Souboj o kořist
Obrovský, nebezpečně vypadající kormorán se právě z vratkého bambusového voru střemhlavě vrhá do vody, kde uviděl rybu. Má viditelnou radost z lovu. Není však sám, kdo se na rybu vrhl. Rve se o kořist s druhým ptákem, po chvíli se soupeř vzdává - potyčka nikdy nezajde tak daleko, aby si zvířata vážně ublížila. A už je tu majitel kormoránů a odebírá rybu kormoránovi ze zobáku. Ten ji sice nemůže polknout, protože má vole stažené provazem, ale moc dobře ví, že dostane svůj díl, a tak se nijak nebrání.
Ryby v koncích
Celé hejno ptáků výborně spolupracuje. Dva nejstarší kormoráni ryby nahánějí ostatním. Ptáci jsou hladoví, dostanou potravu až po úspěšném lovu, ryby tedy nemají šanci na útěk.
Pozoruju všechno z jiného voru a nevím, co mám dříve fotit. Hledáčkem objektivu přeskakuju od rybářů a kormoránů na okolní úchvatnou krajinu. Tvoří ji špičaté skály, jaké jinde na světě nenajdete. Okolo vrcholků se líně převaluje ranní mlha, do které nesměle probleskují načervenalé paprsky ranního slunce.
Kormorán - přítel člověka
Je to tradiční způsob obživy v této oblasti, a kromě toho, že je velice efektní, je i efektivní - rybář naloví za hodinu ze svého plavidla velké koše ryb. V čase, kdy ptáci zrovna neloví, spokojeně žijí u lidských příbytků, podobně jako u nás slepice. Na vodu se vyjíždí dvakrát denně, ráno a večer.
Ptáci jsou přivázáni k voru, kde ukázněně sedí v řadě a předhání se ve vyhledávání ryb ve vodě. Večer rybář rozsvítí za lodí lampu a ryby se pod jejím světlem přímo houfují - tehdy mají kormoráni opravdu snadný lov, koše rybářů jsou plné už za několik desítek minut.
Tento tradiční způsob lovu pomalu ustupuje nebo se stává turistickou atrakcí. Rybář, se kterým se loučím, o tom nic neví. Pro něj jeho milovaní kormoráni znamenají jediný způsob, jak získat obživu...
Kormorán velký - Phalacrocorax carbo
výskyt: Evropa, Asie, Afrika i Austrálie
u nás: např. Nové Mlýny a rybníky na Třeboňsku, částečně tažný
potrava: středně velké ryby, loví organizovaně
v ČR je chráněný