U městečka Asuka na jihu Japonska najdete starodávnou hrobku Kitora. Pochází z konce 7. nebo počátku 8. století a obsahuje jeden jediný hrob. Patřil nejspíš vládci, mudrci nebo válečníkovi. Aby zemřelému usnadnili cestu na onen svět, vyzdobili řemeslníci stěny kresbami bájných zvířat a jednou zvláštní mapou. Moderní archeologové se na ni pořádně podívali a zjistili fantastickou věc: Jde o mapu hvězdné oblohy.
Z Číny do Japonska
Mapa obsahuje přesnou polohu 68 souhvězdí označených zlatými tečkami a linkami. Kruhy kolem nich popisují pohyb Slunce. Vědci porovnali jejich postavení s počítačovým modelem a zjistili, že nákres je mnohem starší než samotná hrobka. Dokonce jde o jednu z nejstarších dochovaných hvězdných map na světě. Je tu ale háček. Hvězdy, jak jsou zanesené na mapě, nikdy nevyšly nad Japonskem. Po dalším zkoumání odborníci určili, kde se na oblohu díval autor mapy. Bylo to v čínském městě Si-an nebo Luo-jang, která patřila k sídlům císařů při zrodu čínské říše. Astronomové a historici odhadují, že plán hvězd mohl vzniknout už v roce 120 př. n. l. a japonský řemeslník ho o mnoho set let později obkreslil na kámen v hrobce.
Nebeské sféry
Číňané byli v dávných dobách zdatní astronomové. Už před přibližně 2500 lety používali pro zkoumání vesmíru armilární sféru. To je glóbus s obručemi. Pomocí sféry dokázali určovat zeměpisnou délku a šířku, stanovovat pozici hvězd a podle pohybu Měsíce a Slunce měřit čas a sestavit správný kalendář. Vynálezce Čang Cheng dokonce na počátku prvního století sestrojil armilární sféru na vodní pohon, která ukazovala přesný pohyb hvězdných těles.
Hvězdopravci z Řecka
Ani v Evropě jsme nebyli pozadu. Zvlášť řečtí matematici se často věnovali astronomii a přistupovali k ní s nebývalou důsledností. Například Aristarchos ze Samu už ve 3. století př. n. l. jako první odvodil, že Země obíhá kolem Slunce. Tvrdil, že hvězdy na nebi jsou jen vzdálená slunce, a že vesmír je nekonečný. Dnešní astronomové by mu za to věnovali hlubokou poklonu. Tehdy ale jeho dílo zapadlo a doceněn byl až o bezmála dva tisíce let později. Řekové také vynalezli řadu užitečných přístrojů. V prvé řadě astroláb, který funguje podobně jako armilární sféra – je ale praktičtější. Kromě toho předběhli dobu i tím, že sestrojili první analogový počítač. Systém ozubených koleček byl technologicky na úrovni novověkého hodinářského stroje. Takzvaný mechanismus z Antikytéry na svou dobu precizně simuloval pohyby Slunce, Měsíce nebo planet.
Dílo pana Ptolemaia
Z Řecka to není daleko do Egypta. Asi vás nepřekvapí, že v rozvinuté egyptské civilizaci také probíhalo intenzivní zkoumání vesmíru. V zemi na Nilu žil na přelomu našeho letopočtu například největší starověký astronom Klaudios Ptolemaios. Sepsal třináctisvazkové dílo Almagest, v němž shrnul veškeré egyptské, řecké a babylonské poznatky o vesmíru – zaznamenaných a změřených hvězd obsahuje víc než tisíc!
Mayská věda
I když neměli internet ani další způsoby rychlého přenosu informací, opisovali od sebe evropští a asijští vědci již ve starověku. Obchodníci putující mezi kontinenty po karavanních trasách nazývaných Hedvábná stezka s sebou občas kromě exotického zboží vzali i učenou knihu. Nezávisle na nich se ovšem rozvíjela astronomie ve střední Americe. Staří Mayové a Aztékové věřili, že pohyb těles na nebesích je způsob, jak s nimi komunikují bohové. Detailně je proto studovali a už několik století před zrodem velkých starověkých civilizací chápali princip zatmění Slunce, putování planet sluneční soustavy a délku roku dokázali spočítat přesněji než Španělé, kteří je v 16. století vybili jako primitivy.
Více o astronomii:
