Tato místa – ať už jsou to hlubiny oceánů, neprostupné houštiny tropických pralesů nebo velehorské štíty a rokliny – skrývají mnohá tajemství, která teprve čekají na své odhalení.
Jen původní domorodí obyvatelé většinou tuší, že zde žijí tajemné bytosti, o nichž si z generace na generaci vyprávějí legendy. A jak už se v minulosti mnohokrát ukázalo, tyto tajemné bytosti nebyly ničím jiným, než vědě dosud neznámým druhem živočicha. Jednou z nejznámějších, ale také nejzáhadnějších legendárních bytostí, která teprve čeká na své odhalení, je nepochybně yeti – tajemný sněžný nebo také medvědí muž z Himálají.
Mýtická bytost
V tibetské mytologii se yeti poprvé objevil před téměř tisíci lety. Tibeťané a obyvatelé nejodlehlejších koutů Himálají ho popisují jako obrovského medvěda podobného opici. Bojí se ho, ale zároveň ho uctívají jako nadpřirozenou bytost.
Yeti prý žije v lesích pod hranicí sněhu, pohybuje se po dvou a v noci a napadá jejich stáda jaků. Po lidech prý může házet kameny a setkání s ním přináší smůlu – snad právě proto je tak obtížné najít domorodce, který přizná, že tohoto bájného tvora spatřil na vlastní oči.
Noční zjevení
Za vidinami horolezců, kteří popisují svá setkání s tajemným sněžným mužem, může být i výšková nemoc a vyčerpání. Ale ne vždy jde o pouhý přelud. Tajemného tvora potkal v roce 1986 v odlehlé nepřístupné roklině i slavný rakouský horolezec, Reinhold Messner. Své setkání s ním popsal takto:
„Když jsem procházel mezi jalovcovými keři, uslyšel jsem najednou podivný hluk, jakýsi hvizd podobný varovnému hlasu kamzíků. Ohlédl jsem se a zachytil obrys dvounožce, jak utíká mezi stromy k okraji mýtiny. Tvor běžel v předklonu, zmizel za stromem a znovu se jako přízrak vynořil s měsíčním světlem v zádech, obrátil ke mně hlavu a na okamžik strnul. Viděl jsem oči a zuby, ale ne tvary a barvy. Tyčil se hrozivě přede mnou – obličej jen šedavý stín, tělo jen černý obrys. Měl srst na celém těle, stál na dvou krátkých nohu a silné paže mu sahaly téměř ke kolenům. Výšku jsem odhadl na dva metry.“
Pátrání začíná
Reinhold Messner je první horolezec, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek včetně Mt. Everestu bez kyslíku, v Himálajích byl proto jako doma a výškovou nemocí určitě netrpěl.
Při svých cestách slýchal od domorodců vyprávění o yetim, nikdy jim však nevěnoval příliš pozornosti – považoval je za báje, které mají pobavit horolezce a turisty. Toto setkání ale vše změnilo – dalších téměř patnáct let putoval nejvyššími horami Nepálu, Tibetu, Bhútánu, severní Indie či ruského Altaje a snažil se dopátrat pravdy o yetim. Existuje nebo ne? A pokud ano, co je to za zvíře?
Je yeti kamzík?
Nejen Messner, ale i další horolezci se setkali se stopami yetiho. Jedním z nich byl i sir Edmund Hillary, který na ně narazil při návratu ze svého slavného prvovýstupu na Mt. Everest v roce 1953. V roce 1960 pak uspořádal výpravu, která pátrala po yetim na nepálsko-tibetské hranici. Opět našel nezvykle velké stopy podobné lidským, ale nakonec dospěl k závěru, že pocházejí od mnohem menšího, nepochybně dobře známého zvířete, a jen se zvětšily vlivem tání sněhu.
Během této expedice se mu také podařilo získat údajný skalp yetiho z kláštera v Khumdžungu, jeden ze tří známých skalpů uchovávaných v tibetských klášterech jako vzácné relikvie. Po prozkoumání v moderních laboratořích se z něj ale vyklubal 200 let starý výrobek z kůže himálajského kamzíka gorala a navíc, srovnáním se vzorky srsti z dalších dvou skalpů se ukázalo, že všechny pocházejí z jediného zvířete.
Oživlá legenda
Messner se při svém pátrání po yetim zaměřil spíš na sbírání informací od místních obyvatel. Tibeťané totiž o existenci yetiho nijak nepochybují. Jen mu neříkají yeti, ale chemo (nebo také chemong). Zavedli ho k čerstvým stopám chema. Ukázali mu jeho doupata ve skalách. Vyprávěli, jak jim za temné noci uloupil kozu z ohrady. Navštívil s nimi zapadlé horské kláštery, v nichž lámové ukrývají prastaré mumie chemů. Nakonec tedy uvěřil.
Yeti – chemo existuje. Alespoň v myslích Tibeťanů, kteří žijí v mimořádně tvrdých přírodních podmínkách a ve svém soužití s horami nerozlišují mezi mýtem a skutečností. A yeti pro ně je napůl mýtus a napůl skutečné zvíře, které uctívají. Je ovšem velice vzácné a setkání s ním je otázkou náhody.
Je to snad medvěd?
V sedmdesátých letech strávil v Himálajích čtyři roky Gerorge Schaller, zkušený terénní zoolog, který zde pátral po jedné z nejvzácnějších a nejskrytěji žijících horských šelem, levhartu sněžném. Během těchto čtyř let navštívil nejodlehlejší oblasti hor, zaznamenal množství dalších vzácných druhů horské zvířeny, ale na stopy yetiho nikdy nenarazil. Jen na stopy medvědů.
Zdejší hory obývají dva druhy – poměrně hojný medvěd ušatý, a pak dva poddruhy medvěda hnědého. Oba poddruhy jsou zde mimořádně vzácné, žijí skrytě a ze zarostlých roklin a strží vycházejí jen v noci.
Tibeťané považují medvědy za posvátná zvířata, stejně jako yetiho je uctívají a jejich víra jim nedovoluje je zabíjet. Ale velice přesně od sebe oba druhy rozlišují - medvěda pyskatého nazývají tom, vzácného medvěda hnědého jmenují chemong... A pokud srovnáme vzhled, chování, zvyky a složení potravy hnědého medvěda s tím, jak legendy popisují yetiho, zjistíme, že yeti opravdu může být skrytě žijící – a možná dokonce nový, vědě dosud neznámý – druh medvěda.
Nakonec přece lidoop?
V roce 2003 pozoroval Ind Dipu Marak, který neochvějně věří v existenci yetiho a zasvětil celý svůj život jeho hledání, po tři dny za sebou v pohoří Garo v severní Indii tajemného tvora, kterého zde nazývají mande barung, neboli lesní muž. Podle Maraka jde o šedočerného živočicha podobného lidoopu, který může být až tři metry vysoký a jehož váhu odhadl na 300 kg. O pět let později objevil v husté džungli ve větvích stromu chomáč srsti tohoto tvora a poslal ho k prozkoumání vědcům do Anglie.
Vzorek srsti zkoumali zoologové na oxfordské univerzitě Brookes a po důkladném mikroskopickém rozboru došli k závěru, že se v žádném případě nejedná o srst medvěda, divokého prasete či některého ze známých druhů makaků! Tedy zvířat, která jsou v této oblasti běžná.
Nyní s napětím očekávají výsledky rozboru DNA, která se zachovala ve vlasových cibulkách srsti.A i když třeba neobjeví yetiho, připouštějí, že by se opravdu mohlo jednat o nový neznámý druh velkého primáta. Nebylo by to ostatně poprvé – právě v této odlehlé hustě zalesněné oblasti Indie byl před dvěma lety objeven zcela nový druh makaka.
Co víme o yetim
Domorodci nebo horolezci, kteří se s ním setkali, ho popisují jako mohutného živočicha podobného medvědu nebo lidoopovi, který se pohybuje po dvou a je přes dva metry vysoký. Je porostlý dlouhou tmavou nebo rezavou srstí.
Žije samotářsky v lesích pod hranicí sněhu, na volné prostranství se vydává jen při hledání potravy, nebo když přechází z jednoho údolí do druhého. Je všežravec. Ozývá se syčivými nebo hvízdavými zvuky.
Není nebezpečný, člověku se vyhýbá. Vzhledem k přibývajícímu množství lidí v horách, ať už domorodců nebo turistů a horolezců, je zatlačován do stále vyšších a nehostinnějších poloh a hrozí mu vyhubení.
Teorie a názory vědců, o jakého živočicha by mohlo jít:
- o některého z himálajských poddruhů medvěda hnědého, případně o nový neznámý druh medvěda
- o neznámý druh primáta – velké opice nebo lidoopa
- o přežívajícího pravěkého předka člověka, gigantopithéka nebo příbuzný druh, některé teorie dokonce mluví o přežívajícím člověku neandrtálském
- o himálajský druh orangutana, který zde v minulosti také žil
Himálajští medvědi
Běžným druhem, který žije v horských lesích celé jihovýchodní asie je medvěd ušatý - Ursus (Selenarctos) tibetanus.
Medvěd hnědý žije v mnoha poddruzích na celé severní polokouli, patří sem i náš medvěd brtník nebo obávaný severoamerický grizzly. Himálaje obývají dva poddruhy medvěda hnědého, medvěd plavý – Ursus arctos isabellinus a medvěd tibetský – Ursus arctos pruinosus.
Oba patří ke kriticky ohroženým druhům. Setkání s nimi je proto velmi vzácné a protože se navíc v rozrušení pohybují po zadních končetinách – lze je snadno považovat za sněžného muže.
Kamzík goral (Naemorhaedus goral)
Obývá v asijských velehorách spíše nižší polohy, od 1000 m do 4000 m nad mořem. Jak prokázaly mikroskopické rozbory srsti, posvátné skalpy yetiů uchovávané v tibetských klášterech jsou vyrobeny právě z kůže těchto kamzíků.
Makakové
Makakové jsou poměrně velké opice, které obývají jihovýchodní Asii. Několik druhů vystupuje i značně vysoko do hor. Jedním z nich je velmi vzácný makak tibetský (Macaca thibetana) z území Číny, jehož stavy odhadují vědci na posledních asi 300 jedinců a který žije v horských lesích až do výšky 2500 m. Ještě výš žije makak arunachalský (Macaca munzala), jeho domov leží v horách severovýchodní Indie ve výškách od 2000 do 3500 m n. m. Tento druh byl navíc jedním za adeptů na yetiho, objeven a popsán byl teprve v roce 2004.
