Jedeme po pohyblivém chodníku. Je to jako let na koberci a kolem nás běží dokonalá 3D projekce. Starodávná Dubaj. Aby bylo od začátku jasno, s tou „starodávností“ je to takhle: Dubaji je třicet devět let.
Tahle sci–fi si nic nezadá s Avatarem. Stavbou nejvyšší věže, ve které se právě pohybujeme, to teprve začíná. Na konci dlouhé chodby to končí světly, anténami a domy poletujícími v prostoru nad temnou pouští.
Ztracený architekt
Historicky vzato je to tak, že z projekční plochy nejprve zamává zakladatel města šejk Zayed a na rameno mu usedne Orlice. Jak s námi chodník jede, utíká čas a přibývá mrakodrapů. Na stěně se zobrazí léta 2004–2010 a roste Burj Khalifa.
Mimochodem, už v roce 2007 tahle stavba vyšplhala do Guineessovy knihy rekordů jako nejvyšší budova světa, a to byla práce v půli. Dneska měří osm set dvacet devět metrů a když to nahoře zafouká víc než obvyklých 190 kilometrů v hodině, dokáže se rozhoupat do jeden a půl metrových oblouků.
Na vrchol se podíval skutečně málokdo a dokonce se žertuje o tom, že i sám architekt tam byl jen jednou a hrozně se bál, protože zabloudil a nevěděl, jak dolů. Posledních několik pater zůstává nepřístupných, protože se tam ve dne v noci pracuje. A tak to i zůstane ještě dobré dva měsíce.
Jako v raketě
Výtah, do kterého nastupujeme, bude sloužit, jak majitelům luxusních bytů vprostřed věže, tak úředníkům z firem, které si pronajmou ta nejvyšší oblačná patra. Letí rychlostí deset metrů za vteřinu a když se s vámi dá do pohybu, pohne se žaludek. Jízda tímhle výtahem si nic nezadá s představami o letu raketoplánem.
Ve výtahu je tma a na desítkách malých obrazovek v jeho stěnách vidíte, co se děje venku, zatímco vy se vznášíte. A pak, když si nahoře odskočíte a spláchnete třeba vás, jako mě napadne, jak se, zatraceně, vlastně dostává ta voda takhle vysoko a jak to asi vypadá, když teď padá dolů.
Stavba je vybavena speciálními hydraulickými pumpami, které prý ročně vytlačí nahoru v součtu skoro milion litrů vody. Tohle vám alespoň řekne průvodce, když se ho zeptáte tak, jako já.
Obalená roura
Tak jako se pyšná Burj Khalifa některým líbí, jiné provokuje. Lepí se na ni hrdost fanoušků, ale i strach skeptiků, že někoho jednou napadne pokořit ji. Když ale stojíte nahoře, trochu vás jímá závrať, klepou se kolena a trochu se cítíte jako pták. Auta pod vámi vypadají jako špendlíkové hlavičky a vy si říkáte, že jestli existuje Bůh, tak tady vám určitě podá ruku.
To když se zasníte. Když ale nesníte a jen tak zíráte, napadne vás, co se tak asi hnalo hlavou dvěma britským šílencům, kteří se vloni převlékli za stavební inženýry, vystoupali nahoru po lešeních a pak seskočili s padáky na zádech dolů. Anebo je ještě možnost, že vás ten neuvěřitelný pohled z nejvyšší světové věže bude nutit k úvahám, kde jsou hranice toho, co člověk dokáže a proč byste to zrovna nemohli být vy, kdo jednou postaví ještě mnohem vyšší mrakodrap.
Víte že…
Burdž Dubaj je vysoký 828 m
náklady na stavbu činili asi 35 mld. Korun
nejvýše položený bazén se nachází v 76. patře
se ročně vysráží na oknech 20 olympijských bazénů vody
jezdí zde 57 výtahů
umýt okna tu tvá tři až čtyři měsíce
