Na konci 19. století v Africe probíhala intenzivní výstavba železničního spojení mezi Keňou a Ugandou. Práce běžely hladce až do března 1898, kdy se vznikající trať přiblížila břehům řeky Tsavo.
Most měli postavit dovezení indičtí dělníci pod vedením britského podplukovníka Johna Pattersona. Krátce po jeho příjezdu na staveniště začali na dělníky útočit lvi. Byla to neobvyklá zvířata: dvojice výjimečně vzrostlých samců, bratrů, kterým chyběla hříva. Zabíjeli ve dne i v noci, spolu i každý zvlášť. V táborech vytahovali dělníky ze stanů, skoro každý den došlo k novému úmrtí.
Nebojácní lidožraví lvi
Patterson se snažil útokům zabránit otrávenými návnadami, zakládáním táborových ohňů a stavbou plotů z trnitých větví akácie. Bez úspěchu: Lidožraví lvi se ohně nebáli, ploty překonávali. Nepomohl ani oddíl indických vojáků.
V hrůze ze lví dvojky nakonec stovky dělníků uprchly a stavební práce se na několik měsíců úplně zastavily. Teprve v prosinci se samotnému Pattersonovi podařilo zastřelit nejprve jednoho a pak i druhého lidožravého lva, takže se dělníci mohli vrátit. Most pak byl dokončen počátkem roku 1899.
Chlupy ve lvích zubech
Kostry a kůže obou zastřelených bezhřívých lvů byly odvezeny do Fieldsova přírodovědného muzea v americkém Chicagu. Podle dobových záznamů zabili 28 indických dělníků a možná víc než stovku místních lidí. Otázkou je, proč.
Byl prostě člověk jejich oblíbenou kořistí, nebo si z nějakého důvodu jinou potravu nedokázali obstarat? Odpovědi nyní přinesla genomická analýza zbytků zachycených ve lvích zubech. Oba lvi totiž měli některé zuby polámané, s dutinami a prasklinami, kde se hromadily i chlupy a vlasy kořisti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
