Jediným vodítkem o existenci nestvůr jsou pověsti a svědectví domorodců. Britskému guvernérovi, siru Harrymu Johnstonovi, se vědci vysmáli, když uvěřil vyprávění domorodých Pygmejů a vydal se do pralesů Konga hledat strašlivý přízrak podobající se žirafě, zebře a oslovi.
Johnston v roce 1901 nakonec objevil okapi pralesní a vyvrátil přesvědčení, že žirafy obývají pouze otevřené savany. Pozdější výzkum dokonce prokázal, že okapi je potomkem žirafovitých, kteří ještě před několika desítkami tisíc let obývali i Evropu!
Nesmějte se drakům!
Ještě větší senzace přišla v roce 1912. Na jednom indonézském ostrůvku nouzově přistál pilot van Deyk. Domorodé pověsti o hrůzostrašných lidožravých dracích žijících ve vnitrozemí nebral (stejně jako další vědci) vážně.
U jezera se pak ocitl tváří v tvář obrovskému netvorovi s tlamou plných ostrých zubů a s obřím hadím jazykem. Jen tak tak že nepřišel o život. Téhož roku se přimluvil za expedici, která krvežíznivého draka na ostrově Komodo vypátrala a popsala. „Zrodil“ se tak největší ještěr světa - varan komodský!
Nestvůrné 20. století
A pak přicházely objevy dalších velkých neznámých druhů (jejich souslednost zobrazuje časová přímka dole). Během 20. století se postupně ukazovalo, jak důležitá jsou svědectví lidí žijících blízko příšerných „duchů a draků“.
Naopak odmítavý postoj odborníků způsobil vědě pouze velkou ostudu. Senzační zprávy přicházející z odlehlých končin světa inspirovaly mnoho lidí, aby se vydali do neprobádaných oblastí za „svou“ nestvůrou.
Živé fosílie
Další fantastické vědecké odhalení nepřineslo žádné konkrétní neznámé živočichy, ale dalo do nových souvislosti již známá zvířata. Při porovnání kosterních pozůstatků vymřelých tvorů s některými dosud žijícími zvířaty (například lemuři na Madagaskaru nebo vačnatci v Austrálii) vyšlo najevo, že izolace fungovala podobně jako Noemova archa. Pokud tedy pozorujeme lemury, klokany nebo ďábla medvědovitého, díváme se na živé fosílie - do minulosti Země.
Vyslanci dinosaurů
Známé jsou i jiné „živé vykopávky“, jejichž rodová paměť sahá dokonce až do dob dinosaurů. Například vývoj krokodýlů či želv započal před 200 miliony let a na rozdíl od veleještěrů dokázali přežít až do dnešních dob.
V roce 1831 byla oficiálně jako plaz popsána haterie novozélandská, mýtický tvor, který má tři oči. Ano, skutečně! Trvalo téměř sto let, než si vědci uvědomili, že právě „třetí oko“ je důkazem prehistorického původu tohoto prazvláštního tvora.
Haterie na Zemi existují již 220 milionů let a za tu dobu jejich vzhled zůstal téměř nezměněn. Důkazem je právě ono „třetí oko“, které měla většina druhohorních plazů. Tímto okem haterie vnímá pouze světlo a tmu, u mláďat je překryté průsvitnými šupinami, u dospělců neprůhlednou kůží. S nadsázkou lze říci, že nyní vědcům zbývalo už jen najít dinosaury! (ABC)
Skutečné příšery z mýtů
V starověkých mýtech se vyskytují svůdné mořské panny, strašliví draci či trojhlaví psi. Ať se nám tyto příšery zdají jakkoliv úsměvné, je nutné si uvědomit skutečnost, kterou formuloval britský filozof John Lock: „Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech.“ Jinými slovy - i legendy by měly mít svůj reálný základ!
O hříčkách přírody ví své jistý Američan, který na farmě udělal netradiční zoo z anomálních jedinců hospodářských zvířat. Když tady můžeme spatřit dvojhlavou krávu, proč by staří Řekové nemohli mít trojhlavého psa Kerbera?
Jak udělat z komára velblouda
Když si kryptozoologové vyberou svého „vyvoleného“, musí jej oprostit od nadsázky a dalších zkreslujících informací, prostě: nedělat z komára velblouda. Pak mají šanci nestvůru objevit. Například italský cestovatel Marco Polo ve svém cestopisu Milion (1298) píše o strašlivém a krutém opeřeném dravci podobajícímu se ptáku Nohovi z Pohádek tisíce a jedné noci.
I tato zpráva však měla reálný zádklad. Na Madagaskaru ještě v 17., možná dokonce i v 18. století žil jeden z nejtěžších ptáků všech dob - nelétající Aepyornis maximus vážící až 500 kg! Pak jej první lidé na Madagaskaru začali pronásledovat a vybíjet. Aepyornise tak potkal stejný osud jako novozélandského ptáka moa, tasmánského tygra nebo australského superobřího klokana.
Naděje umírá poslední
Možnost, že se některému z těchto druhů podařilo přežít a uniknout lidskému zraku, zůstává motivací pro všechny kryptozoology. Africký rovníkový prales podle domorodců stále ukrývá dinosaury, skotské jezero Loch Ness plesiosaura, Himálaj yettiho a hlubiny Tichého oceánu až 25metrového lidožravého žraloka megalodona.
Mnoho fantastických zvířat, kterými se kryptozoologové zabývají, se zakládá na skutečném pozorování. Spousta kryptidů však mohla vzniknout optickým klamem, přílišnou fantazií, strachem nebo autosugescí či podvodem.
Kde hledat kryptidy
Olgoj chorchoj
Fanatický strach mongolských pastevců z tohoto tvora se odráží v jeho názvu - říká se mu olgoj chorchoj, tedy „červ-střevo“. Podle vyprávění očitých svědků, kteří setkání s ním přežili, je to 1,5 metru dlouhý, bezobratlý, rudě fialový živočich a dokáže zabíjet na dálku elektrickým výbojem nebo silným jedem.
Jeho existenci se v Mongolsku snažilo potvrdit mnoho vědeckých expedic. Do Mongolska se za olgojem vypravili i Ing. Ivan Mackerle a cestovatel Miroslav Náplava. Oba o své práci natočili dokumenty.
Tasmánský tygr neboli vakovlk
Poslední vakovlk zahynul v zoo v tasmánském Hobartu v roce 1933. Tato samotářská mystická šelma podobná tygrovi i vlkovi byla ještě na začátku 20. století hojná, ale tasmánští osadníci ji považovali za škodnou a vakovlka nemilosrdně vystříleli.
Tajemný predátor měl na břiše vak podobně jako klokan, pouze otvor kapsy byl nasměrován opačným směrem. Dodnes z Tasmánie přicházejí svědectví, že byl spatřen v neprostupném vnitrozemí.
Modrý tygr
Lidožravý modrý tygr se údajně stále vyskytuje v čínské provincii Fujian. Podle vyprávění vesničanů nejde o barevnou odchylku tygra ussurijského, ale o samostatný, extrémně agresivní druh. Svědectví o jeho výskytu přicházela ve 20. století.
Lochneska
Nestvůra z jezera Loch Ness je nejznámější kryptozoologický tvor. Zda ve skotském jezeře skutečně žije plesiosaurus nebo jiný neznámý druh zvířete, se lidé snaží zjistit už hodně dlouho.
Mamut
Podle názorů některých kryptozoologů je možné, že na Sibiři dosud přežívají mamuti. Tento názor přiživují nové a nové objevy jejich zachovalých těl.
Tatzelwurm
Také střední Evropa má svou nestvůru. Podle tradice se tatzelwurm, (prackatý červ) vyskytuje v nedostupných skalnatých údolích Alp mezi Rakouskem a Švýcarskem. O jeho existenci podávají zprávu jak první přírodovědci alpského koridoru, tak starousedlící. Podle jejich slov je to tvor agresivní a zabíjí už pouhým dechem. Kryptozoologové jej považují za neznámý druh ještěra nebo mloka.
Sněžný muž
Vzhledem k tomu, že se sněžný muž vyskytuje na různých místech na světě, má několik jmen. V Himálaji mu říkají Yetti, Američané mu říkají Big Foot a v Mongolsku Almas. Badatelé se neshodují, zda existuje skutečně neznámý druh hominidů, nebo zda jde pouze o poblouzněné divoce žijící lidské jedince.
Mokele mbembe
Konžský prales u jezera Telle ukrývá podle domorodých kmenů posledního sauropodního dinosaura na Zemi, kterému se přezdívá Mokele Mbembe.
Kongamato
Obývá údajně rozsáhlé močály na hranici Angoly, Namibie a Konga. Jeho obličej připomíná bílou bezmasou lebku s prázdnými očními důlky. Má se podobat létajícímu praještěru dimorphodonovi s třímetrovým rozpětím křídel. Domorodci věří, že už pouhé spatření nestvůry znamená jistou smrt.
Godzilla
Pod jménem godzilla se skrývá obří mořský veleještěr dakosaurus, jehož fosilní pozůstatky se objevily v Argentině. Podle paleontologů to byl největší predátor, dokonce si vysloužil přezdívku tyrannosaurus moří. Jeho krokodýlovité tělo bylo uzpůsobené k zabíjení obřích zvířat.
Kraken
Kraken je historický název pro obřího hlavonožce, o němž se ještě donedávna tradovalo, že dokáže potápět velké lodě. Teprve 20. století potvrdilo, že se v mořích obří hlavonožci a chobotnice skutečně vyskytují a dosahují ještě větších rozměrů, než se předpokládalo.
Niuhi
Lidožravý žralok niuhi, v jehož existenci věří někteří obyvatelé tichomořských ostrovů, může dorůstat 15 a více metrů. Fakt, že moře ukrývá dosud neznámé druhy, vyděsil civilisty a potěšil vědce.
Velké objevy skutečných nestvůr:
1901 - pralesní žirafa okapi
1911 - hrošík liberijský - vědci dlouho považován za zmutovanou verzi hrocha obojživelného
1912 - varan komodský
1914 - gorila východní - žije pouze na malém území v konžském pralese
1938 - latimerie podivná - objev století, živoucí vývojový článek mezi rybami a prvními plazy
1975 - pekari Wagnerův - největší divoké prase Jižní Ameriky, vědci se domnívali, že vyhynul před tisíci lety
1976 - žralok velkoústý
2003 - trpasličí lidé - objev pozůstatků trpasličích lidí podobných hobitům na indonéském ostrově Flores v roce 2003
Co je kryptozoologie?
Kryptozoologie je nevědní disciplína (řecké kryptós = skrytý, která usiluje o vědecké uznání kryptidů, tvorů, o jejichž existenci chybějí důkazy (nejen o mýtická zvířata, ale i ta vyhynulá. Byla založena v roce 1982 Mezinárodní kryptozoologickou společností (ISC).