Bílý slon, klokan, tygr nebo třeba krokodýl bývá většinou docela slavný. To proto, že mezi zvířaty mnoho albínů (jak se tato zvířata souhrnně nazývají) nepotkáte.
V přírodě téměř vůbec – bílé zvíře je mezi normálně zbarvenými soukmenovci příliš nápadné, takže se rychle se stane kořistí nějakého dravce a jen málokdy se dožije dospělosti. Tím ani nemá možnost předávat své geny potomkům a nezvyklé zbarvení zanikne tak rychle, jako vzniklo.
Větší šanci na přežití mají albíni, kteří se narodili v zajetí – žijí v chráněném prostředí a někdy se dokonce stanou zakladateli linie bíle zbarvených zvířat.
Omyl přírody
O přírodě se tvrdí, že je dokonalá, že všechno, co stvoří, má nějaký smysl. Není to tak úplně pravda, jako všichni tvůrci na světě se i ona občas dopustí omylu. A jedním z nich jsou i albíni. V jejich případě se jim z nějakého důvodu samovolně změnil gen, který řídí tvorbu barevných pigmentů (odborníci to nazývají mutací). Takové zvíře pak není schopné vytvářet barevný pigment a zůstane bílé.
Jsou téměř slepí
Zdánlivě neškodná vada sebou nese řadu problémů. Tmavý pigment, který dává zvířatům barvu, je totiž velmi důležitý pro jejich přežití. Především je chrání před nepřáteli – zbarvení jim pomáhá splynout s prostředím a skrývat se.
Chrání však své nositele i před slunečním zářením – albíni mají mnohem citlivější pokožku a velice snadno se spálí. Nejcitlivější jsou jejich oči, albíni jsou světloplaší a většinou špatně vidí.
Albinismus sebou ale často nese i další nedostatky. Albín dost často není tak životaschopný jako normálně zbarvený jedinec, bývá slabý, náchylný k různým nemocem, někdy dokonce předčasně umírá dřív, než stačí dospět.
Proč jsou tak vzácní
Není to jen proto, že jsou špatně vybaveni pro život a málokdy se dožijí dospělosti. Mnohem důležitější je způsob, jak se bílé zbarvení dědí. Zjednodušeně se dá říct, že geny albínů jsou slabší než geny pro normální zbarvení.
Mláďata bílého a normálně zbarveného ježka proto budou vypadat jako všichni ostatní ježci, přestože ponesou i polovinu genů pro bílé zbarvení. Když si v přírodě najdou normálně zbarveného partnera, jejich „vada“ postupně zanikne. Pokud se ale rozmnoží bratr se sestrou, jedno ze čtyř mláďat bude opět bílé.
Jak založit chov albínů
U zvířat chovaných v zajetí, kterým do výběru partnera „mluví“ člověk, je situace jiná. Pokud chce chovatel získat bílá zvířata – tak jako například kdysi vyšlechtil z normálně zbarvených myší či potkanů bílé laboratorní druhy s červenýma očima, kříží potomky po albinotickém rodiči tak, aby získal další bíle zbarvené jedince. Právě tak, jak to vidíte na obrázku s ježky.
Bílý ještě neznamená albín
Víte, že...
* opak albinismu se jmenuje melanismus – tato zvířata jsou celá černá a v přírodě jsou mnohem rozšířenější (např. černý jaguár, černé zmije)
* nedostatek melaninu (tmavého pigmentu) u albínů nevylučuje přítomnost jiných pigmentů, pokud zůstane zachován např. žlutý pigment, mohou mít albinotická zvířata žlutou kresbu
* šance, že se narodí albinotické dítě, je 1 : 17 000, jen u některých komunit, kde jsou běžné svatby mezi příbuznými, je vyšší
