V sobotu 22. srpna 2015 po osmé ráno přijíždím do Dolních Břežan. Ve škole mají být ubytovaní kosmonauti, ale není tu skoro ani noha. „Kosmonauti? Před chvílí šli na snídani,“ hlásí jedna z uklízeček. Za dvacet minut už se trousí zpátky. Čtyři kluci a jedna malá holka. Ti nejlepší z nejlepších. Od dubna se do projektu Expedice Vesmír hlásily děti z celé republiky. Sto padesát jich postoupilo do druhého kola a z něj vzešlo třicet semifinalistů, které vybírala odborná porota. Ti pak 17. srpna nastoupili na intenzivní dvoudenní kurz. Po fyzických a vědomostních testech, zkouškách kreativity a schopnosti týmové spolupráce mělo na konci zbýt pouhých pět vyvolených.
Pět na pět
Po dalších třech dnech výuky, testů a sbírání zkušeností na vědeckých pracovištích v Praze a okolí se poletí do kosmu. Vlastně tu je dětí hned deset. Pět letošních kosmonautů a pět jejich kolegů, kteří absolvovali Expedici Vesmír v loňském roce. Budou nováčkům pomáhat z řídicího střediska. Začínáme sérií krátkých kurzů poslední předletové přípravy. Asi za hodinu se pětice obléká do skafandrů, nasazuje letecké přilby a vyráží na náměstí.
V raketě
Je půl dvanácté a přípravný tým zavazuje kosmonautům šátkem oči. Nasedají do dodávky a odjíždějí směrem k raketě. Ta je vlastně docela nedaleko, ale to naši hrdinové nevědí. Maketa obytného modulu rakety je připravena v laserovém centru HiLASE (reportáž byla v minulém ABC). Auto udělá kolečko po okolí, zastavuje a děti jsou převedeny do rakety. Teprve když za nimi zaklapnou dveře, dostávají pokyn sundat si šátek z očí. Sedí v raketě, malé místnosti s izolačními stěnami ze stříbrné fólie. Kolem vedou hadice se vzduchotechnikou a v menší místnůstce vedle, do níž se vchází kulatým průlezem, je příruční sklad a toaleta. V místnosti jsou slyšet motory, šum rádiového spojení i aktivita vzduchotechniky.
Start
Řídicí středisko je jen deset metrů odtud ve vstupní hale HiLASE. Vládne tu pořádný mumraj. U velitelského pultu sedí hlavní organizátoři a přes vysílačku zadávají instrukce kosmonautům do rakety. Odpočítávají se poslední minuty do startu. Na monitorech vidíme raketu na startovní rampě a díky kameře máme i záběry kosmonautů. Sedí na zemi ve skafandrech připraveni na start. Motory jsou zažehnuty a raketa se odpoutává od země. Jestli se mi tenhle podnik před pár hodinami zdál jako obyčejný tábor, teď už jsem plně ponořený do hry. Vzrušení je vidět na všech přítomných.
Let k asteroidu
Blíží se půlnoc. V řídicím středisku je na všech zdát velká únava. Ne tak na pětici kosmonautů v raketě. Dvanáct hodin tam plnili různé vědecké úkoly. A dokonce si přes Skype promluvili se skutečným astronautem. Teď už se ale raketa přiblížila k asteroidu – cíli mise. Připravuje se výsadek. Kosmonauti si opět zaváží oči a budou ve výsadkovém modulu dopraveni na povrch asteroidu. Výsadkový modul je ve skutečnosti speciálně upravená dodávka, povrch asteroidu je nedaleký kamenolom. Všichni nasedáme do aut a jedeme do lomu. Kosmonauti nesmějí o naší přítomnosti nic tušit. Akce v lomu začíná v jednu hodinu v noci.
Sběr vzorků
Spolu s přípravným týmem číháme ve tmě a ani nedutáme. Pod námi zastavuje výsadkový modul a už z něj vylézají kosmonauti. Musejí odvrtat kus horniny, udělat její rozbor spektografem, provést měření laserem a vztyčit vlajku. Jde jim to jako po másle. Týdenní výcvik se vyplatil. Kolem druhé hodiny se vracíme zpět do HiLASE. Kosmonauti nastupují zpátky do rakety, ukládají se ke spánku a raketa se vydává zpátky k Zemi. Po dvaceti hodinách práce odcházejí spát i šťastnější členové přípravného týmu, kteří zrovna nemají službu.
Více o vesmíru a Expedici vesmír:
