25. listopadu 2020 • 06:00
Jen málokteré české vozítko má takové charizma jako Velorex. Stojí za ním dva bratři František a Mojmír Stránští, kteří po druhé světové válce sestavili tříkolku potaženou koženkou. Měla sloužit jako dopravní prostředek pro invalidy, kteří nemohou ovládat v autě nohama pedály. Ve velkém se začaly Velorexy stavět v roce 1951 v jihomoravské Solnici. Během dvaceti let jich vzniklo přes 15 000.
Hadraplán a prchající stan
Velorex získal obrovskou popularitu díky nízké ceně, jednoduché konstrukci i tomu, že vám na něj stačil řidičák na motorku. Stejně tak na něj ale řidiči aut koukali skrze prsty a dali mu spoustu legračních přezdívek – třeba „hadraplán“ nebo „prchající stan“. Přesto i dnes naleznete nadšence, kteří je provozují dodnes. Velorex Club v Autoklubu ČR s nimi dokonce podniká výpravy i ta nejdrsnější místa v Evropě.
První expedice Velorexů
První cesta českých Velorexů směřovala na sever. Jeden z členů českého klubu měl strýce ve Švédsku, a tak přesvědčil ostatní, aby ho společně zajeli navštívit. Bylo to v září roku 1992. Česko tehdy ještě nebylo součástí Evropské unie a cestování byl podstatně náročnější úkol. Na každých hranicích čekaly přísné kontroly a trasy neukazovaly navigace, nýbrž ošoupané a zastaralé autoatlasy. Řidiči velorexů to nakonec stihli za tři dny a největší překvapení pro ně bylo, že je po cestě nepotkaly žádné velké závady.
Tříkolkou do Alp i na ostrovy
Druhá výprava byla ještě smělejší. Velorexy se opět vydaly na sever, ale tentokrát to vzaly dlouhou trasou přes celé Švédsko až do severního Finska a podívaly se za Severní polární kruh. Při třetí cestě na sever putovaly Velorexy přes nehostinné skotské výšiny a pak lodí až na britské Shetlandy a Orkneje. Jindy ukázaly terénní schopnosti v rakouských Alpách, kde se vydrápaly až na 2571 metrů vysoký vrchol Edelweissspitze.
Drsná expedice na Island
Nejnáročnější výpravu podnikl český klub majitelů Velorexů v roce 2015. Po půlročních přípravách čtyři tříkolky urazily Německem a Dánskem více než tisícikilometrovou cestu do dánského přístavu Hirtshals. Následoval přesun lodí na drsný Island. Velorexy zvládly objet celý magický ostrov po asfaltu i šotolinových cestách. Pouze do vnitrozemí se nepodívaly. Na Islandu jsou totiž běžné brody, do kterých lze vjet pouze se skutečnými terénními auty.
Až na konec světa
Jak probíhá údržba aut při takových cestách? Při expedicích mají všichni svou úlohu. Rozbít se může cokoli, a proto každý veze část náhradních dílů. Ve Velorex clubu si dovedou poradit s jakoukoli poruchou a nemají problém uprostřed divočiny i rozebrat, opravit a znovu složit motor.
S takovou patálií se naštěstí potýkali jen jednou, a to ve Švédsku při cestě ze severního mysu Nordkapp. Stačil ovšem večer nad ozubenými kolečky a ráno byl vůz zase v perfektní kondici. Možná i proto dovede plátěná tříkolka dojet až na konec světa.
