Máte rádi pravěká zvířata? Pokud ano a nevadí vám dobrodružství poněkud naivní, pak si určitě nenechte ujít film 10 000 let př. n. l..
Mamuti
Výskyt: Severní Amerika, Asie, Evropa
Období: 1,7 milionů - 10 000 let př. n. l.
V pleistocénu obývalo naši planetu nesrovnatelně víc slonů než dnes. K nejznámějším patří mamuti, jichž žilo v těch dobách na Zemi několik druhů. Mnozí byli dokonce větší, než mamut srstnatý z filmu 10 000 let př. n. l. Ten byl totiž asi tak stejně velký jako dnešní slon indický, se kterým je blízce příbuzný.
Za prvního mamuta považují někteří vědci slona jižního (Mammuthus meridionalis), který žil před více než milionem let. Ale jiní ho řadí do jiného rodu (Archidiskodon) a za nejstaršího mamuta považují mamuta stepního (Mammuthus trogontherii). Ten se na Zemi objevil před 600 tisíci lety. Dosahoval výšky přes čtyři metry a kly mohl mít až pětimetrové.
Podobným obrem se čtyřmetrovými kly byl severoamerický Mammuthus imperator. Spolu s ním žil v Americe ještě o něco menší mamut M. columbi. Oba byli teplomilní, takže jim chyběla ona dlouhá kosmatá srst typická pro mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius). Mamut srstnatý je jeden z nejmladších, poslední jedinci tohoto druhu žili na Zemi ještě před 10 000 lety, existují dokonce názory, že malé ostrovní druhy vymřely teprve před dvěma tisíci lety.
Šavlozubý tygr
Výskyt: Severní a Jižní Amerika
Období: 13 - 2 miliony let př. n. l.
Tato impozantní šelma měla s dnešními tygry společné jen to, že jde o kočkovitou šelmu. Severoamerický Smilodon fatalis byl velký asi jako současný lev, jihoamerický Smilodon populator měřil v kohoutku téměř 1,5 metru.
Mimořádně dlouhé horní špičáky, které jsou ze stran mírně zploštělé a mají jemně pilovité hrany, sloužily k rychlému zabíjení - smilodon svou oběť nerdousil dlouhé minuty jako dnešní lvi a tygři, ale svými zuby probodl oběti krk, rozerval tepny a přerušil hrtan. Ale objevily se i názory, že smilodon vlastně nebyl tak dobrý lovec.
Robustní stavba těla napovídá, že byl poměrně pomalý a pilovité hrany zubů napovídají, že spíš sloužily k párání těla oběti. Zuby byly navíc velmi křehké, takže se při neopatrném zacházení snadno zlomily. Stále častěji se proto objevují teorie, že šavlozubí tygři nebyli ani tak lovci jako mrchožrouti.
Phorusrhacos
Výskyt: Patagonie
Období: 27 - 15 milionů let př. n. l.
Obrovský pták Noh se vyskytuje v bájích mnoha národů. Lidé se však skutečně s obřími ptáky setkali. Ještě v minulém tisíciletí lovili Maorové na Novém Zélandu téměř čtyři metry vysoké ptáky moa (Diornis giganteus). Podobní obři žili až do 16. století na Madagaskaru, Aepyornis maximus vyhynul pravděpodobně během 17. století.
Oba tito ptačí obři budili respekt, ale v podstatě nebyli nebezpeční. V minulosti však žili na Zemi dravci, kteří patřili k nejobávanějším predátorům své doby. D´Leh se svými přáteli narazil právě na jednoho z nich. Téměř třímetrový Phorusrhacos patří mezi největší dravé ptáky, jací kdy na Zemi žili. Měl zakrnělá křídla, takže nedovedl létat, zato byl rychlý běžec. Hrozivý vzhled mu dodávala až 60 cm dlouhá hlava vyzbrojená mohutným, na konci zahnutým "dravčím" zobákem a silné dlouhé pařáty. Přestože se vzdáleně podobá pštrosům, není s nimi nijak příbuzný, jeho nejbližší příbuzní jsou jihoamerické seriemy.
