Když jsem se dozvěděl, co všechno bude na výstavě k vidění, bylo mi jasné, že ji chci vidět. Nedivte se. Pořadatelé lákali na první umělou družici Sputnik 1, originál skafandry, kokpit raketoplánu, ba dokonce i měsíční horninu, na kterou si můžete sáhnout.
Kosmický pravěk
Výstava vás hned při vstupu navnadí sci-fi atmosférou. Odehrává se v potemnělém sále, který osvětlují jen silné bodové reflektory tam, kde je to potřeba. Brána do vesmíru vás v první místnosti přivítá několika exponáty z dob počátků objevování mimozemských prostor. Model kabiny kosmické lodi podle prvního sci-fi spisovatele Julese Verna, který v knize Ze Země na Měsíc předpověděl už v roce 1865, jak bude člověk objevovat svět za hranicí atmosféry. Dále tu jsou takové zajímavosti, jako je dětský deník Konstantina Ciolkovského, jednoho z průkopníků astronautiky, ve kterém si už jako kluk do detailu rozkresluje vesmírnou raketu.
Legendární exponáty
V dalších místnostech už najdete věci, které se týkají opravdového dobývání vesmíru. Třeba skafandr, ve kterém letěl do kosmu Jurij Gagarin, přesnou kopii vozidla, se kterým první lidé prozkoumávali povrch Měsíce, interiér sovětské kosmické stanice MIR nebo i zajímavosti jako automat na colu pro mimozemskou posádku. Výběr se zaměřuje hlavně na vyřazené kusy z americké a sovětské vesmírné flotily. Například od evropské vesmírné agentury ESA tu nic nenajdete. To ale vůbec nevadí, protože právě tato výbava s sebou nese velké příběhy z dob počátků objevování kosmu.
Stísněný prostor
K vidění je toho na Bráně do vesmíru spousta. Co se týče exponátů, nemám žádné námitky. Trochu mě ovšem zklamal způsob, jak byla výstava naaranžovaná a připravená pro české návštěvníky. Krásné kousky, jako je například třeba Sputnik 1 nebo obří model rakety Saturn, jsou postavené ke zdi, takže nemají dost prostoru a nemůžete si je prohlédnout ze všech stran. Dojem kazí též všudypřítomné obrazovky, na kterých běží různé záběry z dobývání vesmíru a života astronautů – ovšem bez českých titulků. Celou výstavu vás tak provází nepříjemný hluk z neustále se překřikujících televizí.
Angličtina výhodou
Posledním zklamáním byly popisky u exponátů. U většiny chyběly jakékoli technické informace, přitom by je šlo doplnit o řadu zajímavých faktů a srovnání. Obrázky byly často rozpixelované, tedy nečitelné. Panel o historii programu Apollo dokonce pořadatelé ani nepřeložili do češtiny, takže si ho můžou prostudovat jen zkušení angličtináři. Celkově mám z výstavy rozporuplný pocit.
Na jednu stranu jsem si mohl v Praze prohlédnout řadu skvělých kosmických artefaktů, za kterými bych musel jinak letět až do Spojených států. Na druhou jsem měl ale pocit, že by zasloužila pečlivější přípravu a velkorysejší prostor. Způsob prezentace působí amatérsky a zanechá ve vás pocit, že ji pořadatelé docela odflákli. Což by u takto nevšední a drahé výstavy (dětské vstupné vás o víkendu vyjde na 250 Kč) nemělo být. Pokud vás ovšem vesmír doopravdy zajímá, neváhejte. I přes výhrady to pro vás bude velký zážitek.
