S odstupem staletí není složité přijít na to, co stálo za panickou hrůzou našich předků z neznámých obyvatel mořských hlubin. Námořníci na otevřeném moři trávili celé měsíce, často trpěli nemocemi, žízní a nedostatkem potravin. Vyčerpáni snadno podléhali halucinacím, které mohly „přilákat“ nestvůry všeho druhu.
Navíc úroveň tehdejších znalostí byla mizivá - když například Portugalci poprvé obeplouvali Afriku, nejvíc se obávali rovníkových oblastí. Věřili totiž, že Slunce je tu Zemi tak blízko, že jim lodě spálí na uhel. Když potom před lodí vyskočila kolosální (ale neškodná) velryba keporkak, právem to vyděsilo celou posádku.
Existují mořské nestvůry?
Přestože současná věda našla odpověď na leckteré středověké báchorky, zůstává existence mnoha mořských nestvůr dodnes nevysvětlenou záhadou. Vědci připomínají, že právě oceánské hlubiny zůstávají i nadále těmi nejneprobádanějšími končinami Země. Vlastně bychom naši planetu měli přejmenovat na planetu Moře. Vždyť světové oceány pokrývají tři čtvrtiny jejího povrchu a jsou dnes prozkoumány asi z 10 procent! Zakladatel kryptozoologie Bernard Heuvelmans přirovnal naše znalosti mořských živočichů k vědomostem člověka, který by se pokoušel popsat faunu určité země podle toho, co viděl při jízdě po dálnici.
Objev latimérie je událost století
Naději všem kryptozoologům dávají podmořské objevy - od 20. století jedna senzace za druhou. Objev latimérie podivné (Latimeria chalumnae) v roce 1938 je považován za událost století. Najednou bylo všem jasné, že oceány mohou ukrývat nejen živočichy neznámé, ale snad i ty dávno považované za vyhynulé.
Podobný rozruch se odehrál v roce 1976. Objeven byl dosud neznámý, pětimetrový žralok velkoústý (Megachasma pelagios). Jeho bizarní hlava, fosforeskující tlama s řadami drobných zoubků a neforemné tělo mu mohly vysloužit označení „obluda“. Také bádání po živočiších v extrémních prostředích ukázalo, že pro život v moři neexistují téměř žádná omezení. Odhalení dalších tvorů závisí jen na úsilí člověka. Otázka však zní, zda o některá setkání vůbec stát...
Žralok megalodon a čelisti smrti
Ne všechna zvířata po sobě zanechávají kosterní pozůstatky, jež nám dávají představu o jejich vzhledu a přibližném stáří. To platí i o žralocích. Jejich kostru tvoří převážně chrupavky, které nefosilizují. Jediné, co se nám po nich z dávných dob zachovalo, jsou zuby. Ty po sobě zanechal i největší žralok všech dob - Carcharodon megalodon. Latinské jméno popisuje jeho největší zbraň: megalodon znamená doslova velkozubý. Některé nalezené zuby měřily dokonce 21 cm! Čelisti megalodona byly tak obrovské, že by naráz dokázal pozřít nosorožce. Naštěstí už tento zabiják dorůstající údajně až 20 metrů vyhynul. Nebo se opět mýlíme?
Lidožravý žralok niuhi
Podle barvy nalezených zubů vědci usoudili, že megalodon žil před více než 5 miliony let. Jenže pak několik rybářských lodí v 19. a 20. století vytáhlo v sítích zuby zcela bílé. Znamenalo to, že pocházely z nedávného období - nejdříve se odhadovalo, že jsou staré 24 tisíc let, pak dokonce jen 11 tisíc let. To už je v geologickém pojetí totéž co „včera“. Někteří vědci dokonce tvrdí, že populace megalodona přežila až do dnešní doby.
Jak to, že jej tedy nikdo dodnes nenatočil nebo nevyfotografoval? Podle některých kryptozoologů se může žralok podobně jako někteří kytovci potápět do velké hloubky. A k vyplouvání na hladinu nemá zkrátka důvod - na rozdíl od velryb totiž nepotřebuje vzdušný kyslík. Z tichomořských oblastí přicházejí zprávy o žralocích extrémních délek - kdo ví, co stojí za pověstí o lidožravém obřím žraloku niuhi z Havajských ostrovů.
Krakatice v žaludku vorvaně
Většina velryb (mezi nimi i největší živočich na světě - 30metrový plejtvák obrovský) se živí převážně planktonem. Existují však i výjimky - ozubené velryby z čeledi vorvaňovitých. Tyto dravé velryby, které patrně nejvíce proslavil Melvillův Moby Dick, se vydávají na lovy do obrovských hloubek. Vědci si dlouho lámali hlavu nad složením jejich jídelníčku.
Ještě než stačili přijít s odpovědí, napověděli jim velrybáři. U několika ulovených vorvaňů si všimli, že na těle mají obrovské šlahounovité jizvy a stopy po přísavkách velkých jako bábovka. Zvíře, které na vorvaních zanechalo takové stopy, muselo být obrovské. Nakonec v žaludku jedné velryby nalezli rybáři zbytky obrovského hlavonožce. Do říše zvířat tak přibyla další nestvůra - krakatice obrovská (Architeuthis dux), jejíž ramena dosahují délky až 14 metrů. Jenže stopy po zranění odpovídaly tvorovi mnohonásobně většímu...
Kalmar je monstrózní dravec
Krakatice patří mezi měkkýše, jejich příbuzným je tedy i obyčejný šnek. Na rozdíl od něj to jsou však aktivní predátoři, kteří vedle osmi chapadel disponují ještě dvěma delšími rameny sloužícími k uchvácení kořisti. Na hlavě mají pár složených očí a tlamu ve tvaru zobáku. V roce 2003 zachytila rybářská loď plavící se mezi Tasmánií a Antarktidou mladou samici krakatice. Měřila sice jen 11,5 m, ale zoologové vypočítali, že dospělý jedinec může dosahovat délky až 35 m! Od krakatice obrovské se mimo jiné lišila tím, že každé z jejích ramen bylo vybaveno otáčivými háky. Kalmar Hamiltonův (Mesonychoteuthis hamiltoni), jak byla „nestvůra“ nazvána, může zcela převrátit naše představy o potravním řetězci. Štvanou zvěří se totiž může lehce stát i 20metrový vorvaň.
Živá fosílie: Latimérie podivná
Krásnější vánoční dárek si kurátorka jihoafrického muzea Marjorie Courtenay-Latimerová nemohla přát. V prosinci roku 1938 se jí od afrických rybářů podařilo získat bizarního tvora, jenž se nápadně podobal zástupcům lalokoploutvých ryb. Tito prastaří živočichové byli přechodovým vývojovým stadiem mezi rybami a prvními plazy. Místo prsních ploutví měli dva silné laloky fungující jako prototyp předních končetin. Vědci se domnívali, že tento druh vyhynul již před 400 miliony let, namísto toho se ukázalo, že dodnes obývá vody Indického oceánu! Latimeria chalumnae byla pojmenována na počest své objevitelky - latimérie podivná.
Černí kuřáci
Ponorka ALVIN v roce 1977 odhalila na dně Tichého oceánu unikátní ekosystém. V hloubce přes 2 km objevila uprostřed temnoty vřídla, která do svého okolí vypouštěla smrtelně jedovatý sirovodík. V takto extrémně nehostinném prostředí, kde tlak dosahoval několika megapascalů a teplota vody 400 ºC, vědci ke svému překvapení objevili naprosto neznámé tvory: slepé krevety, vřídelní kraby a velké červy. Černí kuřáci, jak se těmto komínům přezdívá, se vyskytují po celém světě. Největší dosahuje výšky 45 metrů, tedy 16patrového paneláku.
Čekání na krále příšer
Nález rosolovité tkáně u Chile z roku 2003 totožný s obludou vyvrženou v roce 1896 v zátoce sv. Augustina na Floridě oživil debaty o nejhrozivějším netvorovi všech dob - kolosální chobotnici druhu Octopus giganteus. Chobotnice jsou značně inteligentní a neustále nás překvapují. Třeba i zjištěním, že i nepříliš velcí jedinci dokážou ulovit žraloka.
