Horská rašeliniště netvoří na Zemi příliš rozsáhlé plochy, většinou jde jen o malé ostrůvkovité ekosystémy. Přesto mají pro naši planetu mimořádný význam. Zadržují mnohem víc oxidu uhličitého – významného skleníkového plynu, který způsobuje oteplování planety – než kterýkoliv jiný suchozemský ekosystém.
Uhlík je v nich ukládán v rašeliníku a rašeliništních rostlinách, nejvíc ho ale obsahuje pomalu se rozkládající organická hmota v hlubších vrstvách rašeliniště. Tato „hlubinná úložiště“ uhlíku jsou často stará až několik milionů let.
Australská rašeliniště
Nejvýznamnější australská rašeliniště se kromě horských oblastí Tasmánie nacházejí na jihovýchodě kontinentu v Novém Jižním Walesu v Národním parku Kosciuszko. Právě v tomto národním parku žije nejpočetnější populace australských divokých (zdivočelých) koní, které Australané nazývají brumby. Podle posledního sčítání jich jen v tomto parku žije 18 tisíc. A jejich počet každoročně vzroste o dalších 23 procent.
Koně v rašeliništi
Tak početná stáda koní přirozeně ovlivňují prostředí, v němž žijí. Jednak spásáním a pak také sešlapáváním půdy a vegetace. A protože rašeliniště jsou velmi zranitelné ekosystémy – je to měkké promáčené půdní prostředí - vědce zajímalo, zda a jakým způsobem je tato těžká zvířata s tvrdými kopyty pozměňují.
Odebrali proto vzorky rašeliny z pěti oblastí národního parku dosud divokými koňmi nedotčenými a další ze sedmi míst, která koně pravidelně využívají a jsou od nich spasená a rozdupaná. A prozkoumali jejich chemické složení.
Pustina bez rostlin
Ve vzorcích hodnotili především obsah uhlíku. A zjistili, že v nedotčených rašeliništích je ho uloženo téměř o 50 procent víc než v rašeliništích koňmi hojně navštěvovaných. Ale i tady našli rozdíl. Některá rašeliniště koně spásli tak, že na nich nezbyla jediná zelená rostlinka.
Ta pak obsahovala ještě o dalších 16 procent uhlíku méně než rašeliniště, na nichž nějaká vegetace zbývala. Zelené rostliny totiž absorbují oxid uhličitý ze vzduchu a uhlík z něj po složitých chemických procesech (fotosyntéze) ukládají ve svých pletivech. Spasené či rozdupané rostliny však žádný uhlík neukládají.
Oni to hnojí
Všechen ten uhlík, který mizí z rašelinné půdy, se tak v podobě oxidu uhličitého uvolňuje a vrací zpátky do ovzduší. Tím ovšem negativní vliv koní na rašeliniště nekončí. Koně je nejen rozdupávají a spásají, ale také hnojí.
Obohacují tak rašelinnou půdu, která je za normálních okolností mimořádně chudá na živiny, o velké množství dusíku. Rašeliníkům ale stačí i jeho nepatrné množství, aby se jim přestalo dařit a uhynuly. Mechy nahradí vyšší rostliny, které podporují rozvoj půdních bakterií a ty pak urychlují rozklad odumřelé organické hmoty a tím i další uvolňování oxidu uhličitého.
Koně musí pryč!
Obohacování půdy dusíkem má navíc za následek zvýšenou tvorbu a vylučování oxidu dusného do atmosféry. Což je další nebezpečný skleníkový plyn, který je dokonce mnohem účinnější než oxid uhličitý.
Nedotčená rašeliniště tak mají podle výsledků tohoto výzkumu daleko větší význam pro zpomalení globálního oteplování, než se dosud předpokládalo. Vědci doporučují tyto ekosystémy mnohem důsledněji chránit (a to nejen v Austrálii) a divoké koně z národního parku zcela odstranit.
Rašeliniště:
Co je to a kde je najít v ČR?
Jméno rašeniliště daly těmto ekosystémům převládající druhy mechů - rašeliníků (r. Sphagnum), jichž na světě existuje až 350 druhů. Tyto mechy dokáží absorbovat obrovské množství vody, některé druhy jí zadržují i dvacetinásobek své váhy v suchém stavu. Mají tzv. neukončený růst, vrchní část rostlinky neustále přirůstá, zatímco spodní odumírá a je zatlačována stále hlouběji, kde se pod tlakem postupně mění v rašelinu.
Prostředí rašeliniště je velmi kyselé a prakticky bez živin. Přizpůsobil se tomu jen omezený počet vyšších rostlin, mnohé z nich získávají živiny lovem hmyzu (jsou masožravé). V Česku se rašeniliště vyskytují na Šumavě, v Jizerkách, Krkonoších nebo přírodní rezervaci SOOS.
