Každý si pod pojmem skunk představí toho nejznámějšího skunka pruhovaného (Mephitis mephitis). Jenže v Severní Americe žijí i další druhy, které už tak slavné nejsou. Dokonce ani u zoologů. A tak se stalo, že jeden z nich, skunk skvrnitý (Spilogale putorius) ve druhé polovině minulého století téměř vyhynul – jeho stavy klesly do roku 1980 o 99 %. Nikdo neví proč. Zatímco velkým šelmám se vědci věnují už dlouhé roky, malé šelmičky dosud nikdo systematicky nestudoval.
Skunk příbuzný skunka
Skunk skvrnitý má svého velmi blízkého příbuzného, skunka západního (Spilogale gracilis). Ten je na rozdíl od svého východního bratříčka dosud poměrně hojný. Jenže žije skrytě v horách a špatně přístupných oblastech. Přes jeho hojný výskyt tak o něm vědci prakticky vůbec nic neví. Čím se živí, jaké má nepřátele, jaké prostředí k životu potřebuje nebo jaké místo zaujímá v ekosystému. Obávají se proto, že by ho brzy mohl postihnout stejný osud jako skunka skvrnitého.
Výzkum v horách
Aby ho mohli účinně chránit, potřebovali se o něm dozvědět co nejvíc. Nesnadného úkolu se ujala zooložka Marie Tosaová z Oregonské státní univerzity. Dvouapůlletý výzkum prováděla v Kaskádovém pohoří v Oregonu, které je zalesněné a plné hlubokých roklí a strmých svahů. Nejprve musela zjistit, kde má vůbec skunky hledat. V terénu proto rozmístila linie více než sta fotopastí. A nespoléhala na náhodu – k fotopastem skunky lákala (a samozřejmě i další masožravce) návnadami v podobě mrtvých myší, kočičích konzerv a sardinek.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
