potvrdil, že Anachlysictis byl menší než tylakosmilus a jeho „šavle“ i s pochvami byly méně vyvinuté. Dosahoval zhruba rozměrů rysa a vážil asi 23 kg.
Podle lebky šlo o hyperkarnivorní zvíře, tedy takové, které se živilo pouze masem. Kosti se svým zvláštním chrupem konzumovat nemohl. Jeho kořistí se patrně stávali jiní vačnatci, hlodavci a dokonce i primáti, kteří se v té době v oblasti hojně vyskytovali.
Jako ďábel nebo jako pes?
Další informace má přinést plánované zkoumání kostí trupu a končetin, které by mělo osvětlit, jak se šavlozubý vačnatec pohyboval, jak byl rychlý a zda mohl šplhat po stromech. Zajímavá otázka také je, jestli Anachlysictis dokázal uchopit potravu předními končetinami tak, jako největší žijící dravý vačnatec ďábel medvědovitý, nebo jestli ji požíral spíš jako pes.
Ochrana šavlí:
Pro jihoamerickou čeleď vačnatců Thylacosmilidae je typická vychytávka, kterou od šavlozubých kočkovitých šelem neznáme: Přerostlé špičáky chránily před poškozením kostěné pochvy, které vyrůstaly z dolní čelisti.
1. Anachlysictis gracilis
Stáří 14 až 12 milionů let / nejprimitivnější známý zástupce / Kolumbie
2. Thylacosmilus atrox
Stáří 9 až 3 milionů let / největší druh, hmotnost 80 až 150 kg / Argentina
3. Patagosmilus goini
Stáří 16 až 12 milionů let / nejmenší druh / Patagonie
Plazí monstra
Vedle šavlozubého vačnatce vydalo naleziště La Venta v poušti Tatacoa množství dalších pozoruhodných fosilií včetně obřích plazů. Kajman rodu Purussaurus mohl měřit 10 až 15 metrů. Žil před 16 až 5 miliony let a ve svém ekosystému byl vrcholovým predátorem, který lovil velké savce, hady i želvy.
Kořistí obřího kajmana se stávala i největší známá sladkovodní želva Stupendemys, která byla také popsána na základě nálezů z La Venta. Délka krunýře největšího známého jedince činí 2,86 m.
