384 400 kilometrů. Taková je průměrná vzdálenost Země od Měsíce. Na jeho našedlém povrchu lidé stanulidíky misi Apollo 11 poprvé před 49 lety a naposledy před 46 lety. Může nás těšit, že poslední šlápotu zanechal v měsíčním prachu Eugen Cernan, syn československých přistěhovalců do Spojených států. Cernan je tedy uváděn jako poslední muž na Měsíci. Alespoň prozatím. Jak se zdá, dozrál čas na další lidskou výpravu.
Lunární dům na Měsíci
K opětovnému vyslání kosmonautů na Měsíc je zapotřebí pořádný důvod. Už nestačí vystoupit z modulu, posbírat vzorky, odpálit golfový míček (jako to udělal Alan Shephard roku 1971) a vrátit se zpátky domů. Řada společností dnes uvažuje o výstavbě lunární základny s permanentním osídlením. Taková základna by poskytovala stálé vědecké pracoviště a sloužila by jako řídící centrum těžby minerálů na Měsíci a v jeho okolí. Současně by fungovala jako zásobovací zastávka kosmonautů na cestách k mnohem vzdálenějším cílům, třeba k Marsu. A to už jsou hodně silné argumenty pro to, aby se lidé na Měsíci zabydleli.
Základna již za dva roky?
Nové osadníky by mohly přivézt rakety japonské společnosti ispace. Její šéf Takeši Hakamada se řadu let živě zajímá o měsíční kolonizaci a veškeré teoretické poznatky by chtěl od roku 2020 začít uvádět do praxe. Nepředstavujte si ale, že by Hakamada vedl výpravu kosmonautů, kteří by krumpáči vylamovali kusy bazaltu a sypali prašný regolit z měsíčního povrchu do obřích 3D tiskáren. Hakamada je synem 21. století, a proto začne na první pohled mnohem skromněji. A také bez přítomnosti člověka.
Malý bojovník
Kouzelné slovo zní: roboti. V první vlně dopraví rakety k Měsíci jednoduché přistávací moduly se stovkami průzkumných miniaturních roverů. S těmi mají Hakamadovi lidé ze společnost ispace bohaté zkušenosti. V minulých letech se účastnili soutěže Google Lunar X Prize o co nejlepší měsíční rover, ve které spolu měřily síly mezinárodní týmy. Odměnou za vyslání roveru na Měsíc, ujetí 500 metrů a přenos záběrů ve vysoké kvalitě bylo 20 milionů dolarů. Rover jménem Sorato od ispace měl velké šance. S délkou 58 centimetrů a váhou kolem čtyř kilogramů (běžné rovery váží stovky kilogramů) se pro misi dobře hodil. Soutěž ale nakonec neměla vítěze, protože žádný z týmů nestihl rover připravit do uzávěrky 31. března 2018. Pro Hakamadu to neznamená konec snahy, naopak ve vývoji pokračuje dál s investicí 90 milionů dolarů ze soukromého sektoru.
V množství je síla
Současná verze roveru je mnohem vyspělejší a už se ani nejmenuje Sorato, i když vychází z jeho základů. Každé z nových vozítek je vybaveno terénním podvozkem a základními nástroji, jako je vrtačka, kamera a robotické rameno. Inženýři z ispace chtějí využít nejnovějších poznatků z oblasti umělé inteligence a naprogramovat pro rovery skupinovou inteligenci, aby jejich fungování nevyžadovalo zásahy lidského operátora. Jednotlivé stroje budou vzájemně komunikovat, sdílet důležité informace a společně prozkoumávat měsíční povrch. V případě hlubokých permanentně temných kráterů se dva roboti spojí podobně jako horolezci. Jeden se spustí do hlubiny na laně, skrz které mu druhý bude dodávat elektřinu ze svých solárních panelů. Rovery se zaměří na plnění vědeckých a komerčních úkolů a hledání ideálního místa pro budoucí základnu.
Vodíkové pumpy
První výsadky povedou do okolí severního a jižního pólu Měsíce. Jako slibné se ukazují oblasti u Shackletonova kráteru a kolem Pearyho kráteru. Právě v kráterech se pod vrstvou prašného regolitu nalézají zásoby zledovatělé vody, kterou sem zřejmě dopravily komety a meteority. Armáda roverů se při svých výzkumech zaměří na její detekci a těžbu životodárné tekutiny se značkou H2O.
V chemickém procesu stroje oddělí kyslík O od vodíku H. Na místech s vysokou koncentrací vody přistanou specializované nádrže, které se budou plnit vodíkem a poslouží jako tankovací stanice pro odlétající rakety. Je to důležitý krok, který by výrazně snížil náklady nutné na obousměrnou cestu Země-Měsíc-Země a zároveň uvolnil nákladní prostor přilétajících raket.
Automatizace všeho
Podle vize ispace začnou na vhodné místo na Měsíci létat automatizované přepravní rakety s vybavením pro stavbu základny. Ke slovu se dostanou jak 3D tiskárny, tak moduly, které začnou sloužit svému účelu okamžitě po přistání. Podobně jako v počítačové hře Factorio vznikne z roverů a modulů automatizovaná těžařská a výrobní linka připravující materiály a obytné struktury pro první lidské obyvatele. Ti by se měli ve velkém do nové kolonie, pracovně nazvané Měsíční údolí, nastěhovat už za 22 let v roce 2040, kdy ispace počítá s ubytovací kapacitou pro 1000 lidí a 10 000 návštěvníků.
Technici na Měsíci
Proč tak brzy? Není na co čekat. Vysoké ceny startů raket omezují další vesmírný výzkum a měsíční základny se tak stanou předsunutým kosmodromem pro všechny delší lety. To se bude hodit zejména společnostem, které hodlají těžit na Měsíci a přilehlých asteroidech. Technici se uplatní i při opravách zařízení – ať už satelitů, vesmírných teleskopů, sond, nebo nepilotovaných raket. Již dnes nám nad hlavou krouží přes pět tisíc satelitů a jejich počty každý rok strmě stoupají. A pro toho, kdo je bude muset opravovat nebo odklízet, bude mnohem pohodlnější využívat zázemí Měsíce.
Základna v lávových tunelech
Kromě polárních oblastí studují architekti měsíční kolonie podzemní prostory, které vznikly vulkanickou činností. Jde o dlouhé tunely, o jejichž existenci víme díky prolomeným stropům. Tunely jsou stabilní a rozlehlé a poskytují ochranu před kosmickým zářením a mikrometeority, které by ohrožovaly povrchové stavby. Velmi nadějně vypadá oblast Marius Hills v Oceánu bouří na přivrácené straně Měsíce. Denní teploty na povrchu dosahují mírně nad 100 °C, noční kolem –170 °C.
Měsíční rover v detailu
