Přes tisícovku planet objevil teleskop, který už dávno neměl fungovat.
V březnu 2009 byl na oběžnou dráhu vynesen dalekohled Kepler. Za úkol měl pátrat po exoplanetách, tedy planetárních tělesech ležících mimo sluneční soustavu. Lidské oko nemá šanci je na obloze spatřit: Jsou malé a přezářené světlem svých hvězd. Ani dalekohled nemá jejich „lov“ jednoduchý.
V jeden okamžik pozoruje desítky tisíc hvězd. Pokud před některou z nich přechází planeta, nepatrně poklesne její jas. Kepler dokáže tyto změny pozorovat a změřit.
Nic ho nezastaví
Stabilitu a natáčení Keplera v prostoru zajišťovaly motory a hlavně tři setrvačníky ze čtyř. Jenže i ve vesmíru dochází k poruchám. Po čtyřech letech se v květnu 2013 porouchal v pořadí již druhý setrvačník.
Vypadalo to na konec celé mise. Vědci ale přišli na geniální řešení. Dalekohled na dálku stabilizovali zbývajícími setrvačníky, motory a Sluncem! Pomohl jim sluneční vítr, tedy proud letících částic, který funguje podobně jako vítr. Kepler proto pokračuje v pozorování a přináší další důležité informace o vesmírných hlubinách, i když je vlastně invalidou.
Hvězdná optika
Roku 2014 byla mise přejmenována na K2 Second Light (Druhé světlo). Kepler se každé tři měsíce pootočí a postupně sleduje různé části oblohy. Od začátku dubna hledí do centra naší galaxie, kde je vyšší hustota hvězd. Zvyšuje se zde pravděpodobnost na zachycení efektu gravitační mikročočky.
Co to je? Představme si dvě hvězdy, které spolu nemají nic společného, jen se z našeho pohledu dostanou se Zemí do jedné přímky. Bližší hvězda svou gravitací zesílí světlo vzdálené kolegyně – zafunguje jako čočka. Místo bližší hvězdy ale nyní dosaďte planetu – a máte vesmírného tuláka, tedy planetu bez hvězdy.
Planetární bezdomovci
Taková tělesa budou zřejmě docela běžná. Většinou vznikly u jedné hvězdy z oblaků plynu a prachu. Během zrodu ale byly gravitací ostatních planet vyhozeny ze systému a nyní se potulují vesmírem. Bludné planety je těžké najít. Samy o sobě příliš nezáří, protože vedle sebe nemají hvězdu, jejíž světlo by odrážely.
Gravitační mikročočky jsou proto nejlepší šancí, jak je zachytit. Astronomové chtějí využít i toho, že teleskop obíhá okolo Slunce a nachází se nyní přes 220 milionů kilometrů od nás. Pokud pozorujeme mikročočku ze dvou vzdálených míst, má různý průběh, což pomůže zjistit další informace. Kromě Keplera budou úkazy pozorovat i astronomové na Zemi.
Tisíce světů
Kepler zatím našel přes 1000 exoplanet. Objevil i několik exoplanet, kterým se říká cirkumbinární. Dvě hvězdy obíhají kolem sebe a okolo obou pak krouží planeta. Protože cirkumbinární planety mají dvě slunce, jsou přirovnávány k fiktivní Tatooine ze Star Wars.
Na některých exoplanetách panují extrémní teploty, ale známe i takové, kde by mohly být podmínky k životu. Jednou z nich je Kepler-452b. V porovnání se Zemí je o 60 % větší, ale obíhá okolo hvězdy podobné Slunci a rok na ní trvá 385 dní. Kepler anebo jeho nástupce TESS jistě brzy objeví další a jednou se k nim možná vydají lidské sondy.
Družice TESS nastupuje
Nástupcem dalekohledu Kepler bude družice TESS, která se do vesmíru vydá příští rok a bude hledat exoplanety u jasnějších hvězd po celé obloze. Družice je vybavena čtveřicí kamer o průměru 10 cm. Způsob hledání exoplanet je stejný jako u Keplera.
