10. dubna 2025 • 06:00
Kakadu hnědohlaví jsou semenožraví ptáci, kteří mají dost jednotvárné chutě. Tito australští papoušci se totiž téměř výlučně živí semeny ze „šišek“ stromů přesličníků (rody Allocasuarina a Casuarina). Ptáci však projevují docela velkou a na první pohled úplně nelogickou vybíravost.
Chudý strom je lepší strom
Při spásání semen přesličníku dávají kakadu hnědohlaví přednost stromům rostoucím v kyselých půdách s nízkým obsahem živin, které leží na prastarých vápencových horninách. Takové přesličníky navštěvuje třikrát víc papoušků než ty, které rostou v úrodnější půdě. Podle lidské logiky by tomu přitom mělo být naopak – výživnější půda obvykle znamená kvalitnější plody. Prozkoumat tuto malou záhadu se rozhodla doktorka Gabriela Crowleyová z australské Univerzity v Adelaide.
Kde se berou živiny
Doktorka Crowleyová porovnala 6543 záznamů o potravním chování papoušků s údaji o 23 484 přesličnících z Klokaního ostrova. Zjistila tak, že pro papoušky je složení půdy, na níž strom roste, skutečně významné. Nejde ale o samotný obsah živin v půdě.
Přesličníky jsou zvláštní tím, že živiny pro svůj růst a tvorbu semen získávají spíš prostřednictvím symbiózy s mikroskopickými houbovými organismy, které jsou schopné vázat dusík, než přímo z půdy. Tyto mikroorganismy ale prospívají spíše tam, kde půda moc živin neobsahuje. Přesličník, který roste v chudé půdě, tak bude mít lepší semena než ten z úrodnějších míst. A papoušci to dobře vědí.
Nejenom papoušci
Kakaduové hnědohlaví jsou na australské pevnině považováni za zranitelný druh, na Klokaním ostrově dokonce za druh ohrožený vyhubením. Výzkum doktorky Crowleyové ukazuje, že pro jejich dlouhodobé přežití je zásadní ochrana chudých půd, kde papoušci nacházejí nejlepší zdroje potravy.
Což je v rozporu s obvyklou praxí, která dává přednost ochraně lesů rostoucích na nejbohatších a nejúrodnějších půdách. Ty vyhovují vakovcům létavým nebo sovám, ale řada jiných vzácných druhů, jako jsou bandikuti, klokánci a kakaduové hnědohlaví, by zřejmě mohla být lépe chráněna na neúrodných půdách.
Přesličníky
Falešné borovice
Přesličníky jsou neopadavé keře a stromy s dlouhými tenkými větvičkami a zakrnělými listy. Vzhledem tak silně připomínají jehličnany, zejména borovice s dlouhými jehlicemi. Kromě Austrálie přesličníky rostou i v jihovýchodní Asii a Tichomoří. Semena, která vyhledávají kakadu hnědočelí i další druhy australských papoušků, jsou uložena v malých šišticích.
Kořeny obsahují hlízy, v nichž žijí symbiotické mikroorganismy rodu Frankia, které fixují vzdušný dusík a předávají jej rostlině. Rod Frankia dnes vědci obvykle řadí mezi bakterie. Tradičně se však kvůli dlouhým koloniím připomínajícím podhoubí řadil mezi houby a jako houbu jej popisuje i doktorka Crowleyová.
PojídačI hub
Složení půdy ovlivňuje i další zvířata
Složení půdy a výskyt houbových organismů ovlivňuje nejenom kakadu bělohlavé. Makroskopické houby jsou důležitou součástí jídelníčku vačnatců včetně klokánků a různých typů bandikutů. Rozšíření hub pak ovlivňuje i výskyt vačnatců.
Jemnosrstí bandikuti
Jsou to menší vačnatci ze suchých oblastí, kteří si vyhrabávají několik metrů hluboké nory zatočené do spirály. Samice proto mají kapsu obrácenou dozadu, aby do ní při hrabání nelétala zemina. Typické jsou pro jemnosrsté bandikuty dlouhé ušní boltce. Jsou všežraví, kromě hub a rostlin si pochutnají i na hmyzu, pavoucích nebo dokonce malých obratlovcích.
Hrubosrstí bandikuti
Mohou být velcí jako myš, ale také jako králík. Stejně jako jemnosrstí jsou hrubosrstí bandikuti všežraví a vyhrabávají si nory. Jejich velké ušní boltce tvarem připomínají myšovité hlodavce, čenich je dlouhý a protáhlý, hřbet nahrbený.
Klokánci
Klokánci jsou vačnatci o velikosti králíka, kteří jsou příbuzní klokanům. Při krmení hopkají na všech čtyřech, ale pokud potřebují nabrat rychlost, postaví se na zadní a uhánějí velkými skoky jako skuteční klokani. Houby tvoří spolu s různými hlízami hlavní část jejich jídelníčku, vedle nich klokánci požírají i hmyz a různá semena.
