Ne všechna zvířata měla to štěstí, že se stala společníky člověka jako kůň či pes. Spousta jich přišla o život třeba jen kvůli pověrám nebo pro pobavení.
Přestože současný svět označujeme za civilizovaný, v některých zemích se udržují zvyky, které bychom hledali spíš ve středověku než v 21. století.
Kdo si hraje, nezlobí
Přestože nám starověká římská civilizace přenechala mnoho užitečných vynálezů včetně živého římského práva, s lidovou zábavou té doby se ztotožnit v žádném případě nelze. Představte si, že by současní Římané obnovili gladiátorské zápasy v arénách s odůvodněním, že to je dávná tradice. Politickou krizi bylo potřeba před obyvatelstvem starého Říma ututlat a nejlépe se to dařilo slavnostmi. Úpadkovou dobu, kdy občané upřednostňovali jídlo a krvavou zábavu před demokracií, nazval básník Iuvenalis panem et circensis (chléb a hry). Jen za císaře Augusta bylo při hrách pobito více než 3500 afrických zvířat. A když císař Traianus slavil vítězství nad kmenem Dháků, při zápasech přišlo o život na 11 tisíc zvířat!
Důsledky civilizace (pdf)
Opentlení býci
Uvažování lidstva o přírodě se naštěstí mění. Například hon na lišku rozdělil Anglii na dva tábory. Jeden se oháněl tradicí, druhý svědomím. Speciálně vycvičení psi při něm roztrhali lišku zaživa. Po letitých diskuzích britský parlament v roce 2004 schválil zákon, který zakazuje hon divokých zvířat (lišek, norků, zajíců a vysoké zvěře) s pomocí psů. Důkazem zmoudření člověka mohou být i býčí zápasy ve Francii, při kterých se zvířata nezabíjejí. Toreadoři musí naopak předvést ještě větší odvahu a akrobatický um, když rozzuřenému býkovi z těla pouze odnímají připevněné barevné mašle.
Moderní korida
Zákaz honu na lišku v Anglii a býčí zápasy ve Francii dokládají, že cesta mezi lidským svědomím a starými zvyky existuje. Španělé se však klasické koridy nehodlají vzdát - vždyť se ji neodvážila zakázat ani slavná královna Isabela Kastilská, přestože v ní nenacházela žádné potěšení. Umění toreadorů se ve Španělsku stále těší velké úctě a je pro ně v zemi zřízeno několik desítek škol. V některých kulturách jsou rituály natolik hluboce zakořeněné, že se jen těžko mění...
DŮSLEDKY CIVILIZACE
1. Chléb a hry
Ve starověkých arénách nebojovali jen gladiátoři. Například v římském Koloseu mohlo až 50 tisíc diváků sledovat neuvěřitelné množství zvířat, která tam pro jejich zábavu přicházela o život.
2. + 8. Zavlečené druhy
Při zámořských plavbách s sebou lidé na ostatní kontinenty přiváželi zvířata, která se často v prostředí, kde neměla přirozené nepřátele, rychle rozšířila a začala ohrožovat místní druhy. Přemnožení králíci jsou dodnes pohromou pro australskou přírodu, krysy a zdivočelí psi ohrožují populaci hatérií (druhohorních plazů) na Novém Zélandě a křehký ekosystém Galapág devastují stáda domácích koz.
3. Jako dva kohouti
Jsou v sobě jako dva kohouti... řeknete o rváčích. Tento domácí pták opravdu nesnese ve svém okolí jiného samce. Z toho těží lidová, velmi oblíbená zábava při kohoutích zápasech. Dosud se pořádají na Blízkém východě, ale třeba i na Kubě či v Indonésii.
6. Bizonobijci
Slavnou postavou Divokého západu byl Buffalo Bill. V 19. století se účastnil vybíjení stád amerických bizonů. Říká se o něm, že jich během 18 měsíců pro dělníky stavějící transkontinentální železnici odstřelil přes 4800. Počty bizonů se během 25 let snížily z 60 milionů na pouhých 300 kusů! Jejich lov byl zakázán až v roce 1894.
7. Zákaz honu na lišku
Od roku 2004 je ve Velké Británii zakázán hon divokých zvířat, jako jsou lišky, norci, zajíci a vysoká zvěř, s pomocí psů.
9. Tulení kvóty na kožešiny
Kanada každoročně stanovuje počet, kolik tuleňů může být zabito, pro rok 2008 to bylo 275 tisíc. Podle kanadské samosprávy je lov tuleňů důležitý pro kanadskou ekonomiku. Komerční lov tuleních mláďat byl zakázán v roce 1987.
10. Král zvířat
Už mezopotamští králové a egyptští faraoni se bavili lovem asyrských lvů. V důsledku jejich počínání král šelem z Předního východu zmizel, stejně jako v severní Africe lev berberský.
11. Bobři
Vidina zisku vedla guvernéra Ohňové země k nápadu vysadit ve své provincii bobry.
Příroda mu však nepřála: bobří kožichy v drsném podnebí zplstnatěly a byly neprodejné.
5. + 14. + 15. Vyhubení tvorové
Pověstný blboun nejapný neboli pták dodo žil pouze na ostrově Mauricius a doplatil na svou nebojácnost - před lidmi neutíkal.
V 17. století byl vyhuben podobně jako tasmánský tygr (vakovlk) či africká polopruhovaná zebra kvaga (Equus quagga quagga).
16. Záhada Hannibalových slonů
Odkud pocházeli záhadní sloni, kteří přešli Alpy jako součást Hannibalovy armády? Hannibal pocházel z afrického Kartága, jako dopravní prostředek se tedy nabízí slon africký (Loxodonta africana). Tito sloni jsou však největší a nejagresivnější zástupci svého rodu a ochočit se nedají.
Slon indický (Elephas maximus) je pro válečnictví i dopravu mnohem vhodnější. Indie však byla od Kartága (dnešního Tuniska) vzdálena tisíce kilometrů a přesun byl prakticky nemožný. Kde tedy Hannibal vzal své slony? Ještě ve starověku existoval poddruh - slon syrský nebo mezopotamský (Elephas maximus asurus).
