Vesmírem krouží planety, měsíce a planetky (asteroidy). A také jakési drobné „smetí“ – tělesa o velikosti zrnka písku až menšího balvanu, kterým se říká meteority. Setkáme se s nimi i na Zemi. Stejně jako v případě větších asteroidů se stává, že meteoroit občas vstoupí do atmosféry Země. Pokud při průletu neshoří a dopadne na povrch naší planety, mluvíme o meteoritu.
Katapultované horniny
Pádů asteroidů je třeba se obávat (koneckonců jeden takový vyhubil dinosaury), ale dopady meteoritů se obvykle obejdou bez větších škod. A odkud k nám padají? Některé pocházejí z blízkých těles, jako je Mars nebo Měsíc. Vypovídají o dávných impaktových událostech, kdy se tato tělesa srazila s jinými objekty. Síla nárazu katapultovala část povrchových hornin. Velká část spadla zpět na povrch, ale některé se dostaly do vesmíru a po milionech let dopadly na Zemi.
Gigantická srážka ve vesmíru
Meteority také mohou pocházet ještě z původního materiálu, z něhož vznikla sluneční soustava. Jiné mají původ ve srážkách asteroidů v asteroidových pásech. Zemi meteority zasahovaly po celou dobu její existence. Během poslední téměř půl miliardy let mezi nimi převládá typ takzvaných obyčejných chondritů. Logicky by se dalo předpokládat, že právě jejich materiál je ve vesmíru nejhojnější. Jenže tomu tak není. Tyto meteority jsou zřejmě potomky jediné gigantické kolize, k níž došlo před 466 miliony lety v asteroidovém pásu mezi Marsem a Jupiterem.
Kolizní kaskáda
Velký asteroid se tehdy srazil s jiným tělesem a roztříštil se na kusy. Ty se v průběhu dalších milionů let znovu a znovu srážely a lámaly v jakési kolizní kaskádě. Některé úlomky přitom dopadaly – a ještě stále dopadají – na povrch Země. Astronomové se domnívají, že jejich "proud" maskuje skutečnou rozmanitost meteoritů, které se k nám dostávají. Aby ji lépe pochopili, chtěli se podívat hlouběji do minulosti, do období před velkou kolizí.
Meteority staré víc než půl miliardy let jsou však nesmírně vzácné. Vědci se proto raději zaměřili na takzvané mikrometeority – úlomky menší než 2 milimetry, které jsou mnohem hojnější. Získali je z prastarých hornin, které kdysi tvořily mořské dno a které v říčních údolích Ruska, Švédska a Číny vystupují na povrch. Analýza těchto mikrometeoritů ukázala, že Zemi tehdy velmi často bombardovaly takzvané achondrity. Dnes tvoří jen 0,45 % všech nalezených meteoritů. Před kolizí to bylo plných 34 %.
Daleký původ
U některých prastarých achondritů se astronomům dokonce podařilo identifikovat jejich zdroj. Je jím planetka Vesta – druhé největší těleso hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Vesta zřejmě před pár miliardami let schytala několik těžkých zásahů, které po sobě zanechaly velké krátery. Největší z nich o průměru víc než 450 km leží v blízkosti jižního pólu planetky. Možná právě z něj pochází mikrometeority, které astronomové vysvobodili z víc než půl miliardy let starých hornin.
Základní typy meteoritů
1) Chondrity
2) Achondrity
3) Siderity
4) železokamenné meteority
Kamenné meteority jsou nejhojnější a dělí se na dva základní typy: Chondrity (1) jsou pozůstatkem materiálu, ze kterého vznikla sluneční soustava. Tvoří je především křemičitany, ale obsahují také malé granule z minerálů olivínu a pyroxenu. Achondrity (2) jsou podobné chondritům, ale na rozdíl od nich prošly tavením. Může se jednat o trosky z kolizí asteroidů, některé achondrity pocházejí z Měsíce nebo Marsu. Vzácnější než kamenné jsou železné meteority neboli siderity (3). Jsou pozůstatkem jader planetek a zárodků planet z dob vzniku sluneční soustavy. Posledním typem jsou meteority železokamenné (4), které obsahují jak železo, tak i křemičitany.
