Že je to nesmysl? Samozřejmě, většina papoušků se živí rostlinnou stravou, žere různá semena, ovoce, někteří dokonce olizují nektar květů. Ale jak známo, výjimky potvrzují pravidlo.
Na opačné straně zeměkoule, na Jižním ostrově Nového Zélandu, žije endemický papoušek, který má zobák zahnutý a ostrý jako dýka.
Původně ovšem papouškovi nesloužil k trhání masa, ale k vyrývání rostlinných hlíz a oddenků z půdy. Jenže tento papoušek žije ve vysokohorských oblastech Jižních Alp, až nad hranicí lesa.
Na jaře, v létě a ještě i na podzim mu vysokohorská příroda nabízí dostatek rotlinné stravy, ale v zimě trpí hladem. A tak se tento jediný vysokohorský papoušek světa přeorientoval na neobvyklou stravu: začal vyhledávat mršiny a živit se jejich masem.
Jako havran velký, olivově zelený papoušek s nápadně červenou spodní stranou křídel a prodlouženou horní částí zobáku, se jmenuje nestor kea (Nestor notabilis) a na rozdíl od mnoha jiných papoušků, které ohrozil nelegální odchyt a obchod s nimi, se v soukromých chovech příliš nerozšířil.
Zdálo by se tedy, že není důvod, proč by se měl ocitnout na listině ohrožených zvířat. Ale to platilo jen do příchodu farmářů, kteří vyhnali na horské louky svá stáda ovcí. Papoušci zpočátku jen oštipovali maso ze spodní strany stažených ovčích kůží, ale brzy se naučili sedat ovcím na hřbety a ostrým zobákem jim vytrhávat kusy masa z těla.
To farmáře samozřejmě rozlítilo a začali papoušky pronásledovat. Stříleli je až do roku 1986, kdy novozélandská vláda zakázala jejich odstřel a přesvědčila farmáře, aby chránili hřbety svých ovcí speciální pokrývkou, kterou papouščí zobák neroztrhne.
Turistická atrakce
Papoušci kea si brzy zvykli na to, že je lidé nepronásledují, právě naopak, že v jejich blízkosti bývá často snadno dostupný zdroj potravy. Turisté a horolezci přijíždějící do nejvyšších partií hor se s nimi setkávají denně – papoušci jim "lustrují" batohy, neváhají dokonce ani probírat zaparkovaná auta. A když na nich – či v nich - nenajdou nic dobrého k žrádlu, tak alespoň uštípnou zrcátko nebo stěrače. Ale dnes se na ně nikdo nezlobí, ostatně, mnozí turisté přijíždějí do hor právě kvůli nim.
