Není to les, jaký známe u nás. Dokonce to ani jako les nevypadá. Nenajdete v něm stín a příjemný chládek, nešumí tam vítr ve větvích, chybějí polštáře vlhkého mechu...
Ve skutečnosti je všechno naopak - vládne tu sluneční žár a vedro, sucho, písek a kamení. Co jiného byste také mohli čekat na poušti. Jenže poušť není totéž co pustina.
A tato poušť rozhodně pustá není. Sonora, nebo také Sonorská poušť, se pro své bohatství jedinečných rostlin a živočichů dokonce řadí mezi nejvýznamnější pouštní ekosystémy světa. Její nejzachovalejší části jsou chráněné a vyhlášené jako národní parky, památky či přírodní rezervace.
Největší kaktusy světa
Každá velká poušť je něčím typická, má nějaké nej. V Sonorské poušti rostou největší kaktusy světa. Ty nejúžasnější a nejzachovalejší najdete v národním parku, který se po nich jmenuje Saguáro. Jeho dvě části se rozkládají na východní a západní straně pouštního města Tucsonu. Kromě saguár chrání i další druhy vzácných kaktusů a pouštní květeny a také jedinečné pouštní živočichy. Právě z tohoto parku jsou naše fotografie, které tam pro čtenáře ABC udělal známý fotograf Tomáš Míček.
Zásobárna vody
"Tyto kaktusy jsou úžasně přizpůsobené životu na poušti," popisuje jejich životní strategii Tomáš Míček. "Především mají dokonalý kořenový systém na sběr vody. Je plochý, sahá nanejvýš do metrové hloubky, zato je hustý a rozprostřený do značné vzdálenosti od kaktusu - sahá až 30 metrů kolem jeho těla," udělá velké gesto Tomáš. Tělo saguár pokrývají svislá žebra a vypadá tak trochu jako harmonika.
Tohle přirovnání opravdu sedí. V období sucha jsou totiž rýhy mezi žebry hluboké a žebra složená blízko sebe. Když zaprší - a v této oblasti to bývají pořádné lijáky - kaktus nasává vodu do žeber a rýhy se vypínají, vyhlazují - jako když harmoniku natahujete. Každý kaktus je schopen nasát až 700 litrů vody (tj. objem jako čtyři ne úplně malé vany).
Utrpení fotografa
Zdálo by se, že fotografování kaktusů nic není, ale..."V Národním parku Saguáro jsem fotografoval v květnu - to zrovna kaktusy kvetou, a navíc měly krásné pozadí, mraky a tak," líčí Tomáš Míček. "Ale v té době jsou tam přes den čtyřicetistupňová vedra. V takovém horku se mi žhavil fotoaparát i kovový kufřík s fotovýbavou. Nosil jsem si s sebou do pouště v láhvi vodu a namáčel ručníky a trička, do kterých jsem foťák i kufřík balil, další mokrý ručník jsem měl na hlavě. Všechno to strašně rychle v tom horku vysychalo, musel jsem to neustále zvlhčovat," vzpomíná teď už s úsměvem Tomáš.
Saguáro
odborný název Carnegiea gigantea
oblast výskytu poušť Sonora od jihovýchodní Kalifornie a jižní Arizony po severní Mexiko
výška až 15 m
průměr kmene až 60 cm
váha až 8 tun
stáří až 200 let
rychlost růstu přibližně 2,5 cm za rok
ostny ve shlucích na žebrech, délka až 5 cm
Uvnitř to žije!
Mohutné kaktusové kmeny poskytují domov mnoha místním obyvatelům. Nejvýznamnější z nich jsou ptačí specialisté, kteří hnízdí v jejich dutinách.
Stejně jako naši datlové vyklovávají do saguár hnízdní dutiny datlové zlatokřídlý a gilský, jejich opuštěná hnízda pak využívá jedna z nejmenších sov světa - kulíšek trpasličí.
Poušť Sonora
rozloha 311 000 km2
teploty max. 48 oC, min. -13 oC
flóra více než 2000 druhů rostlin, řada endemitů včetně saguár
fauna 60 druhů savců, 350 druhů ptáků, 100 druhů plazů, 20 druhů obojživelníků; severní hranice výskytu jaguárů
Skákající kaktus
V NP Saguáro roste i mnoho jiných druhů kaktusů. Ten na obrázku se lidově nazývá jumping cholla neboli skákající kaktus (Cylindropuntia fulgida) a patří do příbuzenstva opuncií.
Snadno se mu odlamují koncové články, a pokud prochází kolem nějaký živočich nebo člověk (jako se to stalo i Tomáši Míčkovi), stačí se ho jen lehce dotknout a kaktus vymrští odlomenou část - podle této schopnosti dostal své jméno. Odlomená část se ostrými háčky přichytí nebo zabodne do těla. Po uvolnění snadno zakoření a kaktus se tak šíří na nová místa.
