V polovině 19. století pozorovali astronomové obří výbuch hvězdy, který vypadal jako supernova. Hvězda ho ale přežila!

Před 180 lety se na nebi objevila "nová hvězda". Eta Carinae, která se nachází 7500 světelných let od nás, prudce zjasněla. Uvolnilo se z ní obrovské množství záření, jaké běžně vidíme při výbuchu supernovy. Při něm hvězda odhodí své vnější vrstvy a na jejím místě zůstane velmi malý a extrémně hustý objekt nebo dokonce černá díra. Eta Carinae ale výbuch přežila. A vědci dnes už vědí, proč.

Záhadná ozvěna z minulosti

Eta Carinae byla v letech 1837 až 1858 druhou nejjasnější hvězdou nočního nebe. Vrátit se do minulosti a pozorovat její výbuch současnými moderními přístroji sice nedokážeme, ale vesmír nám přesto dává šanci. Astronomové mohou i dnes pozorovat světelné ozvěny této události, neboť k nám přichází část světla odražená od mezihvězdného prachu. Díky tomu jsme mohli zjistit, že v systému Eta Carinae k žádnému výbuchu supernovy nedošlo.

Ze tří hvězd dvě

Systém Eta Carinea tvořily v minulosti tři hvězdy. Hmotnější hvězda, kterou můžeme označit písmenem A, obíhala okolo společného těžiště s méně hmotnou hvězdou B. Okolo obou dvou pak ještě ve větší vzdálenosti obíhala hvězda C. Podobné dvojhvězdy a trojhvězdy jsou ve vesmíru běžné. Také platí, že čím je hvězda hmotnější, tím kratšího života se dožívá. Hvězda A začala na konci svého života zvětšovat svůj objem a stala se obrem. Materiál z této hvězdy začal přetékat na hvězdu B, jejíž hmotnost postupně rostla až na 100 Sluncí. Hvězda B se naopak postupně "vysvlékla" donaha. Zůstalo z ní jen horké héliové jádro o hmotnosti 30 Sluncí. Rozložení hmotnostních poměrů v celém systému se tedy změnilo. A to se nikdy neobejde bez následků.

Velká exploze

Říká se, že když se dva perou, třetí se směje. Třetí vzdálené hvězdě C ale moc do smíchu nebylo. Extrémně hmotná hvězda B si ji postupně svou gravitací přitahovala, až došlo ke kolizi. Při obrovském výbuchu se uvolnilo velké množství energie. Současně se uvolnilo i značné množství materiálu o celkové hmotnosti 10 Sluncí! Materiál byl vystřelen rychlostí více než 40 milionů kilometrů za hodinu. Vzdálenost Země od Slunce by urazil za pár hodin. O zhruba 7,5 tisíce let později dolétlo záření z této exploze na Zemi. Na nočním nebi tak v roce 1837 v souhvězdí Lodního kýlu zazářila "nová hvězda". A její jasnost zůstala zvýšená až do roku 1858.

Zlodějka a okradená

Dnes tvoří systém Eta Carinae původní velmi hmotná hvězda a okradené héliové jádro menší hvězdy B. Obě hvězdy obíhají okolo sebe s periodou asi 5,5 let. Dráha menší hvězdy je ale velmi protáhlá, takže občas projde skrz vnější vrstvy větší hvězdy. Během tohoto průchodu se tvoří silné rázové vlny, materiál se silně zahřívá a vyzařuje se rentgenové záření, které můžeme pozorovat.

Bude z ní černá díra

Hvězda B má dnes hmotnost až 200 Sluncí. Osud podobných extrémně těžkých hvězd je předem určený. Během několika milionů let tak hvězdu čeká další výbuch, který už nepřežije. Půjde už totiž o skutečný výbuch supernovy, při kterém bude vnější část hvězdy rozmetána do okolí. Vzhledem k velké hmotnosti hvězdy dojde následně k jejímu zhroucení do černé díry.