Jedeme po pohyblivém chodníku. Je to jako let na koberci a kolem nás běží dokonalá 3D projekce. Starodávná Dubaj. Aby bylo od začátku jasno, s tou „starodávností“ je to takhle: Dubaji je třicet devět let.
Nejsou tu rotundy ani hrady. Památný je tady první mrakodrap uprostřed pouště, dnes, mezi ostatními vypadající jako běžný český panelák Ale teď jsme dál - na stěnách chodeb nejvyšší stavby světa se odehrává film. Vize, kam se už dnes nejmodernější město planety, ještě posune.
Tahle sci–fi si nic nezadá s Avatarem. Stavbou nejvyšší věže, ve které se právě pohybujeme, to teprve začíná. Na konci dlouhé chodby to končí světly, anténami a domy poletujícími v prostoru nad temnou pouští.
Ztracený architekt
Historicky vzato je to tak, že z projekční plochy nejprve zamává zakladatel města šejk Zayed a na rameno mu usedne Orlice. Jak s námi chodník jede, utíká čas a přibývá mrakodrapů. Na stěně se zobrazí léta 2004–2010 a roste Burj Khalifa.
Mimochodem, už v roce 2007 tahle stavba vyšplhala do Guineessovy knihy rekordů jako nejvyšší budova světa, a to byla práce v půli. Dneska měří osm set dvacet devět metrů a když to nahoře zafouká víc než obvyklých 190 kilometrů v hodině, dokáže se rozhoupat do jeden a půl metrových oblouků.
Místní průvodci tvrdí, že člověk nepozná, že se věž houpe, ale možná lžou. Nikdo z nich tam totiž dosud nebyl.
Na vrchol se podíval skutečně málokdo a dokonce se žertuje o tom, že i sám architekt tam byl jen jednou a hrozně se bál, protože zabloudil a nevěděl, jak dolů. Posledních několik pater zůstává nepřístupných, protože se tam ve dne v noci pracuje. A tak to i zůstane ještě dobré dva měsíce.
Jako v raketě
Výtah, do kterého nastupujeme, bude sloužit, jak majitelům luxusních bytů vprostřed věže, tak úředníkům z firem, které si pronajmou ta nejvyšší oblačná patra. Letí rychlostí deset metrů za vteřinu a když se s vámi dá do pohybu, pohne se žaludek. Jízda tímhle výtahem si nic nezadá s představami o letu raketoplánem.
Ve výtahu je tma a na desítkách malých obrazovek v jeho stěnách vidíte, co se děje venku, zatímco vy se vznášíte. A pak, když si nahoře odskočíte a spláchnete třeba vás, jako mě napadne, jak se, zatraceně, vlastně dostává ta voda takhle vysoko a jak to asi vypadá, když teď padá dolů.
Stavba je vybavena speciálními hydraulickými pumpami, které prý ročně vytlačí nahoru v součtu skoro milion litrů vody. Tohle vám alespoň řekne průvodce, když se ho zeptáte tak, jako já.
Obalená roura
Největší supermoderní budova světa je v podstatě bytelná dlouhá roura, po které nechal architekt Adrian Smith vyšplhat dům. Má v sobě evakuační výtahy se speciálním vzduchováním, kdyby hořelo, i celá servisní patra napěchovaná nejmodernějšími a nejdražšími technologiemi.
Tak jako se pyšná Burj Khalifa některým líbí, jiné provokuje. Lepí se na ni hrdost fanoušků, ale i strach skeptiků, že někoho jednou napadne pokořit ji. Když ale stojíte nahoře, trochu vás jímá závrať, klepou se kolena a trochu se cítíte jako pták. Auta pod vámi vypadají jako špendlíkové hlavičky a vy si říkáte, že jestli existuje Bůh, tak tady vám určitě podá ruku.
To když se zasníte. Když ale nesníte a jen tak zíráte, napadne vás, co se tak asi hnalo hlavou dvěma britským šílencům, kteří se vloni převlékli za stavební inženýry, vystoupali nahoru po lešeních a pak seskočili s padáky na zádech dolů. Anebo je ještě možnost, že vás ten neuvěřitelný pohled z nejvyšší světové věže bude nutit k úvahám, kde jsou hranice toho, co člověk dokáže a proč byste to zrovna nemohli být vy, kdo jednou postaví ještě mnohem vyšší mrakodrap.
Víte že…
Burdž Dubaj je vysoký 828 m
náklady na stavbu činili asi 35 mld. Korun
nejvýše položený bazén se nachází v 76. patře
se ročně vysráží na oknech 20 olympijských bazénů vody
jezdí zde 57 výtahů
umýt okna tu tvá tři až čtyři měsíce