Praha se od ledna může chlubit vzácností, kterou nenajdete v žádné jiné evropské zoo. Přicestovali sem gaviálové - krokodýli, kteří patří mezi nejohroženější a nejvzácnější zvířata světa. Lidé se zajímají o záchranu goril a orangutanů, ale krokodýli jsou poněkud na okraji jejich zájmu.
Přitom to jsou zvířata, která na Zemi přežívají déle než mnohá jiná. První krokodýli se na naší planetě objevili už před 200 miliony lety, byli svědky vzestupu i zániku dinosaurů, žili tu dávno před tím, než se první lidé naučili používat nástroje, a přežili všechny katastrofy a proměny naší planety. Až moderní člověk dvacátého století dokázal to, co nedokázala ani srážka Země s meteoritem: přivedl krokodýly - alespoň některé z nich - na pokraj vyhynutí.
Krokodýli dnešních dnů
Na světě dnes žije 22 druhů krokodýlů. Ten největší dorůstá délky až devíti metrů, nejmenší druhy jsou sotva metroví. Krokodýli se dělí na tři čeledi: krokodýlovité, aligátorovité a gaviálovité. Všichni jsou si navzájem - alespoň z pohledu laika - dost podobní. Až na jednu výjimku. Tou je právě gaviál.
Krokodýli
Mezi krokodýly patří největší a nejobávanější druhy světa, např. až devítimetrový krokodýl mořský je vůbec největším současným plazem naší planety. Ačkoliv jsou většinou převážně rybožraví, některé druhy si troufnou i na velké savce. Obávaný krokodýl nilský, který může měřit až šest metrů, dokáže udolat i tak velké zvíře, jako je zebra či žirafa.
Aligátoři
Do této čeledi patří aligátoři a kajmani a také tu najdeme nejmenšího zástupce celého řádu, kajmánek trpasličí dorůstá délky sotva metr až metr a půl. Aligátoři se od krokodýlů kromě jiného liší kratší robustnější hlavou, ale na první pohled je rozlišíte podle zubů. Zatímco u krokodýlů jsou při zavřené tlamě vidět horní i dolní zuby, u aligátorů jen horní.
Gaviáli
Do této čeledi patří jediný druh, gaviál indický, kterého nelze zaměnit se žádným jiným krokodýlem. Má neobvykle dlouhé a úzké čelisti. Vlastně je to taková ozubená pinzeta, která je dokonalým nástrojem k lovu ryb. Je také náramně opatrný, aby si čelisti nepoškodil: nenarazil jimi do něčeho nebo neskousnul něco příliš tvrdého. Gaviál se zlomenými či ulomenými čelistmi je odsouzen k pomalé smrti hladem.
Nevydařený projekt
Gaviálové žijí jen v Indii a v Nepálu ve velkých řekách, které stékají z Himálaje. Po druhé světové válce poklesly během třiceti let jejich stavy tak, že zbývalo posledních asi 250 gaviálů. Na místech, kde žili zbývající jedinci, byla proto vybudována tzv. rehabilitační centra. Když dorostli do velikosti až dvou metrů, byli vraceni zpět do přírody, neboť už překonali kritické období, během kterého spousta mláďat uhyne.
V devadesátých letech se zdálo, že projekt byl úspěšný a může být zastaven. Bohužel to byl katastrofální omyl. Gaviálové byli totiž vypouštěni do stejných podmínek, které je již jednou přivedly na pokraj vyhubení. Čekaly je znečištěné řeky a nedostatek potravy způsobený nejen tímto znečištěním, ale i nadměrným rybolovem, nástrahy v podobě sítí, do kterých se jim zaplétá jejich dlouhý čenich, nelegální bagrování písku na plážích, kde kladou vejce, a konečně i pytláci, kteří je loví pro zvláštní výrůstek na nose - gharu, jemuž jsou přisuzovány léčivé a povzbuzující účinky.
Záchrana z Prahy
V současné době žijí gaviálové jen v několika málo rezervacích a odhadem jich přežívá posledních 200 dospělých jedinců, z toho však je jen asi dvacet samců. Největší populace gaviálů žije v rezervaci Čambal, kde je jich asi osmdesát, dospělí samci jsou zde však pouze čtyři. Problémem gaviálů se na přelomu tisíciletí začal zabývat Ivan Rehák z pražské zoo.
Napadlo ho založit v Praze chovnou skupinu, která by byla jakousi rezervou pro případ, že by gaviálové z přírody vymizeli zcela. A na mezinárodním kongresu Světové asociace zoologických zahrad a akvárií pak vystoupil s burcující přednáškou, která se stala podnětem pro novou ochranářskou iniciativu. Tu dnes řídí hlavně stanice Madras Crocodile Bank Trust v indickém Čennaí (dříve Madrás), z níž pocházejí i gaviálové v pražské zoo.
Běh na dlouhou trať
Gaviály chovají jen čtyři země na světě (USA, Japonsko, Singapur, Srí Lanka), ale v Evropě ani jedna. Všechny navíc chovají gaviály z Nepálu, odkud je dovezly v rámci prvního záchranného projektu. Myšlenka na dovoz gaviálů z Indie byla odvážná i proto, že za posledních dvacet let nepovolila Indie ani jeden vývoz zvířat ze země.
V záchranné stanici v Čennaí se zatím podařilo odchovat sedm mladých gaviálů, které stanice věnovala pražské zoo (do volné přírody je zatím není kam vypustit) jako záložní chovnou skupinu. Vyjednávání a vyřizování všech povolení a organizačních záležitostí s transportem tohoto velevzácného zvířete trvalo déle než tři roky.
Letos v lednu byl tento běh na dlouhou trať úspěšně zakončen. Pražská zoo je první evropskou zoo, která chová gaviály, a navíc jediná na světě, která má tak početnou skupinu.
Krokodýli na cestách
Gaviálové patří mezi nejpřísněji chráněná zvířata na světě, proto bylo nutné pečlivě připravit i jejich transport z Indie do Prahy. Původně jsme měli dostat mláďata, která se vylíhla v roce 2004, ale než se vyřídila všechna potřebná povolení, gaviálové poněkud povyrostli - dnes měří od 120 do 170 cm.
Pro každého byla vyrobena speciální transportní bedna na míru. Cestovali letadlem Lufthansy z indického Čennaí do německého Frankfurtu, kde bylo přistaveno vyhřívané auto, kterým je převezli a přeložili do letadla do Prahy. Celá jejich cesta trvala asi 24 hodin.
Utajený přílet
Také po příletu s nimi bylo zacházeno mimořádně opatrně. Do zoo dorazili v noci, tajně, při jejich vykládání byli přítomni jen povolaní pracovníci zoo. Po změření, zvážení a kontrole, zda jsou v pořádku, byli ponecháni v naprostém klidu - první tři dny k nim nechodili dokonce ani ošetřovatelé. Za tu dobu si krokodýlci zvykli na svůj nový domov natolik, že pátý den už jim nevadili ani první diváci - zatím jen zaměstnanci zoo a novináři - v návštěvnickém prostoru za sklem.
Gaviál indický
Odborné jméno: Gavialis gangeticus
Délka: je to jeden z největších krokodýlů světa - samci mohou měřit 6-7 metrů, výjimečně i víc
Potrava: výlučně ryby, případně želvy s kožovitým krunýřem
Způsob života: gaviálové jsou harémová zvířata, vždy žije jeden dospělý samec s několika samicemi
Věk: gaviálové dospívají v 15 až 16 letech a dožívají se přibližně stejného věku jako člověk, tj. minimálně 70 let
Rozmnožování: samice kladou vejce do jam v písku a vajíčka hlídají; vylíhlá mláďata odnášejí do vody a tam je střeží oba rodiče, vozí je na hlavě a na hřbetě, dokud se neosamostatní
Zajímavost: gaviál je jediný krokodýl, který se nedokáže zvednout na nohy, na souši se proto spíš plazí a vylézá jen na nízko položené pláže
Chybné jméno
Gaviál dostal jméno podle zvláštního výrůstku na konci čenichu samců (samice ho nemají), který se v Indii nazývá ghara (tj. hrnec). Slouží jako rezonátor, zesilovač zvuků, jimiž se gaviálové - jako všichni krokodýli - dorozumívají. Podle tohoto výrůstku jim v Indii, ale i v anglicky mluvících zemích říkají gharial. Francouzi, kteří gaviála popsali a pojmenovali, zřejmě špatně vyslovovali písmeno R a z ghariala udělali gaviála. Tak se dnes krokodýl jmenuje v češtině, ve francouzštině a v němčině.
Luxusní bydlení pro vzácné hosty
Pražská zoo díky podpoře hlavního města Prahy vybudovala naprosto unikátní gaviálí pavilon, který nemá ve světě obdoby. Má dvě části, venkovní a vnitřní. Venkovní výběh měří přibližně 350 metrů čtverečních, vnitřní 150 metrů čtverečních. Pavilon je projektovaný podle evropského standardu, který říká, že na prvního krokodýla potřebujeme plochu dvakrát délka krokodýla krát délka krokodýla, což znamená asi tak desetkrát pět metrů. A na každého dalšího pak 50 procent tohoto rozměru.
V pavilonu je spousta technických vymožeností - proudící voda v nádrži s obsahem 70 krychlových metrů, přes filtry se celý tento objem vody otočí jednou za dvě hodiny. Jsou tu zespoda vyhřívané mělčiny i pláže, takže gaviálové budou ležet pěkně bříškem na teple, infralampy, které imitují přímé sluneční záření, a řada výbojek, která pavilon osvětluje. Všechno je samozřejmě řízené počítačem. Spolu s gaviály budou v pavilonu žít i dva druhy vodních želv, které s nimi sdílejí stejné prostředí i doma v Indii.
Záchranný program pokračuje
Pražští gaviálové budou pomáhat svým příbuzným v Indii i přímou finanční podporou. Od začátku letošního roku bude z ceny každé prodané vstupenky věnována jedna koruna na záchranu ohrožených druhů zvířat. A prvních 300 tisíc korun půjde právě do Čennaí na záchranu gaviálů v Indii. Takže každý, kdo se letos půjde podívat do pražské zoo na gaviály (a nejen na ně), pomůže jejich divokým druhům v přírodě. Od 5. dubna je jejich pavilon otevřen i veřejnosti.
Jak se mají dnes?
Zajímalo nás, jak se krokodýlkům daří a jak si zvykli na nové prostředí. Odpovídal nám jejich ošetřovatel Petr Velenský.
Gaviálové jsou v Praze třetí měsíc, už se u nás aklimatizovali?
Aklimatizovali se skvěle, nebyly s nimi vůbec žádné problémy. Každý druhý den je krmíme, ale ani s tím nebyl problém. Hned od počátku začali žrát všichni sami.
Čím je krmíte?
Dostávají čerstvě zabité ryby různých druhů, plotice, perlíny, karase, líny, okouny, zkusili jsme i siveny. Hltavě žerou úplně všechno, při každém krmení spotřebují dohromady asi 70 ryb o váze 30-250 gramů. Celkem tedy spořádají kolem tří kilogramů ryb na posezení.
V sobotu 5. dubna byl pavilon poprvé zpřístupněn veřejnosti - kolik lidí se na krokodýly přišlo podívat a jak se jim pavilon líbil?
Navzdory nepříznivé předpovědi počasí se na gaviály přišlo podívat neuvěřitelných 11 200 návštěvníků. A jak jsem mohl pozorovat, líbili se všem, alespoň já jsem si nevšiml žádné negativní reakce.
A jak na návštěvníky reagovali gaviálové?
Kupodivu na ně reagovali zklidněním. My jsme tam totiž týden před otevřením dělali nějaké úpravy, připevňovali informační panely, a to je trochu rozhodilo. Ale jakmile tam začali proudit davy návštěvníků, tak se z jejich hlediska vše zase vrátilo do normálního režimu, protože už návštěvníky znali, v omezeném režimu jsme pavilon otevírali už dřív - aby si zvykali.
Krokodýli jsou inteligentní zvířata, už vás poznávají jako svého ošetřovatele?
Začali si na mě zvykat hned od prvního dne, postupně ztrácejí plachost a rozhodně nebyli a nejsou hysteričtí nebo zbrklí. Ale na manipulaci uvnitř svého pavilonu si zatím tak úplně nezvykli a nedají se krmit individuálně.
Co to znamená, že se nedají krmit individuálně?
Chceme je naučit přijímat potravu z dlouhé pinzety a trochu je tímto způsobem cvičit. Už jsme si to vyzkoušeli u komodských varanů. Při každém krmení se dotkneme čenichu zvířete bílou koulí na dlouhé tyči. Pro varana a doufáme, že časem to bude platit i pro gaviály - to znamená, že dostane potravu, a jde za ní. Takto můžeme se zvířetem bez násilí manipulovat, dovést ho, kam potřebujeme, oddělit do zvláštní kóje a podobně.
Takže budeme mít nejen vzácné, ale také cvičené krokodýly. To zní hezky. Děkuji za rozhovor.
