Horská rašeliniště netvoří na Zemi příliš rozsáhlé plochy, většinou jde jen o malé ostrůvkovité ekosystémy. Přesto mají pro naši planetu mimořádný význam. Zadržují mnohem víc oxidu uhličitého – významného skleníkového plynu, který způsobuje oteplování planety – než kterýkoliv jiný suchozemský ekosystém.
Uhlík je v nich ukládán v rašeliníku a rašeliništních rostlinách, nejvíc ho ale obsahuje pomalu se rozkládající organická hmota v hlubších vrstvách rašeliniště. Tato „hlubinná úložiště“ uhlíku jsou často stará až několik milionů let.
Australská rašeliniště
Nejvýznamnější australská rašeliniště se kromě horských oblastí Tasmánie nacházejí na jihovýchodě kontinentu v Novém Jižním Walesu v Národním parku Kosciuszko. Právě v tomto národním parku žije nejpočetnější populace australských divokých (zdivočelých) koní, které Australané nazývají brumby. Podle posledního sčítání jich jen v tomto parku žije 18 tisíc. A jejich počet každoročně vzroste o dalších 23 procent.
Koně v rašeliništi
Tak početná stáda koní přirozeně ovlivňují prostředí, v němž žijí. Jednak spásáním a pak také sešlapáváním půdy a vegetace. A protože rašeliniště jsou velmi zranitelné ekosystémy – je to měkké promáčené půdní prostředí - vědce zajímalo, zda a jakým způsobem je tato těžká zvířata s tvrdými kopyty pozměňují.
Odebrali proto vzorky rašeliny z pěti oblastí národního parku dosud divokými koňmi nedotčenými a další ze sedmi míst, která koně pravidelně využívají a jsou od nich spasená a rozdupaná. A prozkoumali jejich chemické složení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
