Když jsme přistávali na letišti v Kolombu, hlavním městě Srí Lanky, těšila jsem se na tropickou přírodu. Ale počáteční dojem mě zklamal. Srí Lanka je, stejně jako celý indický subkontinent, hustě zalidněná.
Každý volný kousek půdy je přeměněný v rýžové pole, kokosovou nebo, ve vyšších polohách a na strmých svazích, čajovou plantáž. Původní příroda se tak zachovala jen v několika národních parcích a také v přísně chráněných archeologických lokalitách. Jednou z nejslavnějších je bývalé královské město Polonnaruwa, první cíl naší výpravy.
Opičí město
Období největšího rozkvětu zažívala Polonnaruwa v 11. až 13. století, kdy v ní vládli buddhističtí nebo hinduističtí králové. Jejich slávu a bohatství dnes připomínají jen pozůstatky bohatě zdobených paláců a chrámů. Ruiny kdysi honosných staveb obývají místo lidí různé druhy tropických ještěrů, hadů a především početné tlupy opic – místních makaků bandarů.
Uvítací výbor čekal hned u nejbližšího paláce v koruně mohutného fíkovníku. Skupina turistů, která sem dorazila chvilku před námi, právě odevzdávala výběrčím povinný desátek – část své svačiny. Neobešlo se to bez tahanic a hašteření mezi jednotlivými členy tlupy, takže se nám podařilo proklouznout kolem bez povšimnutí (a beze ztrát na poživatinách).
Zákon silnějšího
Stranou od hlavního dění seděla na zídce osamělá opička. Vypadala smutně a hladově, okraje uší měla potrhané z četných rvaček. Bylo mi jí tak líto, že jsem zalovila v batohu a nabídla jí kousek chleba.
Dychtivě po něm sáhla, ale nebyla dost rychlá. Odkudsi z vyššího patra se sem bleskurychle spustil mohutný samec a zuřivě se na ni vrhnul. Opička se s vřískáním dala na útěk, samec ji chvilku pronásledoval, ale na konci zídky se zastavil, ještě chvilku vzrušeně poskakoval na místě a pak se vrátil k opuštěnému chlebu. Vítězoslavně se na mě zašklebil, popadl ho a vyběhl s ním vzhůru po stěně paláce.
V množství je síla
Makakové žijí v rodinných klanech, v nichž většínou bývá 30 až 40 jedinců. Tlupa vedená nejsilnějším samcem si tvrdě brání své území před cizími makaky. V Polonnaruwě ovšem žije takových klanů hned několik. Ty slabší obývají okrajové části města a do jeho středu se příliš neodvažují.
Nejlukrativnější místa, kde je spousta úkrytů v bývalých palácích a chrámech a dostatek potravy, obývají nejpočetnější a tedy nejsilnější tlupy.
Nejlepší místo v celém městě pak je právě v okolí onoho mohutného fíkovníku. Na stromě je plno sladkých fíků, dalším zdrojem potravy jsou davy turistů, kteří tudy denně procházejí. Ovládá ho početný klan, se kterým jsme se setkali hned na začátku.
Boj o nejlepší území
V posledních letech se však jedna z okrajových tlup rozrostla natolik, že si na toto území začíná brousit zuby – a to doslova, mohutné zuby jsou hlavní a nejnebezpečnější zbraní všech opic. Její členové se znovu a znovu odvažují na nepřátelské území.
Někdy jednotlivě, jako ona provokující samice, ale mnohem častěji sem vetřelci vtrhnou ve skupině. Pak dochází ke krvavým střetům s domácími pány. Válka – neboť jak jinak tento boj dvou klanů o území nazvat – zuří už několik měsíců. Kdo v ní zvítězí, to se už ale nikdy nedozvím, o těchto válkách se ve zprávách nepíše.
Makak bandar
Odborné jméno: Macaca sinica
Váha: až 6 kg
Velikost: 50 cm
Potrava: výhonky stromů, ovoce, ale i hmyz a drobní obratlovci
Společenství: rodinné klany
Status: endemický druh – žije pouze na Srí Lance
