Necelých pět let letěla americká sonda Juno vesmírem, aby v červenci začala s manévry pro ukotvení na oběžné dráze Jupiteru. I když jde o největší planetu sluneční soustavy, je pěkně záhadná. Kvůli nekončícím bouřím neznáme přesné složení atmosféry ani planety. Juno tyto a řadu dalších otazníků pomůže zodpovědět. Sonda se v mnohém liší od svých předchůdců. V první řadě je odolná vůči extrémním podmínkám. Kolem Jupiteru je radiační záření tak silné, že by rychle zabilo člověka, ale také vyřadilo z provozu neodstíněnou elektroniku. Paluba Juno, na které se nacházejí důležité vědecké přístroje, je proto chráněna obalem z titanu o hmotnosti 200 kg. Nebezpečné záření skrz něj nepronikne. Ale to není vše.
Rychlík mezi sondami
Juno je nejrychlejší sondou v historii. Na cestu se vydala 5. srpna 2011. Nejprve od Země zamířila k Marsu, otočila se kolem něj a vyrazila zpět k Zemi. Kolem naší domovské planety opět proletěla v říjnu 2013. Využila tak efekt takzvaného gravitačního praku, který jí dodal rychlost a energii pro let až k 149,5 milionu kilometrů vzdálenému Jupiteru. Ve vesmíru, kde je vše v pohybu, je rychlost těžko měřitelná. Kdybychom se ale orientovali podle rychlosti sondy vůči Zemi, měla Juno v době příletu k Jupiteru rychlost 265 tisíc kilometrů v hodině!
Zdroj energie
Zdrojem energie Juno je trojice solárních panelů o rozměrech 9 x 2,7 metrů. Panely využívá i Mezinárodní vesmírná stanice, družice a řada sond. Kosmické sondy letící dál než k Marsu je ale obvykle nemají. Čím dál od Slunce jsou, tím méně světla mají k dispozici. Místo solárních panelů se sondy osazují radioizotopovým generátorem. Jednoduše řečeno, zdrojem energie je radioaktivní materiál – plutonium. V posledních letech ale vývoj solárních panelů pokročil a Juno je jako první sonda tak daleko od Země využívá. I tak je efektivita v porovnání se svitem Slunce u naší planety nižší: U Země by solární panely vyrobily 14 000 wattů elektrické energie. U Jupiteru je hodnota kolem 400 W. Polovina výkonu sondu ohřívá, zbytek pohání přístroje. Jen pro srovnání: Rychlovarná konvice, kterou máte doma, mívá přitom spotřebu kolem 2000 wattů.
Trefa do planety
Po příletu k Jupiteru 4. července zažehla Juno motor a snížila rychlost. Poté byla navedena na protáhlou oběžnou dráhu. První blízký průlet okolo Jupiteru bude na konci srpna a hned po něm sonda upraví svou dráhu tak, aby okolo planety oběhla jednou za dva týdny. Během následujících 30 oběhů se dostane 4000 km nad mraky. V únoru 2018 navedou vědci sondu přímo do Jupiteru. Nechtějí, aby sonda v budoucnu narazila do některého z velkých měsíců Jupiteru a kontaminovala ho. Jedná se o měsíce, na kterých by mohl být život.
Měření plynů na Jupiteru
Na palubě má sonda kameru, ale fotky z ní poslouží spíše zájemcům o krásy vesmíru. Hlavní práce Juno bude obrazově nezajímavá: Půjde především o měření a zkoumání Jupiterovy magnetosféry, polární záře, jeho vnitřní struktury a složení. Juno se pokusí zjistit, zda je Jupiter skutečně plynným obrem s kamenným jádrem. Nahlédne také pod jeho mraky, které neustále zmítají velké bouře. Speciální přístroj pronikne pomoci mikrovln hluboko do atmosféry planety. Vědci budou hledat mraky tvořené vodou. Záhadou je nejen to, jak Jupiter vznikl, ale také kde přesně vznikl. Je možné, že to nebylo na místě, kde nyní obíhá okolo Slunce, ale že se posouval.
Na palubě sondy Juno jsou tři malé LEGO figurky: Římský vládce bohů Jupiter, bohyně a jeho žena Juno a také Galileo Galilei, který roku 1610 objevil čtyři největší měsíce Jupiteru.
