Strašilky a pakobylky pravděpodobně znáte ze zoo, nebo jste dokonce nějakou chovali doma jako hmyzího mazlíčka. Domácímu chovu mimo jiné nahrává i fakt, že zástupci řádu strašilek (Phasmatodea) mívají zakrnělá křídla, takže svému chovateli nikam neuletí.
A obvykle ani daleko neutečou – jejich dlouhé kráčivé končetiny jsou uzpůsobené spíše strnulému pohybu na větvičce a pomalým kývavým krokům. Navzdory těmto vlastnostem strašilky obývají obrovské oblasti včetně míst, kam se zdánlivě nemají jak dostat.
Hmyz v ptačím letadle
Už před lety entomologové (vědci, kteří zkoumají hmyz) pojali podezření: Strašilky a pakobylky mohou do nepřístupných oblastí zavlékat vzduchem ptáci. Na první pohled to vypadá nesmyslně – strašilky jsou velký hmyz, většina druhů měří přes 5 cm, některé 25 cm a rekordmani jsou dlouzí 60 cm.
Těžko si představit, že by je ptáci roznášeli jako své černé pasažéry. A jak by vůbec na opeřené letadlo nastoupily? Vědci ovšem nic takového neměli na mysli – vzdušnou cestou měla cestovat jen vajíčka strašilek. Ale jak?
Jako semena rostlin
To, že se hmyzí vajíčko nalepí na ptačí peří a někde o kus dál z něj odpadne, si umíme představit. Strašilčí vajíčka ovšem lepkavá nejsou, mají tvar soudečku a jsou docela velká. Ani tudy tedy cesta pravděpodobně nevede. Zbývá ale ještě jedna možnost, která je vlastně obdobou šíření rostlinných semen ptáky.
Co když nějaký opeřenec sezobne samičku strašilky, která má břicho plné vajíček, spekulovali vědci. A tato vajíčka bez úhony projdou trávicím traktem, takže když spolu s trusem své „letadlo“ opustí, vylíhne se z nich malá strašilka nebo pakobylka?
V žaludku nepřítele
Ačkoli teorie, že ptáci dělají vajíčkům strašilek leteckou společnost, vypadala vzhledem k okolnostem přesvědčivě, bylo těžké ji dokázat. Šance, že v přírodě můžete sledovat sezobnutí strašilky a následný osud jejích vajíček, se blíží nule. Japonským vědcům se to ale povedlo v laboratorních podmínkách.
Vajíčka třech různých druhů dávali sežrat úhlavním nepřátelům japonských strašilek a pakobylek – zpěvným ptákům bulbulčíkům japonským. Ptačí trus shromažďovali a zkoumali, kolik vajíček prošlo trávicím traktem bez úhony.
Výsledné číslo nebylo malé – neobvyklý způsob cestování přežilo u všech tří druhů něco mezi 5 a 20 % vajíček. U jednoho druhu se pak z vajíček dokonce vylíhla životaschopná mláďata.
Konec záhady
Záhada, jak se strašilky a pakobylky dostaly například na izolované ostrovy, se tak zřejmě vyřešila. Stejně jako rostliny, které tráví celý život na jednom místě, i málo pohyblivý hmyz využívá ptáky jako prostředek k tomu, aby si rozšířil svůj areál výskytu. Jedna odlišnost tu ale je. Zatímco rostliny se pomocí pestrých barev a příjemných chutí snaží nalákat ptáky k zobání svých bobulek, samičky strašilek a pakobylek se záměrně sežrat nenechávají.
„Zmrtvýchvstání“ hmyzích vajíček:
Hmyz je hlavní potravou mnohamoha druhů ptáků. Aby ale ptáci mohli na dlouhé vzdálenosti rozšiřovat životaschopná vajíčka, musí být podle vědců splněno několik podmínek. Podle toho, co zatím víme, to dokážou jen strašilky.
1) Vajíčka musí být dostatečně odolná na to, aby prošla celou trávicí soustavou bez úhony a odolala všem agresivním trávicím enzymům. Vajíčka strašilek to zřejmě zvládnou díky tvrdé stěně „soudečku“.
2) Mláďata se musí líhnout i z neoplozených vajíček. U hmyzu oplození zpravidla probíhá těsně před nakladením vajíček. Pravděpodobnost, že se samička úspěšně spáří a vzápětí ji sezobne pták, není příliš vysoká. Některé druhy hmyzu včetně strašilek se ale rozmnožují i nepohlavně -– takzvanou partenogenezí, kdy se potomstvo se líhne z neoplozených vajíček.
3) A konečně, mláďata, která se z vajíček vylíhnou, musí být schopna samostatné existence. Strašilky kladou vajíčka tak, že je jednoduše vypustí do okolního prostoru a dál se o ně nestarají. Vajíčka spadnou na zem nebo se zachytí na nějaké větvi. Tam se pak vylíhnou mláďata, která se živí okusováním listů.
Strašilky a pakobylky:
Živé listy a větvičky
Řád především tropického a subtropického hmyzu, kam kromě strašilek patří i pakobylky a lupenitky. Nejvíce druhů je v jihovýchodní Asii, některé druhy jsou schopné přežívat i v mírném pásu. Všichni zástupci jsou býložraví a mají rozvinuté mimikry, které je chrání před útoky ptáků: Strašilky napodobují uschlý list, pakobylky větvičku a lupenitky zelené listy.
