Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby např. nějací mimozemšťané naráz vyhubili všechny domácí krávy na celém světě? Přišli bychom nejen o mléko, ale i o všechny výrobky z něj - o sýry, tvaroh, jogurty. Děti by nemohly dostávat svou krupicovou kaši, zmizela by mléčná čokoláda, různé máslové krémy a sušenky i šlehačka na dortech. Přestaly by se vyrábět některé kosmetické přípravky či léky. Ochuzeny by byly i masné výrobky, vždyť celá řada z nich obsahuje i maso hovězí...
Ale přišli bychom také o surovinu na výrobu koženého zboží: řemenů, bot, kabelek i různých průmyslových výrobků. Zaplakali by zemědělci v krajích, kde skot slouží jako pracovní síla, mnohá pole by zůstala nehnojena. Jeden obrovský přínos pro Zemi by to přesto mělo - osiřely by rozsáhlé pastviny, které se dnes rozkládají na místech původních lesů, postupně by zarostly a za pár desítek let by se lesy alespoň částečně obnovily. A nové by nebylo nutné kácet.
Kráva, dobytek, skot...
Skot, lidově nazývaný dobytek či „krávy“, se dnes chová prakticky na celém světě. Ale kdybyste vedle sebe postavili zástupce skotu chovaného v různých oblastech, jen stěží byste uvěřili, že jde o stále stejné zvíře. Hrbatý skot zebu se jen vzdáleně podobá otužilým horským kravám ze skotské vysočiny, dlouhosrstému skotskému skotu náhornímu.
Masajský skot watussi s mohutnými, přes metr dlouhými rohy vzbuzuje stejnou úctu jako divocí afričtí buvoli, zatímco slavní černí andaluští býci jsou naopak překvapivě drobní. Našim důvěrně známým červenobílým „stračenám“ se nijak nepodobá světle šedý dlouhorohý uherský skot ani mohutný, krémově zbarvený skot charolai, jehož býci mohou vážit přes tunu.
Ale přes všechny ty rozdíly ve zbarvení a tělesné stavbě mají „krávy“ z celého světa jediného předka: divokého pratura (Bos primigenius), mohutného černého tura, který žil až do středověku i ve střední Evropě.
Zdomácnění posvátného zvířete
První zmínky o domácím skotu jsou přes sedm tisíc let staré. Ke zdomácnění divokého pratura došlo asi na více místech současně, ale mělo za následek vždy stejné změny - zdomácnělí tuři se od svého divokého předka odlišili nejen mírnější povahou, ale v první řadě zbarvením: zatímco divoký pratur byl téměř černý, jeho zdomácnělí příbuzní byli strakatí. Zdomácněním také ztratil tur na své impozantnosti - domácí skot je drobnější a i jeho mohutné rohy se zkrátily, změnily tvar a v některých případech zcela zmizely.
Zpočátku byl ovšem skot chován ze zcela jiných důvodů, než pro jaké ho chováme dnes. Silné obávané zvíře bylo symbolem, kultem a obětinou. Potvrzují to ostatně i mnohé báje a pověsti, stejně jako dochované zprávy z těch dob. Nejvyšší starořecký bůh Zeus občas přicházel na Zem v podobě bílého býka. Býk byl posvátným zvířetem ve starověkém Egyptě, stejně si cenili a dodnes cení krav v Indii a okolních zemích. Ve starověkém Římě byli býci chováni v chrámech a při různých hrách a slavnostech s nimi tančily chrámové kněžky.
Lidé ale brzy přišli na to, jak užitečné zvíře tur je. Zpočátku ho využívali především jako pracovní sílu - k tahu, k zemědělským pracím, speciálně cvičení tuři dokonce sloužili jako jezdecká zvířata!
Maso nebo mléko?
Netrvalo však dlouho a domácí skot se stal nenahraditelným zdrojem potravin - především masa a mléka. Přesto byla kráva ještě dlouhá staletí univerzálně použitelným zvířetem. Každý, kdo měl alespoň jedinou kravku, byl vlastně docela bohatým a soběstačným hospodářem.
Když bylo třeba zorat pole, kravka se zapřáhla do pluhu. V létě svážela seno a na podzim vozila hospodáře na trh. Přitom poskytovala mléko, každý rok dala hospodáři tele, a když se její čas naplnil, zužitkovalo se z ní prakticky všechno - od masa přes kůži až po kosti...
Až v posledních stoletích se zemědělci zaměřili pouze na jednu z užitkových vlastností - a začali šlechtit skot, který by dával co nejvíce mléka s vysokým obsahem tuku, nebo naopak jiný, který by rychle rostl a měl spoustu kvalitního masa. A právě díky tomu vznikla ona obrovská tvarová rozmanitost různých plemen.
Krávy s tzv. mléčnou užitkovostí jsou drobné, štíhlé, ale mají velké těžké vemeno. Krávy masných plemen nedávají příliš mnoho mléka, to většinou stačí jen pro tele, a tak se ani nemusejí dojit a mohou žít po celý rok na pastvině, aniž by bylo nutné je dvakrát nebo třikrát za den shánět do stáje a podojit. Tato plemena mívají zdánlivě krátké nohy a mohutné sudovité tělo.
Existují samozřejmě i plemena s tzv. kombinovanou užitkovostí - krávy produkují značné množství kvalitního mléka, jejich telata (především býčci, kteří se chovají vlastně pouze na maso) dostatečně rychle vyrostou a poskytují kvalitní maso.
Vzhled plemene je samozřejmě ovlivněn i způsobem chovu: jinak vypadá skot, který je celý rok zavřený ve stájích, jinak vypadá dobytek držený během sezony na pastvinách a úplně jinak vypadají plemena, která jsou po celý rok v přírodě, kde žijí polodivokým způsobem nebo s nimi pastevci po celý rok kočují...
Jak vypadá kráva?
Jak vypadá kráva? Hloupá otázka, že? Jenže - víte, které znaky jsou pro skot, tedy tura domácího, což je přesný zoologický název, typické? Na prvním místě jistě každého napadnou rohy. Turovití (Bovidae), kam patří i domácí tuři, se vyznačují tím, že je většinou mají na hlavách samci i samice.
Rohy domácího skotu se ovšem od rohů divokého pratura dost liší. Nejen že jsou obvykle menší, ale různá plemena mají i rohy odlišného tvaru. Jejich stavba je však vždy stejná - rohy (na rozdíl od parohů) rostou po celý život zvířete, třebaže později už jen velmi pomalu, a zvíře je nikdy neshazuje. Mají kostěný základ, na němž je nasazeno jakési „pouzdro“ z rohoviny, hmoty, jejíž hlavní stavební složkou je keratin, tedy stejná složitá bílkovina, z níž je „vyrobena“ např. i povrchová vrstva kůže, chlupy, nehty, drápy, paznehty a podobně.
Proč kráva přežvykuje?
Jednou z nejtypičtějších vlastností domácího skotu je přežvykování. To je tak významná vlastnost, že celá skupina živočichů (jeden z podřádu sudokopytníků), které se to týká, dostala od zoologů jméno přežvýkavci (Ruminantia).
Zvláštní způsob zpracovávání potravy se u skotu a ostatních turovitých vyvinul z bezpečnostních důvodů. Když se živočich pase a má skloněnou hlavu, nemůže dobře sledovat okolí a je snadno zranitelný (přehlédne šelmu, lovce ap.). Přitom tak velkým zvířatům nestačí sem tam uškubnout stéblo - traviny, jimiž se živí, nejsou příliš výživné a obsahují spoustu nestravitelných částí.
Dostatečné množství živin tedy tuři získají pouze v případě, že té trávy spořádají obrovskou hromadu. Současně přitom musí dobu pasení omezit na minimum. Všichni turovití se proto pasou co nejrychleji a uškubnutá stébla hltají bez kousání po chuchvalcích. Takto spolykaná masa zeleně je ovšem úplně nestravitelná. On ji také skot hned při spásání netráví, pouze skladuje. Má k tomu účelu pozoruhodně přizpůsobený žaludek - každá kráva a všichni přežvýkavci) má vlastně žaludky čtyři!
Žaludky krávy:
Největší z nich je bachor. To je právě ona zásobárna nerozkousané potravy. V bachoru ovšem není tráva jen uložená - žije v něm obrovské množství různých mikroorganismů, které se na ni okamžitě vrhnou a začnou ji rozkládat. Získávají z ní živiny pro sebe, ale současně tím pomáhají krávě trávit nestravitelnou celulózu.
Teprve když se kráva někde v klidu a bezpečí uloží, putuje již částečně rozložená potrava do druhého žaludku - čepce. Ten slouží jako „překladiště“ a vrací ji po malých soustech zpět do tlamy zvířete, které ji může konečně v klidu pořádně rozkousat.
Když ji polkne podruhé, jde sousto do třetího žaludku - knihy. V ní se ještě mechanicky rozmělní a přesune se do posledního žaludku, slézu, kde už fungují žaludeční trávicí šťávy a potravu definitivně rozloží na jednoduché látky, které jsou ve střevech vstřebatelné přímo do krevního oběhu.
Zpět na pastviny
Po dlouhá staletí se krávy (a skot vůbec) chovaly na pastvinách. Má to však jeden drobný háček - na rozdíl od ovcí či koz jsou krávy poměrně náročné na kvalitu pastvy. A čím ušlechtilejší plemeno, tím náročnější: tam, kde se uživí stádo ovcí, by mnohá moderní plemena skotu zahynula hladem.
Nutnost krávu dvakrát, případně i třikrát denně podojit pak vedla k tomu, že mnozí chovatelé přestali svá stáda pást. Zdálo se jim, že přeměnit pastviny v louky či pole spícninami a držet krávy ve stáji, kde je jim potrava přesně odměřována, dojič nemusí krávy shánět ke každému dojení, a navíc může v posledních letech využívat při práci (jak při úklidu, tak při dojení) nejmodernější techniku, je mnohem výhodnější.
Jaksi zapomněli, že kráva je zvíře, a ne stroj. Ani to nejvědečtější šlechtění nedokázalo krávy unifikovat - sjednotit jejich dojivost, tvar vemena, povahu, chovatelské požadavky... Práce šlechtitelů sice zamezila té nejhorší degeneraci, a dokonce se zdálo, že se kvalita chovaných zvířat zlepšuje.
Často však šlo skutečně jen o zdání, zvířata sice hodně dojila, ale trpěla různými nemocemi, měla neustále tak trochu průjem, přerostlé paznehty a slabé pokřivené končetiny, bylo nutné je z nejrůznějších důvodů předčasně porážet a nepochybně strádala i psychicky.
Naštěstí se do věci zapojili zoologové a ochránci zvířat, kteří poukázali na to, jak zvířata držená trvale ve stáji trpí. Ostatně, i užitkovost je lepší u krav, které žijí přirozeným způsobem života - tedy na pastvině. Tuři jsou společenská zvířata, v jejichž stádě vzniká určitá hierarchie - a ta se nevytvoří mezi zvířaty trvale uvázanými na krátkém řetěze u žlabu. Až na pastvině se mohou projevit jednotlivci a jejich povahové vlastnosti - ve stádě může vzniknout přirozená sociální struktura, díky níž se zvířata cítí mnohem lépe.
Stále častěji proto můžeme vidět stádo krav na pastvině, k téměř každému kravínu dnes patří větší výběh, v němž zvířata tráví alespoň část dne. Navíc přibývá soukromých zemědělců, kteří mají ke svým zvířatům osobní vztah. Kravám se tak, alespoň někde, začíná dostávat péče a úcty, jakou si ta zázračná zvířata právem zaslouží.
Kráva, býk, tele, jalovice a vůl
Slovo kráva či skot není název živočišného druhu - ten se jmenuje tur domácí. Kráva pak označuje samici tura (stejné termíny se používají i pro jiné sudokopytníky, ale také např. pro kytovce). Mládě je tele a samec je býk. Pro krávu, která ještě nerodila a je „panna“, se používá termín jalovice (nebo něžněji jalovička). A slovo vůl není jen nadávka, tak se říká kastrovanému býku, který je méně agresivní, snáze ovladatelný a používal se k práci v zemědělství (s volky např. oral i Přemysl).
Ošizená telata
Že se mléko tvoří v mléčné žláze - vemeni, je všeobecně známé. Krávy jsou jí vybaveny stejně jako všichni savci, kteří živí svá mláďata mateřským mlékem. Člověk brzy zjistil, že jeho produkce může být mnohem větší, než kolik spotřebuje tele ke své obživě, a že čím více mléka z vemene odebírá, tím víc ho kráva vyprodukuje. Současně se tak i prodlužuje tzv. laktační období (tedy období, po které kráva mléko ve vemeni tvoří).
Po staletích šlechtitelské práce tak vznikla tzv. mléčná plemena, která mají mimořádně velké vemeno, denně vyprodukují několik desítek litrů mléka a tvoří ho téměř po celý rok (je přirozené, že kráva, která neměla tele, nemá ani žádné mléko).
Masožravé krávy
Bachor krávy je plný drobných mikroorganismů - žijí v něm především různí prvoci a bakterie. Obrovské množství se jich spolu s natrávenou potravou dostává zpět do tlamy a pak dál do knihy a čepce, v němž je žaludeční kyseliny rozloží a kráva je docela normálně stráví. Získává z nich docela slušnou porci živočišných bílkovin, bez kterých se žádné zvíře neobejde.
