Život ve smečce... i školní třída má své zákony

Každý den míří tisíce dětí do školy. Někdo se těší na kamarády, jiný má naopak ze spolužáků obavy. Proč? Třída je společenství, ve kterém vládnou určité sociální zákony.

V každé třídě se najdou stejné typy: šprt, který se neustále hlásí, třídní šašek se svými obvyklými žerty, oblíbenec, jenž se kamarádí s každým a každý ho má rád, a naopak outsider, se nímž nikdo nechce sedět v lavici... Úplně stejné je to i ve světě zvířat - v každé zvířecí skupině jsou jedinci oblíbení a neoblíbení, společenští či slabí a odstrkovaní samotáři.

Vůdci smečky

Každé zvířecí společenství má svého vůdce. Ve vlčí smečce je to zkušený vlčí pár, který všichni ostatní respektují. Tato dvojice určuje směr, kam se smečka vydá, vede ji na lov a určuje jeho strategii. Za to má právo první se nažrat z ulovené kořisti. Ve stádě slonů je naopak vůdcem nejzkušenější samice. Vodí své stádo za potravou, v době sucha dovede najít cestu k vodě.

Ve zvířecím společenství se ovšem vedoucí postavení nezískává snadno, vůdce si ho musí vybojovat a kdykoliv obhájit. V tlupě šimpanzů, ve smečce lvů či stádě koní se čas od času objeví nějaký mladý silný jedinec, který zapochybuje o schopnostech dosavadního vůdce a vyvolá souboj. Pokud je vůdce poražen, ujímá se vyzyvatel vedení. Tím je zajištěno, že skupinu vede vždy opravdu ten nejlepší.

Vůdce však nemá jen privilegia, ale také povinnosti - např. v případě ohrožení vyráží jako první do útoku, aby bránil svou rodinu. Mnohdy ho to stojí i život - při obraně rodiny před pytláky většinou vůdčí gorilí samec padne, stejně tak bývá zabita útočící vedoucí slonice.

Ve třídě či v jiném lidském společenství je to stejné - každá skupina má svého vůdce, kterého ostatní následují, napodobují ho, chtějí s ním kamarádit, sedět v lavici. Často to bývá někdo o trošku starší nebo hodně sebevědomý. A nemusí to být jen kladný typ - oblíbený bývá i třídní rebel, spolužák, který se nebojí postavit proti učitelům.

Koho uznávají jako vůdce dnešní školáci? Jaké má mít vlastnosti? Na to jsme se zeptali několika z vás (jména jsou změněna).

Katka, 14 let
Je otevřený, upřímný, měl by být hezký, ale ne nafoukaný. Určitě by se měl i v situacích, ve kterých si vůbec neví rady, tvářit, že má všechno pod kontrolou. Také by měl mít smysl pro humor a měl by se umět zastat kamaráda.

Martin Č., XX let
Dokáže se prosadit. Je spolehlivý a důvěryhodný.

Matouš J., XX let
Je vtipný, kamarádský vůči ostatním, ke všemu má pozitivní přístup a je aktivní.

A co na to odborník? Odpovídá psycholog Mgr. Ján Lukány:

V určitém věku je veškeré dětské snažení soustředěné na rozvoj schopností, které umožňují úspěšné a smysluplné konání, úspěšné zařazení se do třídy, party, skupiny. Někomu se to daří lépe, stává se jistějším, vytváří si zdravou sebejistotu a tím i určitou pozici vůdce a třídního oblíbence...
Existuje ale i riziko, že si dítě zvykne na výkonově zaměřené úsilí a soutěžení, a neúspěch potom může být zdrojem frustrace, nepříjemných pocitů méněcennosti a i případné agrese.

Podřízení

Být vůdcem je sice příjemné, ale nese to s sebou zodpovědnost a povinnosti. Ne každého proto baví být pořád vepředu, vymýšlet pro ostatní program, určovat, kam se půjde, mluvit za jiné, bránit svou tlupu... Je mnohem pohodlnější nechat se vést. To platí u lidí i u zvířat. A čím je vůdce skupiny silnější, tím ochotněji ho ostatní následují. U lidí mnohdy stačí, když je dostatečně výmluvný, ale zvířata následují silného vůdce proto, že je schopen zajistit skupině bezpečí, dostatek potravy, vodu...

Výhody skupiny

Život ve společenství má mnoho výhod. Vlčí smečka uloví i velká zvířata, která by jeden osamělý vlk nezdolal. Velká stáda antilop či zeber snáze zpozorují blížícího se nepřítele a mohou včas utéct. Některá zvířata dokonce stavějí hlídky - surikaty se mohou bezpečně vyhřívat na sluníčku nebo hledat potravu, zatímco jeden z členů tlupy stojí na vyvýšeném místě a bedlivě sleduje okolí, aby své soukmenovce včas varoval před nebezpečím. Také lidé se od pradávna sdružovali do rodin a klanů, aby snáze zdolali kořist, vzdorovali nepřátelům a obhájili své území.

Další výhodou skupiny je učení. Opice se stejně jako lidé učí jedna od druhé, předávají si své dovednosti a zkušenosti. Stačí třeba, aby jeden šimpanz přišel na to, jak dosáhnout na ovoce zavěšené příliš vysoko, a brzy to umí celá tlupa.

Outsider

V každém společenství je vedle vůdce, tedy nejsilnějšího jedince, také ten, který stojí na úplně opačné pozici. Nikdo se ho nebojí, všichni ho odstrkují, někdy mu dokonce záměrně ubližují. Neoblíbený zakřiknutý spolužák je nejčastějším terčem hrubých žertů, každý si troufne do něj strčit, ve frontě na oběd ho každý předbíhá. Stejné typy najdeme i u zvířat. Nejslabší vlk se dostane ke kořisti jako poslední, nejslabší šimpanzí samička se drží vždy někde na okraji tlupy a mnohdy ani neubrání své mládě.

Proč se někdo stává outsiderem? Co si o tom myslí naši čtenáři?

Lamelie, 13 let
Jsou dva typy, jedni se prostě snaží být nenápadní, jsou takoví tiší. Ti druzí samozřejmě nechtějí být stranou, ale jsou prostě moc hloupí, nemají smysl pro humor, jsou hádaví nebo třeba moc vychloubaví, všechny podplácejí apod.

Ondra, 14 let
Nezapadne do party, protože se třeba nestará o svůj zevnějšek, nebo se snaží upoutat na sebe pozornost dětskými projevy - třeba šišláním...

Štěpán, 13 let
Mohou to být dva typy - buď šprt, nebo naopak hlupák.
Šprt je příliš svědomitý a uvědomělý, snaží se ostatní poučovat. Nebo je suchar. Může to být introvert. Outsider také může být třeba jen tlustý a smrdí, a proto se mu každý vyhýbá. Určitě je to někdo, kdo je uťápnutý, průměrný a neoriginální - prostě nezajímavý.

A co na to psycholog? Odpovídá Mgr. Ján Lukány:

Skupiny si odedávna nacházely nositele vlastní špatnosti, kterého se poté zbavily. Tento proces pravděpodobně vždy zůstane součástí lidského chování. Ve skupině lidí (ve třídě) se "outsiderem" lehce stane někdo nápadný, který ať svým chováním (výkonem), či vzhledem ohrožuje reálnou či domnělou soudržnost - vymyká se.

Agrese

Pokud je outsider jen neoblíbený, odstrkovaný a nemá kamarády, může dnes ještě mluvit o štěstí. Mnozí jsou totiž na tom hůř - jsou terčem neustálého posměchu, často i fyzických útoků. Dochází k tomu vždy, když se v kolektivu objeví nějaký agresivní jedinec. Přitom mezi ním a odstrkovaným jedincem není zase tak velký rozdíl. Agresor dokonce ani nemusí být fyzicky silnější. Má jen z nějakého důvodu potřebu někomu ubližovat. U zvířat podobné chování objevíme jen výjimečně - zvířata neplýtvají energií zbytečně, a pokud podřízený jedinec dodržuje pravidla (drží se stranou a nesnaží se např. být první u žrádla), obvykle mu nikdo neubližuje.

Jakou má tedy agresivita u lidí příčinu, co lidi vede k tomu, že jsou vůči svým bližním zlí, krutí? Co si o tom myslí naši čtenáři?

Matouš J., XX let
Agresivní člověk se neumí vypořádat s nějakými problémy a vybíjí si zlost na ostatních. Je neoblíbený, nebo dokonce psychicky narušený.

Martin Č., XX let
Nikoho takového ve svém okolí neznám. Ale myslím, že si lidé agresivitou něco kompenzují. Když někomu ubližují pro radost, je to strašné.

Lamelie, 13 let
Pravděpodobně v tom nachází pocit zadostiučinění nebo si tím vybíjí vztek. Případně si tak kompenzuje nějaké komplexy.

A co na to psycholog Mgr. Ján Lukány?

Je velmi tenká hranice mezi rozčileným projevem či chováním, které jsou nezbytné pro otevřenou, zdravou komunikaci, a chováním s nádechem agresivity a destrukce (patří sem i posměch či zesměšňování). V pozadí agresivního chování může být úzkost, strach nebo zkušenostmi utvrzované přesvědčení, že se mu stejně nic nedaří, že ho stejně nikdo neposlouchá a nemá rád. Že je outsider.

Kamarádi

V každé třídě se najde dvojice nebo trojice kamarádů, z nichž každý sám o sobě není nijak vynikající, oblíbený či silný. Ale jsou-li spolu, ubrání se i mnohem silnějším spolužákům. Stejná partnerství uzavírají i zvířata. Dost často bývají příbuzní. Lví samec je vždy ohrožen tím, že se objeví jiný, silnější, který ho ze smečky vyžene. Pokud smečce vládnou dva lví bratři, jsou prakticky nepřemožitelní. V tlupě šimpanzů se slabá odstrkovaná samice snaží skamarádit s nějakou silnější a výše postavenou a tím si vylepšit i svoje postavení ve skupině.

Klovací pořádek

Sestupné hierarchii ve skupině říkají vědci poněkud žertovně klovací pořádek. To podle chování docela obyčejných domácích slepic. Nejsilnější slepice smí klovat a štípat všechny své podřízené. Ty si totéž mohou dovolit jen ke slepicím, které stojí na společenském žebříčku pod nimi. A ta úplně poslední je na tom nejhůř, ji klovou a štípou všechny, ale ona nesmí klovnout žádnou...