Havrani na cestách - Odkud přiletěli?

Jednoho prosincového odpoledne nás autobus vysadil u chemičky v Kralupech nad Vltavou. Nás, to znamená děti z pražských ZŠ Křesomyslova a K dolům, odborníka ornitologa Jaroslava Škopka, organizátorku celé akce Veroniku Voldřichovou, vedoucí občanského sdružení Ornita, a mě. Mráz zalézal za nehty, štípal do tváří, ale nikomu to nevadilo.

Havran i ve znaku

Zdálo by se, že jen těžko může existovat horší místo pro pozorování ptáků: komíny, chladicí věže, zásobní tanky, hranaté krabice továrních hal... Jenže právě tady, mezi městy Kralupy nad Vltavou a Veltrusy, se už přes 300 let odehrává každý zimní podvečer úchvatné divadlo. Z celých středních Čech se sem slétají havrani, aby tu na stromech nad řekou přenocovali. Jsou jich desetitisíce, v některých letech mluví odhady ornitologů o více než sto tisících ptáků! Je to největší nocoviště havranů v naší republice a jedno z největších v Evropě. Není divu, že se havran dostal i do městského znaku Veltrus.

Horor nad chemičkou

Když se západní obzor zbarvil do růžova, objevil se v dálce na obloze první roj černých teček. Tečky rychle rostly, až se nakonec proměnily v hejno černých ptáků. Zakroužilo nám nad hlavami a zapadlo za plot chemičky. Brzy následovala další a další hejna, bylo to jak v Hitchcockově hororu Ptáci: asfaltky, trávníky mezi halami i jejich střechy téměř mizely pod černou záplavou. "Naposledy přiletí havrani z Prahy – mají to nejdál," informoval nás průvodce-ornitolog Jaroslav Škopek.

Možná ten film neviděl

Ptáci jakoby na něco čekali - posedávají na místě, nehašteří se, nehledají potravu... Opravdu jako v Hitchcockovi. "Tady se teprve shromažďují", pokračoval ornitolog, "na místo, kde stráví noc, přeletí až za tmy. Dělají to z bezpečnostních důvodů, aby je nemohl sledovat žádný nepřítel." Byl docela klidný: buď si byl jistý, že nás nenapadnou, nebo ten film neviděl. Mezi většími havrany jsem pozorovala i menší černé ptáky se světlejší hlavou. "To jsou kavky, často se s havrany sdružují do společných hejn," nenechal se vyvést z míry. Přiletělo poslední hejno. Byl čas se přemístit.

Přesní jako hodinky

Autobus nás odvezl k nedaleké řece. Její protější zalesněná stráň je právě to místo, kde havrani pravidelně nocují. Setmělo se úplně. Doktor Škopek sledoval hodinky: "Ztište se, asi za tři minuty by měli přiletět," napomínal nás. Měl to načasované, do tichého večera se náhle z dálky ozvalo mnohohlasé havraní krákání, ve kterém se daly zřetelně odlišit měkčí hlasy kavek. Obrovské hejno nám hlučně přeletělo nad hlavami.

Viděli jsme ho ale jen jako temný mrak nebo pruh černého kouře, který na chvíli zastínil potemnělou oblohu. Pak přeletělo řeku a zapadlo do korun stromů. Mnohohlasý chór ptáků hašteřících se o místo na větvích pomalu utichal a představení pro dnešní den skončilo. Ráno hned po rozednění se havrani po malých skupinkách rozletí daleko do kraje, aby si po polích, městských zahradách a parcích po celý krátký zimní den hledali potravu.

Kdy a kde

Havrany u nás můžete vidět po celý rok, na mnoha místech dokonce najdete jejich hnízdní kolonie. Jenže ptáci, kteří u nás hnízdí, nejsou ti, které jsme pozorovali u Kralup a Veltrus. Naši havrani totiž začátkem října odletěli na jihozápad, do Francie, kde přezimují. Ale kolem poloviny října k nám na zimu přilétají havrani ze severovýchodu - z Polska, Běloruska a Ruska, někteří až od Uralu. Přes den jsou roztroušení po krajině, na polích nebo ve městech, kde hledají potravu. Na noc se shromažďují na oblíbených nocovištích, těch je u nás asi 10 až 13. Kromě toho největšího, které jsem navštívila, jsou další u Chomutova, u Nymburka či na Pardubicku.

Jak se havrani počítají

Jak ornitologové spočítají, kolik je havranů a kavek v hejnu? Na pomoc musí přijít fotoaparát. Letící hejno si pak na fotografii rozdělí na části, v nichž je přibližně shodný počet ptáků. Pak jen spočítají, kolik jich je v jedné z nich a vynásobí počtem částí.

Projekt Sedmero krkavců
Exkurze, které jsem se zúčastnila, byla vyvrcholením projektu Sedmero krkavců, které už druhým rokem pořádá občanské sdružení Ornita pro žáky základních škol. Bližší informace najdete na www.ornita.cz.

Zimní hosté

Havrani spolu s menšími kavkami, které se v černých hejnech ukrývají, patří k nejtypičtějším představitelům severských ptáků, kteří k nám přilétají strávit zimu. Česká republika je "teplým krajem" i pro další ptačí druhy. Některé z těchto zimních hostů u nás můžeme vidět opravdu jen v zimě.
Jiné druhy si mění místa - naše populace se přesune dále k jihu a jihozápadu, zatímco k nám přiletí otužilejší jedinci ze severněji položených oblastí. Takto se například stěhují sýkory koňadry - ty, které u nás žily v létě, odletí podobně jako havrani do Francie, zatímco k nám se přestěhují sýkory z Pobaltí, ze severního Polska, pobaltských republik a z Ruska.
Zimní hosté (pdf)

Mluvící kroužky

Jak se ornitologové dozví, odkud k nám ptáci přilétají, nebo naopak kam odlétají naše druhy? Už 109 let jim v tom pomáhají speciální lehké kroužky, které navlékají ptákům na nohu. Na kroužku je vyraženo číslo, které prozradí, kdy a kde byl pták okroužkován. Když je tento jedinec znovu chycen i daleko od svého domova, pošlou o tom tamní ornitologové hlášení domovské stanici.

Světoví rekordmani

Stěhovaví ptáci podávají neuvěřitelné výkony - husy indické letí přes nejvyšší průsmyky Himálaje a zdolávají tak výšky přes 6000 m nad mořem. Rybák dlouhoocasý, pták velký asi jako kos, obletí celou zeměkouli – putuje z Arktidy až téměř k Antarktidě a na své cestě urazí více než 30 tisíc kilometrů.

Rekordy našich druhů

Z našich ptáků se na nejdelší cesty vydávají čápi - někteří jedinci letí na jih, kam až to jde, do jižní Afriky na mys Kap. A protože se vyhýbají letu nad otevřeným mořem, urazí víc než 10 tisíc kilometrů. Z drobných pěvců se jim vyrovná rákosník zpěvný – jeho cesta může končit až na mořském pobřeží u Durbanu v Jihoafrické republice, což znamená, že musí urazit téměř 9 tisíc kilometrů.

Stěhování na sever

Globální oteplování se v posledních letech projevuje i na ptačích zvycích. Mnohé druhy, např. pěnice černohlavé, které dříve na zimu odlétaly na jih, dnes zůstávají a bez problémů u nás přezimují. A začínají se objevovat i první odvážlivci, kteří se z jihu pozvolna stěhují na sever - například vloni byla v Česku poprvé zaznamenána cetie jižní, druh rákosníka, který je normálně doma ve Středomoří.

---

Havran polní

Odborné jméno: Corvus frugilegus
Velikost: asi 45 cm, 80-90 cm rozpětí křídel, váha asi 0,5 kg
Věk: dožívá se 10-15 let
Hnízdění: 1x ročně - duben až červen, v koloniích vysoko na stromech
3-6 mláďat v hnízdě
Prostředí: otevřená krajina, pole, města
Potrava: červi a larvy hmyzu, kořínky, semena a zrní - hlavně na polích, v zimě se stahuje i do měst, kde se živí zbytky potravin, ořechy apod.


Odborná spolupráce Mgr. Jaroslav Cepák, PhD., vedoucí kroužkovací stanice Národního muzea v Praze