Malé žirafí růžky. Dlouhé „šavle“ antilop přímorožců. Elegantně prohnuté rohy gazel. Zatočené rohy beranů ovcí tlustorohých. Kupředu trčící rohy býků. Paroží sobů s tenkými výběžky. Široké lopatovité paroží losích samců.
Ozdoby, které si přežvýkaví sudokopytníci nosí na hlavě, jsou extrémně rozmanité, navíc rozeznáváme čtyři různé typy: rohy, parohy, růžky žiraf a pak ještě rohy amerických antilop vidlorohů, pro které ani neexistuje české jméno. Více si o nich přečtete v ABC 134/2023 na straně 44, teď nás ale zajímá něco jiného – jejich evoluční původ. Tedy to, kde je kopytníci během desítek milionů let svého vývoje vlastně vzali.
Rohy a parohy: Zbraň i paráda
Rohy, parohy a růžky nosí na hlavě přibližně 170 druhů žijících přežvýkavců a nosilo je i množství dalších, dnes již vymřelých druhů. Jejich funkce je podobně rozmanitá jako vzhled. Slouží k získávání potravy, jako prostředek obrany proti predátorům i jako soubojová zbraň v zápasech o samice. A také jako vizuální prvek, který vypovídá jak o příslušnosti k určitému druhu, tak o stáří a fyzické kondici svého majitele.
Navzdory významu rohů, růžků a paroží vědci kvůli nedostatku fosilních nálezů zatím nevěděli, jestli tyto hlavové výrůstky v evoluci vznikaly nezávisle u různých skupin přežvýkavců, nebo jestli je jeleni, bizoni, žirafy a další rohatí či parohatí přežvýkavci zdědili od jednoho společného předka.
Tajemství odhaleno: Stejné buňky
Jak už se v současné době stává, jasněji do celé té rohaté problematiky vnesla genomická studie. Vědci z Amerického přírodovědného muzea zkoumali, jaké geny se aktivují v různých fázích vývoje rohů a parohů. Zjistili přitom, že v embryu se rohy kupodivu nezakládají ze stejné vrstvy jako kosti lebky. Skutečným místem jejich původu je vrstva buněk, ze které se formuje budoucí obličej. A že z těch samých buněk vznikají i parohy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
