Na těchto místech snadno zapomínám, že jsem ve městě, tady ještě vládne příroda. Na březích postávají volavky, nad vodou se míhají ledňáčci, hladinu rybníků brázdí různé druhy kachen, labutě a další vodní ptáci. Ale loňskou zimu mi Rokytka přichystala nečekané překvapení.
Záhadný vodní tvor
Podél říčky vede příjemná cyklostezka, kterou s oblibou využívám. Jela jsem po ní i onen zimní den, když jsem koutkem oka zahlédla nezvyklý pohyb ve vodě. Zaujal mě natolik, že jsem zastavila a sešla dolů na břeh. Vodní hladinu čeřil hřbet nějakého savce. Ale jakého? Na ondatru to bylo příliš velké, o bobrech na území Prahy bych určitě slyšela...
Zvíře k mému překvapení nejen neuteklo, ale zamířilo přímo ke mně a začalo se drápat na břeh. Jak jsem mu pohlédla do tváře, bylo vše jasné – robustní hlava s tupým, jakoby useknutým čenichem a mohutné oranžové řezáky nemohly patřit nikomu jinému než nutrii.
Jihoamerickému zvířeti, které se u nás svého času chovalo na farmách kožešinových zvířat. Pokud se některým jedincům podařilo z farmy utéct, dokázali bez problémů přežívat i v naší přírodě. A jak se zdá, někde se jim daří dodnes.
Zimní mláďata
Na protějším břehu zašustilo rákosí a ve vodě se objevila další čtyři zvířata, která rychle plavala k nám. Proti dospělému jedinci na břehu nebyla ani poloviční. Mláďata se také vyhrnula na břeh, a když jsem k nejbližšímu natáhla ruku, lehce mi těmi hrozivě vypadajícími řezáky žužlalo prsty.
O týden později jsem byla na tomtéž místě znovu, tentokrát vybavena tvrdým pečivem, mrkví a zelnými listy. A také fotoaparátem. Nutrie se opět vyhrnuly na břeh a nadšeně se vrhly na hostinu, kterou jsem jim přichystala. A nebyla jsem tady s krmením jediná, ukázalo se, že lidé z okolí o nich dobře vědí, pravidelně je tu přikrmují a hlídají je, aby jim někdo neublížil.
Stěhování skoro domů
Přešla zima, jaro už bylo v plném proudu, když jsem se na známé místo vypravila znovu. Ale nutrie byly pryč. Vyptávala jsem se místních lidí, nikdo však nevěděl, kam se poděly. A tak jsem pokračovala po proudu říčky dál, až k nejbližšímu rybníku.
A tam jsem svoje staré známé našla. Už nepotřebovaly pomoc lidí, a tak se přestěhovaly do rozsáhlých rákosin rybníka, které jim připomínají jejich vzdálený jihoamerický domov, a kde mají v tomto období i dostatek přirozené potravy. A také klid, rybník je vyhlášenou ptačí rezervací, takže je tu nikdo neruší a neohrožuje.
Nutrie říční
Odborný název: Myocastor coypus
Délka těla: až 63 cm
Váha: až 15 kg
Původní výskyt: Jižní Amerika – od Brazílie až po Argentinu a Chile
Potrava: vodní rostliny, jejich oddenky a kořeny, příležitostně drobní vodní bezobratlí
Výskyt u nás: ojediněle, jde vždy o zvířata uprchlá z domácích chovů a většinou proto i zvyklá na lidi
Víte, že...
... nutrie u nás mají mláďata v zimním období, protože na jižní polokouli, odkud pocházejí, je v té době léto?
... jako všichni jihoameričtí hlodavci rodí nutrie plně vyvinutá mláďata – osrstěná, vidoucí a schopná samostatného pohybu?
- žijí v rodinných skupinách, které vede nejzkušenější samice?
- je to cenné kožešinové zvíře, které se začátkem minulého století začalo chovat na farmách celého světa?
- bylo vyšlechtěno několik barevných odrůd, takže dnes lze vidět nutrie bílé, zlaté, měděné, čokoládově hnědé nebo černé?