19. března 2025 • 06:25
Svou typickou megafaunu měl v pleistocénu každý tehdejší kontinent, v Austrálii to byly obrovské druhy vačnatců. Významné místo mezi nimi zaujímali obří klokani rodu Protemnodon, vzdálení příbuzní největších současných klokanů rodu Macropus a Osphranter. Žili v období před asi 5 miliony až 40 tisíci lety.
Kostí je dost
Fosilní pozůstatky protemnodonů se nacházejí prakticky v celé Austrálii, ale také v Tasmánii a na Nové Guineji. Jedná se však o izolované nálezy, často jen jednotlivé zuby, kosti nebo dokonce jejich úlomky, které vědcům neumožnily určit, z kolika druhů klokanů vlastně pocházejí, jak se jednotlivé druhy lišily velikostí, jakým způsobem se pohybovaly nebo v jakém prostředí žily.
Skládanka z fosilií
Tuto skládanku z fosilních kostí se rozhodl sestavit dr. Isaac Kerr z Flindersovy univerzity v Adelaide v Jižní Austrálii. Navštívil sbírky ve 14 australských muzeích a pořídil přes 800 fotografií a 3D skenů kosterních pozůstatků klokanů rodu Protemnodon.
Pak se pustil do mravenčí práce, kdy srovnával jednotlivé kosti mezi sebou a také se současnými druhy vačnatců. Tím se mu nejen podařilo roztřídit je do jednotlivých druhů, ale srovnáním se současnými klokany získal i představu, jak a v jakém prostředí se pohybovaly.
Tři nové druhy
Jako platný druh se ukázal právě ten nejstarší, podle kterého byl celý rod pojmenován. Byl popsán v roce 1874 a dostal jméno Protemnodon anak. Kromě tohoto úplně prvního popsaného klokana dr. Kerr upřesnil popisy a jména dalších šesti druhů – tři z nich jsou přitom pro vědu zcela nové.
A právě jeden z nich, P. viator, přepsal dosavadní znalosti o jejich velikosti: S odhadovanou váhou až 170 kg se stal největším zástupcem klokanů. Váží téměř dvakrát víc, než současný největší klokan rudý (Osphranter rufus), jehož samci mohou mít až 90 kg.
Srovnání velikostí klokanů rodu Protemnodon se současnými druhy:
(zleva do prava)
Nově popsaný druh Protemnodon viator – váha 170 kg
První popsaný druh Protemnodon anak – váha 130 kg
Největší současný klokan rudý (Osphranter rufus) – váha 90 kg
Druhý největší současný klokan obrovský (Macropus giganteus) – váha 66 kg
Skokan z buše
Síla kostí a tvar kloubů ale napovídaly, že se tento obr navzdory velikosti nejspíš pohyboval podobně, jako dnešní druhy klokanů, tedy především skoky po zadních končetinách. I když vzhledem k váze byly pravděpodobně kratší.
A stejně jako současní klokani využíval silný ocas jako pátou nohu, o kterou se při pomalém pohybu opíral. Skákání po dvou zadních končetinách bylo nejspíš přizpůsobením prostředí, v němž žil – v suchých oblastech centrální Austrálie, stejném, v jakém dnes žije klokan rudý.
Raději po čtyřech
Přesto se po dvou nepohybovali všichni klokani rodu Protemnodon. Minimálně tři až čtyři z nich zřejmě dávali přednost pohybu po čtyřech, podobně jako současní klokani quokka (Setonix brachyurus) nebo klokánci rodu Potorous.
Mezi „čtyřnožce“ patří i nově popsaný druh P. mamkurra, který měl vzhledem ke své robustní postavě relativně slabé kosti, takže nemohl být příliš rychlý. Skokům po zadních se nejspíš vyhýbal a využil je jen při rychlém útěku před nebezpečím.
Pralesní záhada
Třetí nový druh (P. dawsonae) zůstává tak trochu záhadou. Vědci nemají k dispozici dostatek fosilních nálezů, které by na něj prozradily víc. A tak zatím jen odhadují, že asi nepatřil mezi vynikající skokany a přirovnávají ho k současnému klokanu bažinnému (Wallabia bicolor). Ten žije v tropických a mírných lesích a křovinatých oblastech a pohybuje se pomalu v jakémsi v předklonu s ocasem rovně nataženým dozadu.
Proč vymřeli?
Před 40 tisíci lety klokani rodu Protemnodon vymřeli (ačkoliv se zdá, že na Nové Guineji a v Tasmánii přežívali ještě další desítky tisíc let). Proč k tomu došlo, je však dosud záhadou. Stejně jako důvod, proč se jejich nejbližším příbuzným, klokanům rodu Macropus nebo Osphranter, vymírání vyhnulo. Vědci ale věří, že následné studie brzy zodpoví i tuto otázku.
