Podmořský les, známý jako kelpový nebo chaluhový, se lesům na pevnině ani trochu nepodobá. Nerostou v něm stromy ani jiné vyšší rostliny, celý je tvořen několika druhy mnohobuněčných řas (chaluh). Jejich stélky, jak se správně jmenují těla řas, mohou být až několik desítek metrů dlouhé. K podkladu je podobně jako kořeny vyšších rostlin poutají vlákna zvaná rhizoidy.
Na druhou stranu je kelpový les stejně jako ten suchozemský domovem obrovského množství živočichů, je to jedinečný a bohatý ekosystém. Stejně jako mnoho lesů na souši je vystaven stále silněji vlivům, které ho ohrožují a ničí.
Stoleté mapy chaluh
Vědci už dlouho zkoumají vlivy, které chaluhy zabíjejí a hledají způsoby, jak tento jedinečný ekosystém zachránit, a tam, kde už byl zničen, ho obnovit. Problému se nedávno věnovali i vědci z Akvária Montereyské zátoky v Kalifornii.
V pobřežních vodách Kalifornie se totiž chaluhy dlouhodobě těžily a díky tomu existují až sto let staré mapy jejich výskytu. Vědci tak měli možnost srovnat původní výskyt chaluh a jejich postupný úbytek se současným stavem za poslední století.
Drastické vymírání
Vymírání chaluhových lesů za posledních sto let bylo opravdu drastické. Jen v kalifornských vodách zmizelo v průměru 56 % jejich původní rozlohy. Příčin je celá řada. Chaluhy potřebují chladnou průzračnou vodu a pevné dno, k němuž jsou přichyceny. Jedním z problémů je tak rozvoj zemědělství na pobřeží, odkud se do moře splachují chemické a organické látky.
Ty vodu kalí, takže se ke dnu nedostává světlo potřebné pro fotosyntézu. Jejich usazeniny pak znemožňují chaluhám ukotvení ke dnu, takže je mořské proudy odnášejí od pobřeží. V posledních desetiletích se k těmto problémům přidalo oteplování v teplé vodě řasy neprosperují, špatně se množí a skomírají.
Nerovnoměrný úbytek
Mapy ale prozradily i něco jiného. Ne všude chaluhy odumíraly stejným tempem. V některých oblastech zmizely kelpové lesy zcela, jinde se vymírání řas téměř nedotklo. Na některých místech se v průběhu let úbytek řas zpomalil či přímo zastavil a někde se chaluhový les začal dokonce mírně obnovovat.
Až důkladné prozkoumání všech možných příčin přineslo jednoznačný závěr: Chaluhám se daří i přes pokračující oteplování a znečišťování vod všude tam, kde žijí mořské vydry! Kde vydry chybí, tam chaluhy rychle skomírají.
Návrat vyder
Při kalifornském pobřeží žije jižní poddruh mořských vyder – vydry jižní nebo také kalifornské (Enhydra lutris nereis). A stejně jako jinde byly v průběhu 19. století pro svou kožešinu téměř vyhubeny. Současně s vydrami za-čaly mizet i kelpové lesy.
Od začátku 20. století se vydry těší přísné ochraně, takže začaly přibývat a šířit se na nová místa. Když vědci srovnali místa, kam se vydry vrátily s oblastmi, kde se daří chaluhám, bylo jasno. Přítomnost vyder významně zvyšuje odolnost chaluh vůči nepříznivým podmínkám včetně oteplování. Toto zjištění může být nyní použito při ochraně a obnově kelpových lesů – pokud se na místa, kde se jim nedaří, vysadí mořské vydry, jejich vymírání se zastaví.
Vypasené ježovky:
Oblíbená pochoutka vyder
Kelpovým lesům zjevně pomáhá už samotná přítomnost mořských vyder. Pro chaluhy však mají vydry ještě další přínos. Jejich oblíbenou kořistí jsou ježovky, které díky svým ostnům téměř nemají přirozené nepřátele.
Býložravé ježovky se pomalu pohybují po dně a spasou, na co přijdou. V kelpovém lese sežerou spodní části řasi s příchytnými vlákny, mořské proudy pak uvolněné řasy odnesou na volné moře, kde zahynou. Ale vydry si s ostny a tvrdými schránkami ježovek dovedou poradit. A navíc – dávají přednost ježovkám, které žijí v kelpovém lese před těmiz holého dna. Ty z lesa jsou totiž vypasenější a mnohemvýživnější.