Kouzelnému severskému ostrovu nechybí žádný ze čtyř živlů a lze tu ještě najít místa nedotčená moderními vlivy. Jeho atmosféra učarovala i fotografu Tomáši Míčkovi.
Island může být symbolem přírodního ráje na zemi, i přesto, že zde v poslední době bují elektrárny a stožáry vysokého napětí. Horké pláže, azurově modrou vodu a zátoky lemované kýčovitými palmami tu nenajdete.
Zato vám smysly uchvátí činné sopky, ohromné vodopády, mohutné ledovce, zřídla horkých pramenů, velkolepé gejzíry, oblaka páry a nádherná zeleň, na které se pasou divocí koně. Když k tomu připočteme další fotografické atraktivity, jako jsou útesy, bičované prudkými mořskými příboji a obydlené koloniemi vzácných papulchalků, a řeky hučící přes sopečné stupně, nelze se divit, že i Tomáše Míčka Island fascinuje.
Co si, Tomáši, vybavíš jako první, když se řekne Island?
Velmi milé lidi. Věříte, že na Islandu - tedy kromě hlavního města Reykjavík - je nulová kriminalita? Lidi téměř všude nechávají odemčená auta a klíčky v zapalování - proč taky ne, jsou tam alespoň pořád při ruce. Alespoň tam, kam nepřijíždějí turisté, kteří způsobují vyšší ostražitost místních. Smutné, ne? Všichni si tykají, jak kdyby byli příbuzní.
Ale máš i několik nebezpečných a adrenalinových příhod?
Jedna z nich mě málem stála život - fotil jsem ledovcovou jeskyni zevnitř těsně předtím, než se s obrovským hukotem zřítila část stropu, stovky kilogramů ledu! Jindy se nám zas povedlo sjet i s autem do ledovcového jezera. Na Islandu totiž téměř nejsou mosty, hlavně v neobydleném nitru ostrova, musí se jezdit přes říční brody.
Tenhle byl neoznačený a nezřetelný, že stačila malinká nepozornost a auto bylo ve vodě až po volant. Naštěstí se mi podařilo vylézt oknem. Ale byl jsem v šoku - v autě jsem měl veškeré foťáky a asi dvě stě filmů! Věřte nevěřte, když auto vytáhli - ty foťáky i všechny filmy do jednoho plavaly u stropu auta na pěnové matraci, vodou nedotčené! Bylo to obrovské štěstí, moje dvouměsíční expedice by byla bez materiálu ztracená!
Co na Islandu fotografuješ, co tě tam láká?
Na Islandu je vše, co si fotograf přírody může přát. Sopky, řeky, koně, vodopády, gejzíry, ledovce. A všechno tak mimořádné, že člověk při jediné expedici nasbírá materiály třeba na krásný kalendář. Island je vskutku neobyčejný ostrov. Svěží, zelený, půvabný, robustní a původní. Barevný, pokaždé jinak. S krásnými krajinnými formami. Prosycený vodou ve všech možných skupenstvích. Byl jsem tam už čtyřikrát.
Může tě Island ještě překvapit?
Určitě - naposledy třeba jak Islanďané loví tyčemi a sítěmi papuchalky. Na jedno překvapení ještě stále čekám - ne a ne se na Island dostat při výbuchu sopky! Mám domluveno s místní univerzitou, že až to nastane, hned mi dají vědět a já hned přijedu. Snad to vyjde.
Island - země ohně a ledu
Sopečný ostrov Island leží na půli cesty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na jeho tváři se podílejí dva protikladné živly - oheň a voda. Nachází se v místě styku dvou litosférických desek, které se od sebe oddalují, a zároveň na tzv. horké skvrně, která je projevem pronikání žhavého magmatu z nitra Země. Intenzivní sopečná aktivita začala asi před 16 miliony let a lávové výlevy pokračují dodnes. Sopečná činnost se na povrchu ostrova projevuje i gejzíry a horkými prameny.
Druhý živel, vodu, zde zastupují především ledovce. Pokrývají asi 11 % povrchu ostrova. Největší ledovec Vatnajökull leží na jihozápadě ostrova a měří 8100 km², je rozlehlejší než všechny ledovce v Alpách dohromady. Voda vytékající z islandských ledovců vytváří na stupních lávových proudů jedinečné vodopády a jezera.
