Když byly v roce 1935 vysazeny v severovýchodním cípu Austrálie ropuchy obrovské (Rhinella marina), aby hubily škůdce na třtinových plantážích, nikdo netušil, jak velký problém budou pro tento kontinent znamenat. Místo aby se pustily do škůdců, začaly požírat původní australské druhy žab. Ale to nebylo to nejhorší.
Jedovaté sousto
Ropuchy obrovské, jejich pulci i vajíčka jsou prudce jedovaté. Australští predátoři po jejich požití umírají. Mimořádné plodné ropuchy tak nenašly v Austrálii přirozené nepřátele a začaly se nekontrolovaně množit a šířit na nová místa. Všude, kam dorazily, původní fauna vymírala. Nejhorší je to v oblastech, kam přicházejí nově a místní zvířena se s nimi setkává poprvé. Právě to nastalo v oblasti Kimberley na severozápadě Austrálie, kam nedávno dorazil první předvoj těchto škůdců.
Invaze ropuch obrovských
Invaze ropuch obrovských nejhůř zasáhla místní vrcholové predátory, varany žlutoskvrnné (Varanus panoptes). Ti obvykle loví v okolí vod a velká žába je pro ně lákavým soustem. Všude, kde se ropuchy obrovské objevily, klesla populace varanů o více než 90 %. Jejich vyhubení pak ovlivní celý potravní řetězec – přemnoží se menší druhy plazů a dravých vačnatců, kteří pak decimují drobné hmyzožravé druhy. Výsledkem je přemnožení hmyzu a nárůst škod na zemědělských plodinách.
Nechutná kořist
Ale jak přesvědčit varany, že právě tyto žáby nemají žrát? Jednou z metod, která se před pár lety osvědčila u dravých kunovců, je naučit tyto predátory ropuchám se vyhýbat. Malé ropušky krátce po proměně z pulců jsou sice také jedovaté, ale jedu mají málo na to, aby svého konzumenta usmrtily. Jen mu je po nich špatně a příště se tomu nechutnému soustu vyhne. Vědci z Macquarijské univerzity se rozhodli vyzkoušet podobné řešení u zmíněných varanů.
Žabí degustace
Pokusné skupině varanů vybavených radiolokátory předkládali malé právě proměněné ropušky. Množství jejich jedu nedokáže varany usmrtit, ale je jim po nich velmi špatně. Vědci pak sledovali, jak se tito varani zachovají při setkání s dospělou ropuchou. A jejich předpoklad se potvrdil – varani, kteří ochutnali malou ropušku, se ropuchám obrovským jakékoliv velikosti vyhýbali.
Tisíce malých školitelek
Po prvních úspěšných pokusech tak vědci nasadili metodu „ochutnávek“ ve velkém. V oblastech, kam se blížil první předvoj ropuch obrovských, vypustili do vodních zdrojů tisíce právě proměněných ropušek nebo do nich umístili desetitisíce vajíček těsně před líhnutím a pulců před proměnou.
Když pak dorazily dospělé ropuchy, proškolené populace varanů už se jim vyhýbaly. Naproti tomu v oblastech, kde tento degustační trénink neproběhl, klesla jejich populace o 94 %!
Pokračující trénink
Vědci teď doufají, že celá akce bude mít dlouhodobý efekt, i když to na první pohled vypadá protismyslně. Ropuchy, které díky proškoleným varanům přežijí, nakladou vajíčka a vyprodukují tak další tisíce malých žabek. A právě ty by měly sloužit jako „školitelky“ nových generací varanů. Zda to tak opravdu bude fungovat, ale potvrdí až další návazný výzkum.
Varan žlutoskvrnný:
Jak může být velký?
Jde o velký pozemní druh varana, který obývá severozápadní oblasti Austrálie a jih Nové Guineje. Samci mohou měřit téměř dva metry (více než polovina z toho připadá na štíhlý ocas) a vážit přes 7 kg. Obývá okolí trvalých vodních zdrojů, kde loví prakticky všechny vodní živočichy včetně menších krokodýlů. Je poměrně dlouhověký, může se dožít až 18 let. Vzhledem k rozsáhlému areálu jeho výskytu není vedený jako ohrožený druh.
