Stojím na pobřeží jezera Loch Ness u přístavu Fort Augustus. Hledáčkem fotoaparátu se snažím prozkoumat každičkou plochu jezerní hladiny - co kdyby... Je to ale vůbec pravděpodobné?
Jezero přece dnes leží na významné dopravní trati, po které denně proplují desítky lodí z Irského do Severního moře. Je tu vůbec dostatek prostoru pro záhady? Neodolal jsem a do neprůhledné vody ponořil celou ruku. Byla mrazivá jako polární noc. Vtom se mě zmocnil nepříjemný pocit, jako když tušíte, že děláte něco zapovězeného.
Příšera z jezera Loch Ness
Skotské jezero Loch Ness leží v údolí Great Glenn, které vytvořila mohutná ledovcová činnost. Teplota vody jezera dosahuje v průměru pouze 5 °C a hladina je téměř neprůhledná. Jezero je přibližně stejně velké jako jihočeské Lipno, ale proti naší největší vodní nádrži je o poznání hlubší: teoreticky by se do něj naskládali všichni obyvatelé Země.
Rychle jsem vstal a rozhlížel jsem se kolem sebe. Všude bylo ticho, jen vítr neustále zápolil s neklidnou jezerní hladinou. Když najednou asi 20 metrů ode mě se ve vlnách mihlo cosi černého. Vypadalo to jako hlava posazená na dlouhém krku, ale mohl to být také kus dřeva.
Okamžitě jsem vzal do ruky teleobjektiv, jenže už bylo pozdě. Neznámý objekt najednou zmizel a místo něj se opět pohupovaly doběla zčeřené vlny.
Monstrum Nessie
Jistěže jsem na netvory nevěřil, vždyť do Skotska jsem se původně vypravil za fotografováním krajiny. Příhoda u Fort Augustu mě ale donutila změnit plány a já teď směřoval do městečka Drumnadrochit, jež leží na severním pobřeží Loch Ness. Cestou jsem přemýšlel o tom, jak dlouho lidé Nessie znají. Může to být 40, 50 nebo 70 let? Víc určitě ne. I v tomto jsem se velmi mýlil.
Monstrum z nejslavnějšího skotského jezera nejen že nepatří mezi nejmladší mystické tvory, ale navíc na britských ostrovech není jediná (viz box 2)! Již v roce 565 n. l. se s ní do křížku dostal skotský patron Svatý Kolumba, když hrozivá obluda napadla jeho druha u řeky Nessie.
Další svědectví o útocích na horaly, pastýře a rybáře přicházely ve středověku i v novověku. O tom, že ne vždy taková setkání skončila šťastně, vypovídá tvrzení Duncana Cambella z roku 1527:
„Jednou uprostřed léta, brzy ráno jsem viděl, jak z vody vylezlo s obrovskou lehkostí nevídané zvíře, vyvracející ocasem duby i s kořeny. Když se lovci na nestvůru vrhli, zabila hned tři z nich, ostatní utekli. Potom se zvíře vrátilo do jezera.“
Lochneska jako plesiosaurus
Za keři jsem v malé laguně spatřil mohutné tělo, vyrůstal z něj dlouhý krk a malá hlava. Dívala se směrem ke mně. Působila jako obří socha vytesaná z kamene - a najednou se začala hýbat!
Otáčela krkem a vydávala prapodivné zvuky. To už jsem se vydal přímo k ní. Na druhém konci stáli u ovladače děti s rodiči a hlasitě se smáli. V pozadí umělé nestvůry byl nápis Vítejte v Loch Ness Monster Centeru!
V Drumnadrochitu vyrostlo v průběhu 20. století středisko, kde návštěvníci mohou zhlédnout multimediální show věnovanou historii a výzkumu nestvůry Loch Ness. Zaujalo mě, že i venkovní imitace lochnesky Nessie je zpodobněna jako plesiosaurus - tedy druhohorní mořský dinosaurus.
Jak k této představě lidé přišli?
Hon na nestvůru
Do 30. let minulého století byly popisy Nessie kusé. Teprve snímek Kennetha Wilsona v roce 1934 sjednotil představy veřejnosti o ní. On vlastně i největší šílenství v dějinách kryptozoologie nastartoval. Jeho fotografie zachytila v jezerní mlze dlouhý krk s malou hlavou - nebylo pochyb - v Loch Ness musí žít plesiosaurus!
Tradiční hon na lišku byl odsunut na druhou kolej a všichni lovečtí nadšenci začali uhánět do Skotska za tajemným (ne)tvorem. Jeho existenci někteří vědci brali natolik vážně, že dokonce dostal latinské jméno - Nessiteras rhombopteryx.
Firma Cutty Stark, vyrábějící whisky, vyhlásila za dopadení nestvůry dokonce vysokou odměnu. Kvůli obavám ochránců přírody musela své podmínky později změnit. Chtěl-li někdo získat pohádkovou sumu, musel Nessie polapit holýma rukama a živou. Ve 20. století zájem o Nessie neutuchal, k jezeru směřovaly zástupy fotografů, badatelů a mezinárodních expedic (viz box 3).
Jakou šanci má plesiosaurus
Ve Skotsku se nachází hned několik významných nalezišť kosterních pozůstatků druhohorních mořských veleještěrů plesiosaurů. Je tedy zřejmé, že tito tvorové zdejší kraje kdysi dávno skutečně obývali.
Proti jejich existenci však vědci mají vcelku logické argumenty. Vody jezera podle nich neposkytují dostatek potravy pro tak velkého predátora. Navíc aby se plesiosaurus vůbec dožil dnešních dnů, muselo by tu žít hned několik tvorů, kteří by zajistili jejich kontinuální rozmnožování. Pokud by tomu tak bylo, proč se doposud nepodařilo najít jejich kosterní pozůstatky?
Podle dalších badatelů je voda k přežití pro plazy příliš ledová. Celé jezero do doby před více než 12 tisíci lety pokrývaly ledovce. Je možné, aby v ledu přežil v hibernovaném stavu tak velký tvor? Pokud je však i teorie o plesiosaurovi mylná, co tedy vidělo těch 3000 očitých svědků?
Proč ne?!
Neodbytní zastánci plesiosaura namítají, že dodnes spolehlivě neznáme, jak se vlastně ledovce po britských ostrovech pohybovaly. Navíc neprůhledná voda jezera znemožňuje dokonalý průzkum. Slavný kryptozoolog Roy Mackal říká, že nemusí jít o plesiosaura, ale třeba o neznámý druh úhoře nebo o vyhynulého krytolebce.
Teorii o velkém neznámém tvorovi podpořily svou nejasností i některé hlubinné výzkumy. V roce 1954 se na obrazovce sonaru objevil nečekaně velký objekt, který půl míle následoval výzkumné plavidlo, pak ale zmizel. Stejně tak v roce 1972.
V roce 1987 byla přes celé jezero v rámci operace Deepscan spuštěna ultrazvuková opona. Sonary zaznamenaly trojí kontakt s neznámým obřím tvorem. Šlo o další iluzi?
Mlhavá pravda
Jak právníci, tak historici vědí, že výpovědím očitých svědků, ač vzatých pod přísahu, nelze věřit, protože mnozí z nich často vidí jen to, co vidět chtějí. Také pro můj zážitek u Fort Augustu měli lidé v Drumnadrochitu vysvětlení.
Podle jedné studie může za mnohé „lochnesky“ borovicové dřevo, které se kvůli vysokému obsahu pryskyřice neustále potápí a vynořuje. Navíc prý svými bizarními tvary může připomínat cokoliv.
Byl jsem na cestě do Inverness, nejsevernějšího města u jezera Loch Ness. Díval jsem se z okna na ztemnělou hladinu a přemýšlel, jestli je to skutečně celé jeden velký výmysl.
V rozhodnutí mi nepomohla ani kniha slavného popularizátora záhad A. C. Clarka, který kdysi napsal: „Chcete znát můj názor? V pondělí, ve středu a v pátek věřím, že Nessie existuje.“
Jezero Loch Ness ve Skotsku
Rozloha: 56,4 km²
Délka: 37 km
Šířka: až 1,5 km
Hloubka: až 240 m
Sladkovodní jezero Loch Ness se nachází uprostřed Skotské vysočiny. Jeho hladina je 16 m nad úrovní moře. Je to nejhlubší jezero britských ostrovů. Spolu s dalšími třemi jezery je propojeno tzv. Kaledonským kanálem, který umožňuje lodím proplout napříč Skotskem z Irského do Severního moře.
Nessie není sama!
Mezi indiány od kanadského jezera Okanagan se již odpradávna vyprávěly příběhy o podivné úhořovité nestvůře Ogopogo. Neméně populární je i Champ z jezera Champlain na americko-kanadské hranici. V japonském jezeře Ikeda žije tajemná Issie a v Irsku je dokonce „nestvůrných“ jezer hned několik. Další nestvůra podobná Nessie údajně obývá skotské jezero Loch Morar, které je nedaleko Loch Ness.
Nessie pod vědeckým drobnohledem
Video se záběry údajné lochnesky Nessie
V 70. letech se výzkum jezera přenesl pod hladinu. V roce 1969 Nessie hledala ponorka Viperfish. Stejný úkol měli i delfíni Suzy a Sammy výzkumníka Roberta Rinese. K jezeru byla vypravena dokonce expedice National Geographic, kterou vedl slavný badatel a oceánograf Bob Ballard, usilovný hledač vraků Titanicu a křižníku Bismarck. Jedním z posledních projektů je ROSETTA, jejíž sondy prozkoumaly sedimenty z jezerního dna.
