Historie vzniku lidských civilizací je i historií domestikace různých druhů zvířat. Člověk je zdomácněl a po generace šlechtil tak, aby svými vlastnostmi a chováním co nejlépe vyhovovala jeho záměrům. Některá zvířata se vlivem domestikace změnila tak, že už mají se svými divokými předky jen máloco společného – jen si představte čivavu nebo francouzského buldočka vedle vlka!
Králíci na útěku
Pokud se takové domácí zvíře ocitne v divočině, stane se pro něj otázka přežití obrovskou výzvou. Některé druhy ale hozenou rukavici dokážou úspěšně zvednout. Na pohodlnou minulost rychle zapomenou, zdivočí a znovu se dokonale přizpůsobí životu ve volné přírodě.
Úspěšnými kolonizátory divočiny jsou například koně, prasata, kočky – a také králíci. Domácí králík je domestikovaná forma původního jihoevropského druhu králíka divokého (Oryctolagus cuniculus), kterou lidé rozvezli po celém světě. Z králíkáren, kotců a ohrad v nových domovech králíci mnohdy unikali a ke škodě místních ekosystémů rychle zakládali životaschopné populace.
Případ Austrálie
Problémy s králíky je vyhlášená hlavně Austrálie, kde se přemnožili divocí králíci dovezení z Evropy. Za zakladatele australské populace je považována skupinka 24 králíků, které v roce 1859 vypustil na svém pozemku ve státě Victoria jako lovná zvířata Angličan Thomas Austin.
Vědci ale upozorňují, že už o pár desetiletí dříve do australské přírody začali úspěšně pronikat domácí králíci, kteří přicestovali s prvními evropskými osadníky. Dovoz oněch 24 divokých králíků tak vypadá jako poslední rána, která odstartovala exponenciální růst australské králičí populace.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
