V roce mého narození, tedy 1982, uveřejnil kanadský paleontolog Dale Russell (1937-–2019) fascinující studii, ve které představil světu svého vymyšleného „dinosauroida“, vysoce inteligentního po dvou chodícího tvora, který by možná vznikl evolucí z malých teropodních dinosaurů, pokud by na konci křídy nevyhynuli.
Jeho mozek měl mít objem kolem 1100 cm³ a jeho oči by mířily dopředu. Hlava měla mít velkou mozkovnu a zkrácené čelisti, postava by byla napřímená a prsty na rukou zčásti otočeny k sobě, takže by umožňovaly manipulaci s předměty. Podle Russella měl být dinosauroid schopen dorozumívat se zvuky podobnými ptačímu zpěvu.
Dinosauroid jako člověk? To asi ne
Po roce 2000 se začala objevovat kritika původního konceptu dinosauroida. Je jisté, že Russellův tvor byl z hlediska své anatomie příliš antropomorfický, tedy podobný člověku. Ve skutečnosti by se hypotetičtí třetihorní teropodní dinosauři vyvíjeli nadále jako horizontálně stavění tvorové s dlouhým ocasem, pohybující s předměty za pomoci svých čelistí a nohou, nikoliv předních končetin.
Stále by se tak podobali více ptákům než lidským bytostem. Lidský tvar těla je dán naší specifickou anatomií, která je velmi odlišná od té dinosauří. I „superchytří“ dinosauři by navíc byli stále pokrytí peřím. V posledních dvou desetiletích se pokusil dinosauroidy a dokonce i jejich hypotetickou výtvarnou kulturu (jeskynní malby) rekonstruovat například turecký umělec Cevdet Kösemen.
Nejchytřejší z dinosaurů žijí mezi námi
Nejchytřejší známé dinosaury však nemusíme jen rekonstruovat na základě objevených fosilních pozůstatků. Žijí totiž s námi a okolo nás – jsou to samozřejmě někteří současní ptáci. Nejinteligentnější zástupci krkavcovitých nebo papoušků jsou přitom tak chytří, že v tomto ohledu překonávají i většinu savců.
Například je zdokumentováno, že vrána novokaledonská dokáže v laboratorním prostředí vyrábět jednoduché nástroje. Podobné schopnosti pak mají také jiné druhy vran a například i dravec orlosup bradatý nebo pěvec pěnkavka bledá. Mnozí ptáci mají skvělou paměť, dokážou počítat nebo umí předvídat a vykazují také složité vzorce chování. Právě oni jsou tedy těmi skutečnými „dinosauroidy“.
