Takové závěry vyvodili američtí vědci ve studii, která zahrnuje výsledky padesátiletého pozorování a statistiky z okresu Volusia na pobřeží Floridy. To místo není nikterak náhodně vybrané, v letech 1999-2008 se každý pátý na světě zaznamenaný útok žraloka odehrál na této 75 kilometrů dlouhé části pobřeží.
Zdejší pláže a mohutné vlny surfaře i dravé paryby, hlavně od května do srpna. Nejvíce útoků je v srpnu, avšak prý jen proto, že na plážích je v této době nejvíce turistů.
Útoky spojené s Měsícem
Za posledních padesát let bylo na pobřeží okresu Volusia zaznamenáno 231 útoků žraloků, vesměs menších "plážových" druhů. Oběti, z nichž většinu tvořili surfaři, utrpěly většinou "jen" kousnutí do nohy. Důsledky obvykle nejsou vážnější než kousnutí psa. K útokům dochází především brzo ráno nebo pozdě odpoledne, kdy jsou vlny silnější.
Největší počet útoků byl zaznamenán za novoluní a potom za úplňku. Podle vědců je to dáno pravděpodobně tím, že měsíční fáze ovlivňují tahy a tření ryb, které jsou zdrojem potravy pro žraloky.
Cákání vody nebo házení kamenů žraloky přitahuje, varují vědci, kteří uvedli, že většina obětí má černobílé nebo žlutočerné plavky. Žraloci dobře vidí kontrasty těchto barev.
Jak nás loví
Důvody napadení člověka žralokem se mohou různit. Tito mořští dravci disponují z našeho hlediska zcela zvláštními smysly, které se u nich za stamiliony let samostatného vývoje vyvinuly.
To, že mají vynikající čich, je známé. I tak je udivující, že pach krve ucítí na vzdálenost jednoho kilometru. Dobře i slyší, například i hluboké zvuky, které - nevědomky - vydává třeba plavoucí člověk.
Na hlavě mají receptory reagující na bioelektrické pole živých organismů. Rozpoznají napětí pouhých pěti miliardtin voltu (0,000 000 005 V). Proto někdy útočí i na vypnuté spotřebiče nebo utopené baterie.
Co se pak takto vybavenému dravci honí v hlavě, když za srpnového novoluní potká černobíle oblečeného surfaře je skutečně těžké odhadovat. Prostor na další bádání tu každopádně vědci mají veliký.
