V 19. století spojily evoluční teorie dlouhý krk žiraf s potravou: Díky němu žirafa dosáhla do větší výše než jiní býložravci a unikla tak jejich potravní konkurenci. Moderní pohled byl jiný. Teorie se v angličtině jmenuje „necks for sex“, tedy krky za páření. Podle ní totiž evoluci dlouhého krku řídilo soupeření mezi samci.
Souboje o samice jsou u nich elegantní záležitostí, kdy se zvířata ladně přetlačují svými krky. Delší krk v takovém boji přináší výhody, „krkatější“ samec pak častěji vítězí. Častěji tím pádem získá samici a častěji přenese své dlouhokrké geny na potomstvo. Vědci z americké Pensylvánské státní univerzity ale v této logické představě našli jednu zásadní slabinu.
Kdo má delší krk?
Teorie „necks for sex“ je postavená na tom, že samci žiraf mají delší krky než samice. Jenže, jak upozorňují vědci, oni jsou celí větší – dospělý samec žirafy je o 30 až 40 % větší než samice. Ve své studii se proto zaměřili ne na absolutní délku, ale na proporcionalitu těla, tedy to, v jakém poměru jsou různé části těla vůči sobě.
Analyzovali tisíce snímků žiraf masajských z volné přírody i ze zoo. A zjistili, že po narození mají samci i samice proporce těla stejné, odlišovat se začnou až po pubertě kolem tří let věku. A to úplně opačným způsobem, než se dosud zdálo. V poměru k tělu má totiž delší krk dospělá samice než samec, která má navíc delší trup. Naproti tomu samec má krk širší a jeho přední končetiny jsou (opět v poměru k tělu) delší. Hřbet samce je tak strmější než u samice.
Žirafy jsou vybíraví labužníci
Skutečnost, že delší krk v poměru k tělu mají samice, naznačuje, že prvotním „prodlužovacím faktorem“ byla potrava. Žirafy jsou vybíravé, spásají listí jen několika druhů stromů. Dlouhý krk jim umožňuje zanořit se hluboko do porostu, kde najdou výživné lístky, na které nikdo jiný nedosáhne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
