Když se řekne planeta, většina z nás si nejspíš představí ty ze Sluneční soustavy. Merkur, Mars, Jupiter nebo Saturn znal člověk od pradávna, protože jsou na obloze viditelné i pouhým okem. Uran a Neptun byly objeveny poté, co byl vynalezen dalekohled a pak se nic nedělo až do roku 1995. Tehdy byla s velkou slávou objevena první planeta, která neobíhá naše Slunce, ale cizí hvězdu. Planetám mimo Sluneční soustavu říkáme exoplanety a dnes už jich známe téměř 700. A právě mezi nimi letos vědci našli docela nový typ planety. Takový, který nekrouží kolem vůbec žádné hvězdy.
Planeta z praku
Všechny planety vznikají z oblaku plynu, který obsahuje nepatrnou, ale velmi důležitou příměs prachu. Oblak se postupem času zhroutí do podoby disku, v jehož centru se zrodí nová hvězda. Ve stejnou dobu vznikají i planety, které budou hvězdného novorozence obíhat. Malé prachové částečky se shlukují do stále větších objektů – zárodků planet. Vznik planet ale probíhá ve velkém chaosu, takže se může stát, že některá z nich je vystřelena směrem ven z rodícího se planetárního systému. Existenci takových „vystřelených planet“ či „vesmírných bezdomovců“, kteří se potulují vesmírem, astronomové už delší dobu předpokládali. Letos poprvé se však takové planety podařilo objevit.
Gigantická lupa
Planety sluneční soustavy vidíme, protože odráží sluneční světlo. Planety u cizích hvězd jsou sice světlem svého slunce přezářeny, ale dokážeme je nalézt díky tomu, že přítomnost exoplanety ovlivňuje její hvězdu. U bludných planet neplatí ani jedno ani druhé, ale mezinárodní tým astronomů je přesto dokázal nalézt. Jak? Taková bludná planeta se potuluje vesmírem a z ničeho nic se ocitne před tváří nějaké hodně vzdálené hvězdy. Planeta v tu chvíli zafunguje jako obří lupa a svou gravitací zesílí světlo hvězdy. Tomuto jevu se říká gravitační čočka a astronomové díky němu objevili deset planet o hmotnosti Jupiteru, které patrně okolo žádné hvězdy neobíhají.
Bludná planeta na každém rohu
Podle těch deseti objevených bludných planet vědci odhadují, že jen v naší Galaxii může být podobných „vesmírných bezdomovců“ až 400 miliard. Jinými slovy: bludných planet by mohlo být až 3x více než samotných hvězd! Jak k takovému výpočtu vědci došli? Představte si, že na své škole uděláte průzkum a zjistíte, že z 500 žáků hraje 50 nějakou konkrétní počítačovou hru. 50 z 500 je 10%, takže na základě svého průzkumu můžete odhadnout, že asi 10% žáků základních škol hraje danou hru. Na ostatních školách to bude totiž hodně podobné. V astronomii funguje statistika obdobným způsobem. Po prostudování malého vzorku jsme schopni určit vlastnosti celého vesmíru.
Jsou to vůbec planety?
Nabízí se však otázka, jestli máme planety, které neobíhají okolo žádné hvězdy, vůbec nazývat planetami. Astronomové nemají jednotný názor na pojmenování těchto objektů. Mezi návrhy nalezneme termíny jako toulavá planeta, mezihvězdná planeta, sirotčí planeta apod.
Může tam být život?
Na první pohled se může zdát, že planety bez sluncí musí být jen ledově chladnými a temnými světy. Teoreticky by ale mohly mít atmosférou z vodíku. Ta by fungovala jako „peřina“ a díky skleníkovému efektu střádala teplo, které by si planeta pomalu vytvářela rozpadem radioaktivních prvků. Na planetě s radioaktivním topením a vodíkovou atmosférou by se nám asi žít nechtělo, ale nějaké formě života by vyhovovat mohla. Zřejmě by šlo o malý a primitivní život, který by se skrýval pod povrchem planety nebo v jejích oceánech.
