Lední medvědi jsou dokonale přizpůsobeni životu v polárních oblastech. Jedním z nich je tvar a velikost jejich tlap. Jejich šířka z nich dělá „sněžnici“ umožňující chůzi po sněhu a při plavání ve vodě se mění ve skvělá pádla. Dlouhé drápy slouží jako hřeby treter a hrbolky na polštářcích chodidla fungují jako protiskluzové řetězy – medvěd může běhat po hladkém ledě, aniž by klouzal. Jenže právě toto přizpůsobení se stalo jeho novým problémem.
Problémy s chůzí
Vědci a veterináři zabývající se divokými zvířaty už několik let sledují dvě populace ledních medvědů žijících severně od sedmdesáté rovnoběžky severní šířky: Jednu v oblasti ostrovů mezi Kanadou a Grónskem, druhou pak v severovýchodním Grónsku. V obou populacích si všimli medvědů, kteří měli problémy s chůzí. Někteří se dokonce jen tak potáceli neschopni rychlejšího pohybu.
Medvěd s koulí na noze
Při pečlivějším pohledu si badatelé všimli, že tito „kulhající“ medvědi mají tlapy obalené sněhovými koulemi. U dvou jedinců dosahovaly hroudy sněhu průměru až 30 cm. Veterináři medvědy uspali, aby mohli jejich tlapy prozkoumat zblízka. Ukázalo se, že problém je mnohem hlubší – a to doslova. Když šetrně odstranili vrstvy zledovatělého sněhu, zjistili, že nášlapné polštářky tlap krvácejí a jsou do hloubky rozřezané ledovými úlomky. Takto postižené medvědy musí chůze nesmírně bolet a prakticky jim to znemožňuje lov.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
