Jsou všude kolem nás. Na venkově i ve městech, malí, velcí, černí, bílí, plaví, někdy i růžoví, fialoví či bleděmodří. Psi všech možných tvarů, barev, velikostí. Šelmy, které spojily svůj život s lidmi.
Psů v našem lidském světě stále přibývá, ale odhadnout, kolik jich dnes u nás žije, je nemožné. Kynologové mají "spočítané" jen psy s průkazem původu - tedy ty čistokrevné. A těch se u nás za loňský rok narodilo přes 41 tisíc. Všelijakých voříšků a kříženců však mezi námi běhá mnohonásobně víc. Kdybychom to rozpočítali, tak by pes vycházel téměř na každou druhou českou rodinu.
Psí nej (pdf)
Udělám z tebe třeba...
Pes je už téměř 10 000 let pro člověka nejen pomocníkem, ale i partnerem, přítelem a členem rodiny. Přátelství bylo užitečné pro obě strany - člověk psu poskytoval přístřeší a potravu, pes za to chránil jeho majetek a rodinu, pomáhal mu při lovu, hlídal stáda, doprovázel ho na cestách.
Podle toho, co lidé od psů vyžadovali, vznikala postupně různá specializovaná plemena - psi určení k ochraně a obraně majetku, psi bojoví, pastevečtí, lovečtí, tažní, společenští a mnoho dalších. Tento proces stále není u konce – zatímco před sto lety existovalo asi sto uznaných psích plemen, dnes jich odborníci uvádějí přes čtyři sta a nová stále vznikají.
Proč zrovna pes?
Čím si pes zasloužil takovou oblibu mezi lidmi? V první řadě za to určitě může jeho tvárnost - psa si lidé šlechtí doslova "k obrazu svému". Pevné psí společenství má navíc podobnou strukturu jako lidská rodina, což usnadňuje soužití psů s lidmi. Pes nechce být sám - udělá proto vše, aby se stal platným členem smečky, takže ho lze snadno cvičit a ovládat. A konečně výrazná gesta a grimasy psů jsou podobná lidským, což velmi usnadňuje vzájemnou komunikaci.
