Španělští vědci se vydávají hledat mýtickou oliheň

Sdílej
 
Španělská vědecká expedice se 9. září již poněkolikáté pokusí nalézt stopy po obří olihni, hlavonožci žijícím ve hlubinách moře, kterého dosud nikdo nezachytil kamerou. K průzkumu byly zvoleny vody Kantábrijského moře, poněvadž již vyvrhly na břeh několik článků obřích olihní, řekl šéf projektu Fernando González Sitges.

Jeden z největších exemplářů obří olihně, jaký byl dosud spatřen, o váze 200 kilogramů, byl nalezen před měsícem na pláži v Austrálii. Bylo to v oblasti, kterou již, stejně jako moře podél Nového Zélandu, bezúspěšně prozkoumávali američtí, britští, australští i francouzští badatelé. Nikdo nikdy tohoto obrovského masožravého měkkýše nepozoroval v jeho přirozeném prostředí, tedy v hloubce od 300 do 1500 metrů. Vědci nevědí, jak dlouho žije, jaké jsou jeho druhy a jaké je jeho sociální chování.

Foto
Tato nevědomost dala zrod mýtu o Krakenovi, legendárním monstru, které se objevuje od 12. století ve zkazkách norských rybářů. Ti vyprávěli, že nestvůra je schopna uchopit do svých obrovských chapadel celou loď a potopit ji. Tentýž Kraken inspiroval Julese Verna k popisu nestvůry, která zaútočila na kapitána Nema v románu Dvacet tisíc mil pod mořem. Později se rozměry obří olihně přece jen trochu zmenšily, ale stále se podle očitých svědectví soudí, že může zaútočit na lodě, které si splete se svým přirozeným nepřítelem - vorvaněm.

Při pravděpodobné délce až 30 metrů je oliheň vybavena chapadly, které dosahují délky až 15 metrů, zobákem, jímž dokáže přecvaknout ocelové lano, a obrovskýma zelenýma očima o rozměrech lidské hlavy. Nemá však barvivo, které by jí v tmavých hlubinách stejně nijak neposloužilo.

Projekt Kraken realizovala společnost specializující se na dokumentárním snímky Transglobe Films a podpořilo ho španělské ministerstvo vědy a techniky i četná muzea přírodních věd. Tým 25 mužů má dva týdny na to, aby prozkoumal oblast na 40 námořních mil od Gijónu. Na rozdíl od nedávné expedice washingtonského Smithsonian Institute na Novém Zélandu nebudou španělští vědci používat ponorku, aby plachého hlavonožce nevystrašili.

Po průzkumné misi z října 2001 spočívá tentokrát taktika badatelů ze španělského týmu v tom, že spustí do hloubky 1500 metrů tři kamery spojené optickým vláknem s jejich oceánografickou lodí a budou stále natáčet. Ve středu takto vytyčeného trojúhelníku se bude pohybovat tuna živých, ale také elektronických a světelných vnadidel, která snad vzbudí v obří olihni gurmánské choutky či alespoň zvědavost.

Autor

AFP

 

Články odjinud