Rytířské turnaje nejsou vždy rytířské
Rypouše sice nechrání srst jako jiné šelmy, ale zuby protivníků většinou neproniknou mohutnou vrstvou podkožního tuku. Po hrozivě vypadajících ranách tak nakonec zbudou jen dlouhé jizvy, mužná ozdoba, jakou se pyšní i mnozí lidští bojovníci.
Lákání na hnízdo
Afričtí snovači se svými umě spletenými hnízdy nejsou jediní, kteří lákají samičky na příslib domova. Velmi podobná hnízda stavějí i naši moudivláčci.
Najdete je hlavně na vrbách a dalších stromech v okolí vod, většinou přímo nad vodou, která je chrání pozemskými predátory. I v tomto případě pracuje na hnízdě především sameček a většinou se nespokojí s jednou stavbou, vybuduje jich hned několik, aby měl jistotu, že se alespoň některá jeho vyvolené zalíbí.
Na hnízdo láká nevěsty i drobná rybka koljuška. Sameček vybuduje jakýsi tunel, do kterého se snaží nalákat samičky. "Samičky" je v tomto případě správně, jedna mu totiž nestačí, čím víc, tím lépe. Každou, která se nechá omámit jeho červeným bříškem, ale hned po vykladení jiker vyžene a vydá se na další "lov", vyhlíží další samičku. Ke cti mu budiž, že se o početné potomstvo několika matek sám poctivě stará.
Manžel více než pod pantoflem
U převážné většiny živočichů převládá partnerské uspořádání podobné stejné jako u lidí: sameček je větší, silnější a svou partnerku či partnerky ovládá silou. Příroda je ale mnohotvárná, a tak existují i druhy, u nichž je tomu naopak.
K naprostému extrému to dovedly některé mořské ryby – zejména ďasové rodu Ceratias, Caulophryne, Linophryne nebo Neoceratias. Obludné samičky jsou nelítostnými dravci, zatímco samečkové proti nim vypadají jako neškodní trpaslíci. Sami by se dokonce ani neuživili a tak žijí trvale přisátí na mohutných tělech svých partnerek, z nichž parazitickým způsobem získávají živiny. Samička si svých "přívěsků" nijak nevšímá, nevadí jí dokonce ani větší počet těchto podivných manželů. Jednou za čas jejich služby skutečně potřebuje a tím jí splatí svůj dluh.
