Nový Zéland byl domovem obřích nelétavých ptáků moa (čeleď Dinornithidae). Byli výrazně mohutnější než žijící běžci, jako jsou pštrosi, a na rozdíl od nich vůbec neměli vyvinutá křídla.
Na Novém Zélandu měli dlouhou dobu jediného skutečného nepřítele – obřího orla Haastova. Kolem roku 1280 však připluli první Maorové, pro které byli ptačí giganti poměrně snadnou kořistí. Předpokládá se, že moa následkem lovu vyhynuli někdy mezi roky 1300 a 1440, není však úplně vyloučené, že jeden druh v odlehlých oblastech přežíval o pár staletí déle.
Ptačí omyl
Zoologové rozeznávají devět druhů ptáků moa, z nichž největší Dinornis robustus měřil v ramenou asi 2 m a vážil i víc než 250 kg. Naopak nejmenší zástupce Anomalopteryx didiformis, kterému se v angličtině říká „malý pralesní moa“, byl velký jen jako domácí krocan a vážil kolem 30 kg.
A právě na tomto druhu nyní vědci učinili překvapivý objev. Kdybyste si měli tipnout, který pták je nejbližším žijícím příbuzným obřích moa, nejspíš byste logicky hledali opět na Novém Zélandu. Kde žije kivi – rovněž bezkřídlý běžec, který se moa docela podobá. Stejně uvažovali i odborníci – a mýlili se.
Moa má létající příbuzné
Tým vědců z americké Harvardské univerzity nyní zveřejnil první výsledky čtení celého genomu malého pralesního moa. DNA, kterou použili pro rekonstrukci genomu, pochází z fosilní kosti malého pralesního moa, která pochází z Jižního ostrova.
Analýza ukázala, že nejbližším příbuzným moa kupodivu není pták kivi, ale tinamy. Jihoameričtí ptáci, kteří se sice v zoologickém systému řadí mezi běžce, ale kteří na rozdíl od pštrosů, kasuárů, kiviů, nandu a emu dovedou létat.
Pták se superschopnostmi
Kromě překvapivého příbuzenstva přinesla genomová analýza další zajímavé informace. Moa zřejmě měli výborný čich i zrak. Podobně jako mnozí další ptáci neměli jen barevné, ale také ultrafialové vidění, které jim zřejmě pomáhalo při hledání potravy v příšeří pralesa. Okolní svět tedy vnímali jinak než jejich lidští lovci.
Zato mohli mít podobné chutě – podle jejich DNA se zdá, že byli schopni vnímat stejný počet chutí jako my včetně hořké a „umami“, která se popisuje jako chuť syrového masa. Vědci také doufají, že další zkoumání genomu objasní, jak ptáci moa přišli o svá křídla.
Tinamy:
Žijící příbuzní ptáka moa
Ačkoli patří mezi běžce, vypadají tinamy (řád Tinamiformes) trochu jako bažanti a jejich životní styl se hrabavým ptákům docela podobá. Živí se rostlinami a jejich semeny a kořínky, některé druhy si jídelníček vylepšují hmyzem. A stejně jako náš bažant i tinamy létají dost neohrabaně. Existuje asi 45 druhů, které všechny žijí ve Střední a Jižní Americe. Stávají se kořistí jaguárů, dravých ptáků a dokonce i upírů.
