Sovy jsou doslova opředené mnoha pověstmi. V antickém Řecku byla sova symbolem a zpodobněním bohyně moudrosti Athény. Odtud přísloví „moudrý jako sova“. V Japonsku sova symbolizuje štěstí, která lidstvo ochraňuje před útrapami. Naproti tomu v rané křesťanské mytologii byla sova symbolem ďábelských sil, čarodějnictví a její houkání prý věštilo smrt. A za zlověstná stvoření považovaly sovy i některé indiánské kultury.
Poslední tajemství sov
Proč byly sovy vnímány negativně, se dá vysvětlit vcelku snadno. Jsou to noční stvoření a temná noc byla pro lidi odjakživa hrozivá. Upírají na vás obrovské oči. Umí otočit hlavu kolem dokola. A co víc, nad krajinou se pohybují zcela tiše, což působí trochu děsivě.
Většinu tohohle všeho dnes samozřejmě umíme vysvětlit i bez toho, abychom věřili na temné síly. Sovy loví v noci, protože je to pro ně výhodné. Kdyby to dělaly přes den, soupeřily by o kořist s větším počtem potravních konkurentů.
Obrovské oči jim umožňují používat zrak i v hluboké tmě. Otáčení hlavou souvisí s hledáním kořisti (více se dozvíte níže). Potíž vědcům dělá jen poslední prvek – nehlučný let, který je mezi ptáky unikátní.
Proč sova létá tiše?
Odpověď na otázku proč sova létá tiše, je skutečně jednoduchá: Nevyplaší si svou potenciální kořist, a protože nedělá téměř žádný hluk, dokonale slyší všechny její pohyby. Jiná otázka je ale jak?
Obvykle se dočtete, že sovy mají měkké a jemné peří a tečka. Pokud půjdete víc do hloubky, zjistíte, že jejich pera jsou v poměru k tělu větší než u jiných ptáků, mají méně paprsků, delší prapor a hřebínkovité okraje. Tyto ani další dosavadní poznatky ale k úplnému vysvětlení tak užitečné vlastnosti, jako je tichounký let, nestačí.
Na hraně křídla
„Navzdory úsilí mnoha vědců je to, jak sovy dosahují tichého letu, stále otevřená otázka,“ říká profesor Hao Liu z japonské Univerzity Čiba. Spolu se svými kolegy se v nové studii zaměřil na to, jakou roli v akustice letu hraje mikrotřepení na zadních okrajích sovích křídel.
Ty fungují jako takzvaná odtoková hrana, což je pojem známý například z letectví. Je to místo na zadní části křídla či vrtule, kde se znovu setkává vzduch rozdělený náběžnou stranou. Vědce zajímalo, jak třepení na odtokových hranách sovích křídel ovlivní hlučnost a současně aerodynamickou výkonnost letu.
Matematické modelování
Aby zjistili, jak se soví křídla chovají za letu, zkonstruovali dva jejich trojrozměrné modely. Jeden měl odtokové hrany vybavené mikrotřepením, druhý byl bez něj. Modely pak využili při takzvané simulaci velkých vírů – matematickému modelování, které se používá k výzkumu turbulentního proudění.
Simulace byly prováděny při rychlosti, které odpovídá reálným hodnotám sovího letu. Jejich výsledky ukázaly, že právě mikrotřepení je zřejmě jedním z klíčových prvků, které snižují hluk při pohybu sovích křídel. Zvlášť významně se jeho vliv uplatňuje tehdy, pokud sova útočí na kořist z nadhledu.
Napodobí drony sovu?
Třásně mají podle vědců dvojí úlohu. Za prvé snižují kolísání vzduchu kolem křídla tím, že narušují drobné vzdušné víry vznikající na odtokové hraně. A za druhé, jejich přítomnost potlačuje interakce mezi jednotlivými pery na špičkách křídel. Tyto dva mechanismy navíc působí společně, což nejen lépe tlumí hluk, ale také zlepšuje produkci aerodynamické síly.
Výsledky studie vědci zveřejnili v odborném časopise Bioinspiration & Biomimetics. Naznačuje to, jak by se nově získané detailní informace o tajemství tichého sovího letu daly využít – při konstrukci tišších dronů, větrných turbín, leteckých vrtulí a lodních šroubů a možná i aut.
Může sova otočit hlavou o 360 stupňů?
Ne, ale...
Možná se vám stalo, že jste v zoo viděli sovu, která otáčela hlavou kolem dokola. Je to velmi zvláštní pohled a člověk snadno uvěří tomu, že soví hlava opíše dokonalý kruh, tedy 360 stupňů. Ve skutečnosti tomu tak není, hlava se dokáže otočit maximálně o 270 stupňů. I to je hodně, pro sovy jde ale o naprostou nutnost. Na rozdíl od jiných živočichů se jejich oči neumí pohnout v očních důlcích. Pokud sova i přesto chce mít široké zorné pole, potřebuje co nejvíc otáčet hlavou.
Každé ucho jinde
Kromě toho, že se neruší zvukem vlastních křídel, má lovící sova i výborně vyvinutý sluch. Zvuky dokáže vnímat v imponujícím rozsahu od 50 do 21 000 Hz. Navíc mají zvláštně uspořádaný sluchový aparát – jedno ucho má sova výš než druhé. Je to klíčová adaptace, díky které sova dokonale určí pozici kořisti, která zvuk vydává.
